Prezident Zeman řekl, že největší problém v sociální demokracii vidí v tom, že se odtrhla od svých voličů, a to konkrétně v otázce migrační krize. O čem tohle podle vás svědčí?

V první řadě je třeba říct, že je to právo prezidenta mít takový názor. On sám pochází ze sociální demokracie a pravděpodobně se s některými jejími lidmi rozešel. Nevnímám to tedy jako názor prezidenta, ale jako občana Zemana. Když člověk nějakou skupinu opustí, bývá k ní kritičtější.

A jak vnímáte profilaci sociální demokracie obecně?

Nejsem sociální demokrat, ale sociální cítění je mi blízké, v Újezdu u Brna, kde jsem starostou, vyplácíme dávky, máme dvanáct bytů pro bezdomovce, máme penzion pro důchodce, dům s pečovatelskou službou, to vše pokládám za přirozené, protože jsem přesvědčen, že kultura národa začíná u toho, jak se stará o staré lidi. Když potřebuji pomoc v sociálních věcech, jsou mi politici sociální demokracie nápomocní a jsem jim za to vděčen.

V české sociální demokracii jsou ale také jen lidé. Na jedné straně je hejtman Michal Hašek a na druhé premiér Bohuslav Sobotka, a já vnímám to, že jsou oba z naší jihomoravské lokality, a jejich spor vidím jako spor dvou princů – oba vyrostli současně, oba byli podporováni stejnými politickými osobnostmi. Rozešli se a pak se po tzv. lánské schůzce stala ta osudová anomálie, kterou vidím jako velice nešťastnou, když totiž Michal Hašek neuvedl pravdu. A to je dost pravděpodobně rozdělilo, protože tehdy se Bohuslav Sobotka ulekl, že je to akt Haškovy snahy, aby se chopil moci. A to se promítá i do současnosti a není to pouze rozdělení těchto dvou osobností.

Dělicím tématem je aktuálně v české společnosti i migrace. Jak to vnímáte nejen jako starosta, ale i jako biskup Církve československé husitské?

Čeština je úžasně bohatý jazyk a jsou v ní slova emigrant a exulant. Exulant z rétoriky zmizel a je to škoda. Exulant je člověk, který je pronásledován za své přesvědčení, a není v tom ekonomický aspekt, to byl třeba Komenský. Exulanty podle mne musíme přijmout všechny, ti sem jdou, protože jim jde o život. Máme-li v České republice šest tisíc obcí a do každé umístíme jednu rodinu, máme problém vyřešený. A neobávám se ani toho, že ti lidé mají jiné náboženství. Na druhou stranu my sami máme dost vlastních sociálních problémů a já zastávám jednu myšlenku z podobenství o milosrdném samaritánovi. Samaritán se zastavil u zraněného, kterého dříve kolemjdoucí nechali jeho osudu, ošetřil ho, vzal jej do hospody a řekl, že až se bude vracet, zaplatí za něj. To znamená, že věc neřešil u sebe doma, ale na místě, kde se to stalo. A já jsem přesvědčen, že bychom migraci měli zvládnout tam, kde vzniká. Když se podíváte do Mekky, je prázdná, je tam vybavený kemp, kam se vejde milion lidí. Proč je celý čas volný, když bychom mohli lidem zaplatit, oni by se tam nastěhovali a mohli by tam žít? V lokalitě by se také mělo zabránit bezpráví, která se tam dějí, je třeba jasně říct: Tak dost! Zlu bychom se měli jednoznačně postavit.

Jan Hradil. Foto: David Daniel

Jak se díváte na odpůrce migrace a na to, že jsou viněni z xenofobie?

To není xenofobie, je to strach z neznámého. Přicházejí sem informace o vzájemném vyvražďování muslimů apod., a to lidem zůstává v podvědomí. Neuvědomují si pak, že to se netýká všech muslimů. Křesťanství má mnoho typů a vyznání, a tak je to i v islámu, lidé si neuvědomují, že stejně jako všichni křesťané nezaložili inkvizici a nevedli křížové výpravy, tak ani všichni muslimové nemohou za to, co se dnes děje. Lidem to ale musí někdo vysvětlit. Některé negativní postoje jsou jen „postoje hospody“.

