Jak vnímáte současnou situaci v ČR?

I když jsem člověk optimisticky založený, tak z celkové situace u nás mám nedobrý pocit. Především pro naprostou nevyrovnanost materiálna a duchovna u majoritní části společnosti. Pokud vodíme naše děti do nákupních center místo do kostelů nebo hradů a pokud se domníváme, že lidské štěstí souvisí s tím, jak drahé vozy nebo jiné materiální statky jsme si schopni koupit, není důvod k radosti nad stavem lidí v naší vlasti... I přesto jsem patriot, především pro naše umění a historické osobnosti.

Mluvíte o kostelech, umění a historii. Jak vnímáte třeba církevní restituce, kvůli nimž se v týdnu ve sněmovně Úsvit a komunisté znovu pokusili otevřít diskusi?

Nestudoval jsem je do hloubky, nicméně se názorově budu opakovat v tom, co jsem řekl v první odpovědi. Mělo by dojít ke skutečnému vyrovnání materiální a duchovní sféry existence naší společnosti. Myslím si to o celé společnosti včetně církví.

Jak vnímáte stav české politiky a vystupování našich politiků?

Jako by řada politiků v období své vrcholné kariéry zapomněla, jak vypadá obyčejný život, kolik stojí máslo a rohlík... A člověk by nikdy neměl zapomínat na prostředí, ze kterého vzešel!

Nemáte pocit, že situace v Česku je 25 let od revoluce spíš horší?

Obklopuji se lidmi, kteří období po roce 1989 využívají k rozvoji svému i k rozvoji svých aktivit ve prospěch společnosti, takže z mého soukromého úhlu pohledu a z úhlu pohledu lidí, kterými se obklopuji a kteří se obklopují mnou, ne! Na rozdíl od období před rokem 1989 žijeme své životy mnohem aktivněji a sami za sebe. Nemůžeme se schovávat za to, že každý má jistou práci, každý v ní dostává přibližně stejný plat, za který si po nějakém čase koupí třeba trabanta nebo škodovku. Měli jsme možnost vyskočit z ulit dost nalinkovaných, mnohdy uniformních životů a je na každém z nás, jak se k novému období našich dějin postavil.

To považuji za pozitivní, ale pro mnohé, kteří byli rádi, že za ně někdejší režim rozhoduje a vlastně částečně i myslí, je to asi negativní. Jednoznačné pozitivum období po roce 1989 vidím v možnosti cestovat, uplatnit se v zahraničí, získat pracovní i osobní zkušenosti z jiných kultur. Jako velkou negaci vidím to, že dosažení materiálního zázemí, které jsme záviděli „západním zemím“ v období totality, se nestalo cílem našinců pouze na krátkou dobu po roce 1989, ale tato touha vlastnit a konzumovat stále roste.

S dosažením materiálního zázemí, jak jste uvedl, okrajově souvisí i dost probírané téma korupce...

Jako umělec, který se věnuje v rámci své tvorby různým jevům současným i historickým a vždy se danému tématu věnuje dlouze a do hloubky, se nemohu ke korupci vyjádřit. Nestudoval jsem ji a nemám pocit, že by mě informovanost o jejím stavu jakkoliv obohatila.

Váš vztah k politice a politikům je jaký?

Všichni mí přátelé, kteří se na nějakou dobu stali vrcholným politiky, sami ze svých pozic odstoupili. Stačí to jako odpověď k mému osobnímu vztahu k politice? Nicméně existuje řada čestných a poctivých lidí z politické sféry, se kterými jsem během své téměř pětadvacetileté kariéry spolupracoval na charitativních nebo edukativních projektech a kterým šlo opravdu o dobro věci!

Kdo vám byl bližší – Havel, Klaus, Zeman?

Václav Havel! Nejen proto, že jsem se s ním jako s jediným ze jmenovaných osobně několikrát setkal.

Koho byste rád viděl příštím českým prezidentem?

Někoho, kdo má dokonale zpracované své ego a kdo netouží po získání dalších materiálních statků. Mám jednoho soukromého kandidáta, ale ten léčí lidi a nikdy by do politiky nevstoupil, takže z úcty k němu ho nebudu jmenovat.

Jste muzikant, spisovatel, moderátor, malíř. Neuvažoval jste, že byste někdy vstoupil do politiky?

Myslím, že bych po vstupu do politiky nesložil žádnou novou skladbu, nenamaloval nový obraz a nenapsal novou knihu. Komu bych tím prospěl? Ani sobě, ani společnosti.

Česká kultura a česká politika, to asi nejde příliš dohromady?

