Turecký prezident Erdogan na summitu Organizace islámské spolupráce řekl, že „neexistuje žádný rozdíl mezi zvěrstvy, která utrpěl židovský lid v Evropě před 75 lety, a brutalitou, kterou utrpěli naši bratři v Gaze“. Izrael podle něj napadá Palestince pomocí podobných metod, „které používali nacisté“, a dopouští se státního teroru. Co vy na to, pokud jde o obsahovou část?

Snad stojí za připomínku turecko-německé vztahy z období před sto lety, vztah nacismu a islámu o čtvrt století později a naopak zacházení nacistů se Židy. Turecký prezident historii neohýbá, on ji rovnou kreativně tvoří. S tureckou minulostí by to chtělo spíše poválečný německý přístup, tedy držet hubu, krok a stále se omlouvat. Může začít třeba arménskou genocidou.

Ale věcně: Státní teror je silné slovo, jakkoliv excesy izraelských ozbrojených složek vůči palestinským muslimům i křesťanům se stávají. Desetiletí napadání a vražd ze strany palestinských islámských teroristů udělají s nervy židovských vojáků i policistů svoje. Za státní terorismus můžeme naopak bezpečně prohlásit způsob správy Gazy Hamásem, který zneužívá evropské dotační peníze na podporu, propagaci a výuku terorismu, hlásání nenávisti vůči Židům a odměňování rodin teroristů za jejich činy. Zásadní rozdíl vidím v tom, že zločiny izraelských ozbrojených složek jsou soudně vyšetřovány, zatímco ty palestinské jsou oslavovány a odměňovány.

Europoslanec Jan Keller ale v reakci na Erdoganovo prohlášení naznačil, že Izrael se k Palestincům chová spíš jako Turecko ke Kurdům. Keller odsoudil zabíjení civilistů včetně žen a dětí Izraelem…

Oni se Kurdové pokoušejí zničit turecký stát a mají smrt všech Turků jako svoje hlavní moto? Pochybuji. Na rozdíl od Hamásu a kdysi též OOP, z níž vzešel Fatah. Kurdové učí své děti ve školách nenávidět Turky a jako nejvyšší svatý skutek je u nich bráno zemřít při útoku na turecké vojáky? Palestinci to tak v Gaze mají. Střílejí Kurdové ročně tisíce raket na turecká města? Ne. Snaží se zničit elektrárny, jejichž proud téměř zdarma spotřebovávají? Ne, vidím mnoho a velkých rozdílů mezi Kurdy a Palestinci, toto přirovnání kulhá na obě nohy. Víte, kde mají arabští muslimové nejvíce lidských práv v moderním pojetí? V Izraeli. Pokud by tomu tak nebylo, emigrovali by z Izraele – namísto toho jejich stav utěšeně narůstá. Pokud hovoříte o zabíjení žen a dětí, bylo též dobré hovořit o zločinu jejich užívání jako lidských štítů. Oboje je velmi těžký zločin.

Na druhou stranu se hovoří, že řada těch zastřelených byli členové hnutí Hamás…

Téměř všichni – jak sám Hamás vzápětí přiznal. Pojďme nazývat věci pravými jmény – nepokoje podél zdi mají charakter palestinského státního terorismu a cíl překrýt důstojné oslavy sedmdesáti let izraelské státnosti tváří v tvář snaze nejen arabských států vymazat Izrael z mapy.  

Pokud jde o formální část Erdoganova výroku, znamená to výrazný posun ve vztahu Turecka k Izraeli, nebo Erdogan jen „machroval“ před ostatními islámskými státy a dobré vztahy s Izraelem budou pokračovat?

Vztahy Izraele a Turecka se musely začít zhoršovat nejpozději poté, co premiér a posléze prezident Erdogan opustil prozápadní sekulární kurz a otevřel Pandořinu skříňku otomanského Velkého Turecka jako domácí politickou kartu. Vnitropoliticky mu to funguje, vztahy se Západem a Izraelem se ale postupně horší. S Izraelem jsou špatné od izraelského zásahu proti ilegálním cestám tureckých lodí do palestinských enkláv.

Izrael se ostře vymezuje proti Íránu za podporu terorismu. Na druhou stranu kooperuje se Saúdy, kde nevládne o nic svobodnější režim, a ti jsou minimálně podezříváni z dřívější podpory ISIL či wahhábistů a saláfistů v Evropě…

Írán byl stržen z cesty k liberální demokracii ajatolláhy, které  – svět div se – na začátku – v první polovině padesátých let minulého století – utilitárně podporovala MI-6 a CIA. Západ se tak střelil do kolene. Po desetiletí jsou perskému národu vymývány mozky ajatolláhskou ideologií nenávisti k Izraeli. Je to škoda a velká ztráta pro region.