K migraci se jednoznačně vyjadřuje i Miloš Zeman. Někdy je za to obviňován, že tím rozděluje českou společnost. Vidíte to také tak?

Prezident Zeman společnost nerozděluje, tak velký význam nemá. My jeho význam trochu přeceňujeme. Nedávno byl na návštěvě tady v Újezdu a je to zajímavý, žoviální pán, jeho bonmoty jsou bezpochyby inteligentní a překvapuje, jak rychle reaguje. Některé jeho výroky ale musejí být brány jako bonmoty, a ne jako postoje, to je třeba příklad „kauzy kalašnikov“. Musím Miloše Zemana hájit, sám jsem už řekl tolik věcí, které jsem ani tak nemyslel, ale jen jsem chtěl pobavit společnost. Připomíná mi to kyvadlo, které vždy prochází středem, ale vychyluje se jednou doleva, jednou doprava. On, když se nalézá ve výkyvu, možná nevyjadřuje postoj v pravém smyslu, ale možná říká to, co lidé chtějí slyšet.

Myslíte si, že prezident Miloš Zeman ztrácí cit pro politiku?

Řekl bych, že je to drzost říct o někom, že ztrácí cit pro politiku, protože jej třeba ani nemusel nikdy mít. Tak to hodnotit nejde. Pro mě je prezident vždy vázán s autoritou, a proto mu toleruji i věci, které mě vedou k zasmání nebo o nich i pochybuji. Na Miloši Zemanovi je mi ale příjemné, že říká věci jasně. U premiéra je naopak problém, že věci zašmodrchá tak, že není někdy jasné, na které straně se nachází. Možná že voličům je ta jasnost na prezidentovi sympatická.

Jan Hradil. Foto: David Daniel

Předseda senátu Milan Štěch v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zmínil, že podle něj už není Zeman levicový politik. Co na to říci?

To je mnohem složitější, k jeho dnešní pravicovosti možná přispívá fakt, že jeho komunikace s Andrejem Babišem je intenzivnější a mají vzájemně dobrý vztah. Babiš je ale pro mě stále podnikatel a teprve pak ministr financí. Jestliže je pan prezident odborník na „top myšlení“ i finance, možná jej s Babišem druží jeho pragmatičnost. Zeman je dnes určitě pravicovější, než jak jsem ho vnímal jako předsedu sociální demokracie, ale ještě je otázka, jestli to není zaviněno stárnutím. Levice je často spojena s emotivními a unáhlenými motivacemi a s přibývajícím věkem emocí ubývá. Ta „pravicovost“ prezidenta je možná dána rozvážností uzavřenou do jeho bonmotů. Zeman je podle mne složitou osobností.

Andrej Babiš uspěl při vstupu do politiky s tezí, že by se stát měl řídit jako firma. Je to pro vás akceptovatelné?

To je nesmysl, stát se nemůže řídit jako firma. Firma se totiž řídí jen pravidly má dáti, dal, kdežto stát musí v první řadě dát občanům jistoty. Stát není tady proto, aby prosperoval, ale aby prosperovali občané – a to jak v sociální, intelektuální nebo ekonomické rovině. Hodnotím stát podle toho, jaké jistoty mají lidé, kteří jsou slušní, ale třeba sociálně slabí.

Loni přišlo do Evropy přes milion migrantů, uprchlická vlna ani letos, ani v zimním období neustává. Jak se podle vás Evropská unie vyrovná s tímto problémem?

Evropa to ustojí. Kdysi se zde pohybovali Germáni, jimž se podařilo rozložit římské císařství, které muselo ve čtvrtém století „emigrovat“ do Konstantinopole, protože na to nebylo připraveno. My se musíme na migraci připravit a příprava bude spočívat v tom, co by se dalo shrnout větou: „My vám pomůžeme a pak vás pošleme zpět domů, abyste kultivovali svou zemi.“ Musíme ale počítat s tím, že to bude něco stát.