Dosavadní předseda Strany nezávislosti František Matějka oznámil rezignaci. Co bude dál se Stranou nezávislosti?

Probíhá dovolba členů předsednictva, a jakmile bude zvolen nový předseda, nastane přesně ta chvíle, abychom řekli, jak chceme dál usilovat o nezávislost České republiky v novém složení. O tom, že o našich zákonech mají rozhodovat jedině poslanci naší Sněmovny a nemají fungovat jako hlasovací automat, který pod hrozbou pokuty přijímá, co mu přistane z Bruselu, myslím, nikdo z členů SNČR nepochybuje.

Naše skutečná suverenita je elementárním předpokladem legitimního vládnutí, právního státu a vůbec občanského života ve svobodě. A jelikož nevidím na naší politické scéně politický subjekt, který by ideu nezávislosti hájil a prosazoval bez kompromisů a všelijakých pragmatických vytáček, je jasné, že SNČR má, a ještě dlouho bude mít, na naší politické mapě svoje nezpochybnitelné místo.

Nedávno jsme si přečetli zajímavou historku o tom, že do Prahy přijel ruský špion s kufříkem plným ricinu s cílem otrávit nám vybrané politiky. Prozradil se jemným přešlapováním, které bývá znakem nervozity... co si o tom myslíte?

Kdyby to byla scénka z divadelní hry třeba Voskovce a Wericha, tak bychom mohli uvažovat, jaké hlubší poselství přináší, a hledat pravdu. Takhle je to jenom ukázka pokleslé žurnalistiky a nemá cenu se tím mnoho zabývat. Dnes už je to zaváto dalšími historkami nevalné úrovně, které se zase vytratí v pěně času. Vlastně by nám mohlo být i líto novinářů, kteří takto marní svůj život a talent, když jenom melou naprázdno.

Také jsme se dozvěděli, že Sověti nenesli hlavní zásluhu na osvobození Prahy, či snad že se dokonce Praha osvobodila sama? Jakou zajímavou historku uslyšíme příště?

Co uslyšíme příště, samozřejmě netuším. Ale určitě nás to zase a znovu překvapí. A o to tady asi jde především: šokovat a upozornit na sebe. Když někdo vytáhne na světlo boží jednotlivost a pomine jakékoliv souvislosti a kontext, asi mu nešlo o nic podstatného. Nicméně celá ta mediální debata, která letošní výročí konce druhé světové války provázela, byla nakonec docela přínosná. Bylo slyšet mnoho různých hodnocení, názorů, historických faktů, takže pozorný čtenář, divák, posluchač měl o čem přemýšlet.

Co je vlastně cílem „ohrožených“ politiků, kteří, ač jsou komunální – Novotný a Kolář či primátor Prahy Hřib, který je na úrovni krajského politika –, pletou se do naší zahraniční politiky? Chtějí získat pozornost? Voliče? Nyní už expředseda Matějka o nich napsal, že jsou nejlepšími agenty Putina v České republice...

Matějkova zkratka je naprosto výstižná. Když se profesionální bulvární novinář přestěhuje do politiky a aplikuje to jediné, co se asi v životě naučil, tedy šokovat, urážet, účelově lhát atd., tak se nezrodí nic jiného než bulvární politika. Leckdo se třeba rád podívá, kterou část svého těla zase starosta Řeporyjí odhalí, aby překonal svůj předchozí výkon a aby jeho fotografie zase obletěla internet. Ale lidé samozřejmě vědí a tuší, že to není poctivé a že takto o podstatných tématech jednat nelze. Že to vlastně žádná smysluplná a skutečná politika není. Až o něco opravdu půjde, lidé si na takového „politika“ ani nevzpomenou.