Jste příslušník vinořské větve rodu Czerninů. Kolik větví a potomků jeden z nestarších českých rodů dnes má?

Původně měla rodina větví více, všichni současní Czerninové jsou příslušníky nedrahovické větve, která se před osmi generacemi rozdělila na větev jindřichohradeckou a vinořskou (dnes spíše zvané dymokurské). Já jsem tedy hlavou té dymokurské. V současné době mají Czerninové asi sto padesát mužských potomků, kteří jsou roztroušeni po celém světě. Kromě Čech žijí v Rakousku, Velké Británii, Portugalsku i USA a Kanadě.

Jste jediný, kdo se z vaší rodiny věnuje politice?

V širším slova smyslu se politice věnují všichni občané. Ale pokud máme-li na mysli skutečné volené funkce, pak samozřejmě jediný nejsem. Mnozí, včetně mne, se věnují komunální politice, asi nejviditelnější funkci má můj strýc, Jaroslav Lobkowicz, jako poslanec.

Přináší vám váš původ nějaké výhody?

Původ je věc relativní. Každý odněkud pocházíme. Naše jméno, které se v české historii objevuje často a dlouho, přináší, myslím, spíše srovnávání se slavnými předky, což je více výzva než výhoda. Ale snad jednu výhodu to přece jenom má – lépe si vás lidé pamatují. Ale ani to nemusí být vždycky výhodou.

Osobnost Karla Schwarzenberga přitáhla straně řadu voličů. Jak byste hodnotil jeho nástupce?

Karel Schwarzenberg je stále předseda TOP 09, byť čestný. Stále významně určuje její směřování a důrazně se vkládá do vnitrostranických diskusí. Proto by bylo pošetilé mluvit o nástupcích, raději bych mluvil o spolupracovnících. A v tomto smyslu hodnotím předsednictvo TOP 09 jako výkonný tým, který zdatně pokrývá zásadní témata, jimiž se strana profiluje, stejně jako se mu daří udržovat tak potřebnou stranickou diskusi. A samotný předseda Miroslav Kalousek je motorem tohoto týmu. Je přesvědčený demokrat odhodlaný a schopný za svobodu a demokracii bojovat. Toho si na něm mimořádně cením.

Do senátu jste kandidoval již v roce 2010. Nyní zůstává počet kandidátů stejný. Jak vidíte své šance?

I v našem volebním obvodu č. 37 je velmi mnoho lidí, kteří rezonují s idejemi TOP 09, KDU-ČSL a Starostů a Nezávislých, což jsou politická uskupení, která mou kandidaturu podporují. Kdybych nebyl přesvědčen, že těchto lidí je dostatek a že jsou ochotni přijít k volbám a podpořit mne, nekandidoval bych. Věřím, že zvítězím, ale současně považuji za svou povinnost dát těm lidem, kteří věří mně, možnost vyjádřit svůj názor a také reálnou naději, že jejich postoj mohu zastupovat v senátu.

Lze podle vás skloubit rodinu a starost o hospodářství s prací v senátu?

Skloubení práce a rodiny je téma, jímž se zabývá většina spoluobčanů. Já jsem již v situaci, kdy všechny naše čtyři děti jsou dospělé a já i moje žena jim můžeme být nápomocní nejvýše radou. Již nás nepotřebují denně. Podobné je to i s rodinným hospodářstvím. Hospodářství považuji za své poslání. Za poslední léta se podařilo vytvořit tým profesionálů, jimž věřím a na něž se mohu spolehnout. Nemusím tedy být u každého zasazeného stromku či vyloveného kapra. Přesto považuji za důležité udržovat si přehled a kontakty. Právě proto, že se v rodinných i pracovních vztazích můžu spolehnout na rozvážné a zodpovědné lidi, mohu se začít věnovat i něčemu jinému, totiž případné práci v senátu.

Jak jste se nechal slyšet, ozývá se ve vás zděděné vědomí odpovědnosti pro tuto zemi něco vykonat. Můžete být konkrétnější? O co konkrétně byste se chtěl zasadit?

Pokud máte zejména lesní hospodářství, pracujete takříkajíc pro přespříští generaci. To je přesně to, co bych rád, aby naše politická reprezentace přinášela. Nikoli krátkodobá ad hoc řešení, ale dlouhodobé vize, s nimiž by mohli být spokojeni i naši vnuci. Pokud mám jmenovat jednu konkrétní věc, pak bych se rád zasadil o dlouhodobou moudrou správu našeho půdního a lesního fondu. Doslova rabování naší ornice a lesů mne děsí.

Společenská a politická angažovanost je v naší rodině tradicí. Musím vzpomenout alespoň na mého dědečka, který ačkoli se jinak politicky neangažoval, v době ohrožení naší země v roce 1938 se aktivně účastnil delegací české šlechty nejprve u prezidenta Beneše proti oddělení částí české země ve prospěch Německa. Později u prezidenta Háchy demonstrovali sounáležitost s českým národem. Za tyto akty byli všichni účastníci na seznamu osob říši nepřátelských a vesměs všichni perzekuováni.