Válečný konflikt na Ukrajině stále trvá a jeho konec je zatím v nedohlednu. Jak si vede váš kraj s pomocí uprchlíkům v současné době? Máte ještě volné kapacity pro ubytování? A kolik emigrantů nyní vůbec evidujete? Dochází také ve vašem regionu k většímu odjezdu ukrajinských běženců anebo se jejich počet stále zvyšuje?

Od počátku války přišlo do Ústeckého kraje přes 15 tisíc uprchlíků. Dokázali jsme zajistit pomoc a ubytování všem, kteří to potřebovali. Aktuálně je k dispozici ještě více než dva tisíce míst pro zájemce o ubytování, to číslo se ovšem každým dnem mění podle toho, kolik uprchlíků dorazí, kdo se případně vrací nebo si najde vlastní ubytování. Celá situace je náročná na organizační a personální zajištění a pochopitelně také finančně. Jsou to náklady, se kterými jsme v rozpočtu nepočítali.

Mám informace, že k částečnému odchodu některých uprchlíků skutečně dochází, někteří však zůstávají, jiní ještě přicházejí. Celkovou bilanci neznám, evidenci obyvatel vede policie a Ministerstvo vnitra.

Jak jste spokojení s celkovou pomocí státu ohledně této problematiky? Za co by se dala současná vláda pochválit a zač by naopak zasloužila kritiku?

Chválit není příliš za co. Krizi by měl řešit především stát, a to systémovým nastavením různých činností. V úplných počátcích se to možná i dařilo, ale později pod tlakem se to zvrtlo v něco jiného. Řadu úkolů stát nesystémově přehodil na kraje, bez finančního zajištění a metodického vedení.

V některých regionech, nejvíce pak v Praze, ale také například v Moravskoslezském kraji je problém s ukrajinskými Romy, kteří mají mnohdy i maďarské pasy. Tito běženci někdy i demolují ubytovací prostory. Na druhé straně je ale nelze všechny házet do jednoho pytle, někteří z nich si už nalezli práci a nejsou s nimi problémy. Jak to s touto skupinou emigrantů funguje ve vašem kraji?

U nás v kraji se aktuálně nachází okolo 90 ukrajinských Romů. Přesné číslo se asi nedá zjistit, často se přesouvají, odjíždějí bez informování jinam. Bohužel jsou k nám do kraje často přiváženi bez vědomí obcí, přestože Ústecký kraj je sám osobě strukturálně postižený s řadou vyloučených lokalit. Sociální pracovníci a neziskové organizace jsou už tak plně vytíženi a nemají kapacity na práci s desítkami a stovkami dalších. Ojedinělé problémy a nedorozumění jsme sice zaregistrovali, ale situaci se i díky kvalitní sociální práci daří zvládat.

Ministr Rakušan uvedl v médiích (otázky V. Moravce), že vyřešit problém s chováním ukrajinských Romů není snadný, jelikož není možné nařizovat obyvatelům Evropské unie, kde se budou pohybovat. Byla to reakce na kritiku, proč policie už razantněji nezasáhne na Hlavním nádraží v Praze, kde „táboří“ stovky ukrajinských Romů. Ministerstvo vnitra začalo už konečně tento problém řešit. Ale není to trochu pozdě, opravdu si mohou někteří emigranti „bivakovat“, kde chtějí, na rozdíl například od českých bezdomovců, aniž by jim státní orgány v tom mohly zabránit?

Na tento problém se můžeme dívat z více aspektů. Jedno hledisko nám ukazuje, že situace na pražském Hlavním nádraží je selháním státu, který nebyl schopný zajistit pro příchozí alespoň základní ubytovací standard a dopustil takové nedůstojné hromadění příchozích včetně malých dětí. Na druhou stranu všichni by měli dodržovat platné zákony, vyhlášky města a daná pravidla. Pokud něco u nás netolerujeme, nelze to přehlížet ani u příchozích.

Opozice, ale i nemalá část veřejnosti vyčítá současné vládě, že se zajímá více o nynější ukrajinskou krizi než o české občany. A to zejména, když máme nyní u nás vysokou inflaci a energetickou krizi. Dal byste kritikům za pravdu? Měla by vláda například zastropovat ceny energií a potravin, jak to udělaly některé jiné evropské státy anebo si vláda počíná zcela správně?

Pokud vláda nepřistoupí k řešení problémů, které trápí obyčejné Čechy, trochu aktivněji, obávám se, že může dojít k řadě závažných problémů. Nárůst chudoby může způsobit růst kriminality, hledání východiska u extrémistů. Právě zastropování cen by bylo řešením, kterým by vláda vyslala signál, že skutečně chce řešit i starosti svých občanů a ne jen rozdělovat společnost.