Obojí utváří to, na co naši vnukové budou hledět jako na historii našeho národa. Takže by to opravdu souviset mělo a politika by měla kultuře pomoci, jak nejvíc může! Dovolte mi příměr: manželka jednoho císaře v roce 1791 prohlásila v Praze na premiéře Mozartovy opery La clemeza di Tito, že to byla „německá prasárna“. Pamatujete si snad, o jakého panovníka se jednalo a jak se jmenovala jeho žena? Ale je snad mezi námi někdo, kdo neví, kdo to byl Mozart? Nebudou i na naši dobu hledět budoucí generace přes krásu a hodnotu umění, které tu zanecháme?

Když vidíte kampaně politických stran při různých volbách, byla některá, která vás za poslední léta opravdu zaujala nebo totálně odpudila?

Kromě mých uměleckých „funkcí“ jsem i „sebeproducent“ a vím, jak je nákladné zajistit propagační kampaň nějakému představení, koncertu nebo dát dohromady tým pro prezentaci benefiční akce. Když vidím billboardy a spoty jakékoliv strany, mám před očima ty miliony, které mohly být použity na kulturu, na vzdělání nebo zdravotnictví. Z tohoto úhlu pohledu mě irituje každá kampaň ke každým volbám. Vážně to nejde s nižšími náklady?

Vy jste napsal se svým otcem knihu Tylda, příběh inspirovaný příběhem vaší babičky, která prošla transportem do Terezína. Jaký je váš názor na skrytý a v Evropě sílící neonacismus?

Těch příbuzných, kteří byli v Terezíně a nad jejichž těly je dnes neoznačená zelená louka v Estonsku nebo Bělorusku, je v knize Tylda víc, i když je to kniha svým způsobem poetická. Myslím, že je nutné jakkoliv připomínat mladé generaci nedávnou historii. Války souvisí s lidskou historií odjakživa, s tím nic nenadělám, i když jsem pacifista. Ale masové vyvraždování za holocaustu je něco, co nedokážu uchopit, pochopit a ani se s ním smířit.

Co si myslíte o tom, že zde tolik let po válce mnohdy mladí hajlují, vykřikují fašistická hesla a dokonce popírají holocaust?

Jakýkoliv extrém v životě lidském je nezdravý! A týká se to jak konzumace všeho, co je zdraví škodlivé, i extrémních názorů. Nerozumím těm, kteří neonacismus vyznávají, nikdy jsem se s žádným členem podobné skupiny nebavil, a tak tedy nemám vysvětlení, jaké pohnutky lidi k takovýmto názorům vedou. Vysvětluji si to nahromaděnými negativními aspekty dnešní společnosti, které někteří ventilují extrémními projevy. A když jsem se poprvé dočetl o tom, že jsou lidé, kteří popírají holocaust, tak jsem se domníval, že jde o novinářskou chybu. My, lidé, se můžeme stydět za některé své kroky v historii, ale to, že je budeme popírat, nám nepomůže k lepšímu svědomí.

Je to málo osvěty, nebo by měly třeba školy povinně pouštět záběry z války, koncentračních táborů a podobně, aby si to ti lidé uvědomili, že to nebyl žádný „špatně natočený film“?

Řada televizních společností v posledních letech odvysílala nespočet vynikajících dokumentů, které podávají vše, co se za 2. světové války událo, velmi dobrým a alarmujícím způsobem. Žijeme v době, kdy pomalu odcházejí ti, kteří si tu dobu pamatují, kteří si prošli něčím, proti čemuž jsou naše současné starosti jedna nicotná malichernost. Naslouchejme jim! Pokusme se opravdu poučit se z historie! V rámci své práce a přednášek pro školy se snažím závažné historické údaje podávat formou vyprávění a nenásilné nabídky na vlastní názor posluchačů na konkrétní dobu. To se týká jak mého již téměř desetiletého projektu Mistr Jan Hus i současného a nového projektu spojeného s novou knihou Tylda.

Takže vedle záběrů z války a z koncentračních táborů jsem spíše pro vyprávění příběhu, na kterém si ta vážná fakta mladý člověk uvědomí ještě hlouběji, protože má možnost porovnat jej s příběhem vlastním, tedy mnohdy bezstarostným. Pro mne je jedním z nejlepších dokumentů o holocaustu projekt Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty, komplet čtyř filmů nepostrádajících humor, nadhled a neskutečně hluboké prožitky vyprávěné těmi, kteří mnohdy přežili válku zázrakem... Takto by měla být podávána historie a podobné dokumenty by měly vidět děti na všech školách!