Na druhé straně nemá smysl íránský režim pouze omlouvat a saúdskoarabský pouze zatracovat. Podpora Hizballáhu Íránem je veřejné tajemství. Hizballáh je teroristickou organizací, jakkoliv je dnes součástí vládních libanonských struktur. Tak to dopadne, když se palestinští muslimové dostanou k moci. Saúdská Arábie má opravdu špinavé ruce, co se podpory sunnitského terorismu týče. Je ale třeba si přiznat, že stejné skupiny podporovaly, financovaly, školily a vyzbrojovaly i západní státy – jmenovitě Velká Británie a USA za vlády Baracka Obamy.

Ještě ke vztahu Palestinců a Izraelců Tereza Spencerová poznamenala: „Je příznačné, že střelbu vojáků do lidí za plotem, kteří jsou ‚ozbrojeni‘ maximálně kamenem, prakem nebo láhví, označujete eufemisticky za ‚střety‘, ale nešť. Na jednu stranu je ale samozřejmě pravda, že si za to umírání Palestinci mohou sami – mohli by se přece poslušně smířit s osudem podřadného národa, který podle mnoha sionistů ani neexistuje, s vyháněním, záborem svých území, demolicí svých domů, zabíjením, vězněním a tak dál. A samozřejmě největší ‚kladný bodík‘ by si připsali, kdyby se prostě – čáry máry fuk – někam rovnou vypařili. Řeč je o zhruba třech milionech lidí z okupovaného západního břehu Jordánu a Východního Jeruzaléma a asi dvou milionech lidí z pásma Gazy, které je rovnou celé v blokádě. Na druhou stranu platí, že u plotu, který z Gazy dělá jedno obří vězení pod širým nebem, protestovali především mladí lidé, kteří právě za tím plotem prožili třeba i polovinu svého života, nemají nejmenší vyhlídky do budoucnosti, nemají vyhlídku na nějakou solidní práci, nemají vyhlídky na nic… Čekají je jen výpadky elektřiny, nedostatek léků a potravin, a dokonce i ten Hamás, který by v jejich očích měl být obecně považován za jakéhosi lídra Gazy za lepší život, předloni ‚vyměkl‘ a ze svých programových dokumentů vypustil vypjatý antisemitismus i citace ze šílených Protokolů sionských mudrců. Dokonce rozlišuje i mezi nepřátelstvím vůči Židům a politickým nepřátelstvím vůči Izraeli a sionismu, přičemž akceptuje hranice z roku 1967. Čili i když je to pro izraelskou politickou scénu dál ‚zavedený otloukánek‘, který může za všechno zlé, ve skutečnosti se Hamás silně ‚zklidňuje‘ a jeho někdejší radikální pozici přebírají sice menší, ale o to odhodlanější islamistické skupiny. Ale ti mladí Palestinci se prostě topí ve frustraci, a tak jim nevadí ani ono umírání u plotu. Jak jeden z  nich vysvětlil v médiích: „V Gaze beztak pomalu umíráme, tak je lepší umřít alespoň při pokusu dosáhnout svobody…“

Paní Spencerová z celého kontextu vytrhla jen ty argumenty, které se hodí k předestření obrazu národa trpícího pod krutou tyranií. Doporučil bych jí výlet do univerzitní čtvrti v Ramalláhu, aby se přesvědčila, jak „strašně trpí“ palestinští studenti na školách, kde mimochodem běžně přednášejí i židovští profesoři. Oni „lidé za plotem“ měli podle izraelské vojenské rozvědky výbušniny i automatické pušky, jejich koordinace i jednání měly vojenské rysy. Obraz trpitelů s kamenem v ruce je oblíbené klišé, které podporují velmi selektivní kamery vesměs propalestinských levicových médií a které musím odmítnout.

Její Palestinci se „vypařují“ následovně: Z půl milionu ve třicátých letech je jich teď pět milionů v táborech, kde je drží jejich arabští muslimští souvěrci. Dalších pět milionů je jich ve dvou enklávách na západním břehu a v Gaze. Další miliony žijí v Izraeli a mají izraelský pas. Trpící národ více než zdesetinásobil svůj počet za sedmdesát let. Pokud se Hamás intenzivně nevěnoval terorismu, Palestinci denně vyjížděli do Izraele za prací.  

Není pravda, že lidé za plotem nemají žádnou vyhlídku. Pokud by mysleli hlavou a během uplynulých sedmdesáti let si volili takové politické představitele, kteří by přijali některý z mnoha odmítnutých mírových návrhů ze strany OSN, Izraele, USA, EU a dalších, mohli už dávno žít ve vlastní zemi. Tohle je prostě těžká demagogie. Na světě asi neexistuje jiný separatistický spolek, který tak umně kombinuje ignoranci mezinárodních mírových návrhů na palestinskou státnost s fňukáním a stále nataženou rukou. Jsem přesvědčen, že kdyby Palestinci chtěli svobodný a nezávislý stát, dávno jej mohli mít. Zklidnění Hamásu je k smíchu. Stále mohutně podporuje a financuje státní terorismus. I v posledních letech. Je to jako hovořit o tom, že by se NSDAP poučila ze svých omylů, kdyby byla nebyla rozpuštěna. Nezlobte se na mě, tahle sladkobolná propaganda nefunguje.

Vaše sdružení Český spolek přátel Izraele podporuje přesunutí české ambasády do Jeruzaléma. Jaké výhody z toho bude mít český stát?

Jaké bezprostřední a finančně vyjádřitelné výhody by měly Velká Británie a Francie z neobětování Československa? Pokud přepočítáváte zásadní postoje zahraniční politiky bez výjimky na peníze, vymstí se vám to – každý bude vědět, že jej jednou prodáte vyšší nabídce. Ve státních aliancích platí to samé jako v manželství: V dobrém i ve zlém. Spojenectví s Izraelem nám to dobré přináší.

A co nám to tedy přináší?

Škoda je na tamním trhu preferovaná značka a její vývojové centrum se nyní přesouvá právě do Izraele. Obchodní, turistická výměna roste právě na základě hlubokého spojenectví – Izraelci mají Čechy rádi, váží si jich a preferenčně nakupují jejich výrobky i utrácejí peníze v ČR. Zapomínat nesmíme na stále intenzivnější spolupráci v pokročilých technologiích a zejména sdílení cenných zpravodajských informací – Izraelci nám je předávají, řekl bych, ochotněji než naši západní partneři.

A nepoškodí přesunutí ambasády naše vztahy s muslimskými a arabskými zeměmi ohledně obchodu? 

Každý líc má svůj rub. Jako se s manželstvím vzdáte svobody volby, i přenos ambasády ČR do Jeruzaléma bude mít svoje konsekvence. Několik velvyslanců vyjádří protest, Ministerstvo zahraničí možná obdrží několik nót. Možná bude demonstrace několika aktivistů s palestinskými vlajkami. V Bruselu se budou na pana Babiše chvíli zlobit a možná to Čechům dají „sežrat“ někde jinde – vždyť evropská politika je jedno velké hokynářství. To je tak vše. Nic zásadního se prostě nestane, a kdo tvrdí opak, šíří poplašné zprávy.

Jak hodnotíte to, jak se k přesunu české ambasády staví vláda?

Jako projev slabosti a neschopnosti posoudit význam pro nás drobného, ale pro Izrael zásadního kroku. Současná vláda poslouchá Brusel snad ještě více než ta minulá. A rozkaz nynější šéfky zahraniční agendy Bruselu – bývalé komunistky Mogherini, doktorky politického islámu a obdivovatelky palestinského teroristy Jásira Arafata – zněl jasně. Ambasáda v Jeruzalémě nesmí projít. Prý musíme „sladit noty“ s Bruselem. Asi bude zbytečné držet českou vládu a Parlament, když i tak navýsost svrchované rozhodnutí, jako je přesun české ambasády, chtějí rozhodovat byrokraté v Bruselu. Doufám, že se pan premiér Babiš pochlapí a o přesunu ambasády rozhodne ještě letos. Jinak bude mít naše spojenectví vůči Izraeli pevnost želé – charakteristickou pro českou zahraniční politiku jako celek.

Česká republika je známa tím, že je jedna z nejvíce proizraelských zemí, která podporuje Izrael na mezinárodním poli. Oplácí nám Izrael tuto podporu nějak? Není to jenom jednostranné?

Jak jsem již výše uvedl, domnívám se, že oplácí. Mimochodem, izraelské technologie na úsporu a rekuperaci vody budou v příštích letech v Čechách nezbytné.

Český prezident Zeman je znám jako hlasitý obhájce Izraele. Má v Izraeli dobré jméno?

Ano, má. Jak je možné zjistit například z posledního dopisu premiéra Netanjahua prezidentu Zemanovi.

Není chyba, že Izrael léčí bojovníky an-Nusrá v nemocnicích a že bojuje proti Bašáru Asadovi, který je hrází proti islamistům?

Bašár Asad má zčásti mé sympatie jako každý, kdo brání svou vlast proti agresorům a teroristům. Ani on ale není černobílý. On i jeho otec dlouhodobě podporovali a financovali Hizballáh. Takže s tou „hrází proti islamistům“ bych byl opatrný. Před Íránem okupovala Libanon Sýrie a ostřelovala z Golan Izrael. Ten vyznává odvěkou válečnou strategii, že nepřítel mého nepřítele může být můj dočasný spojenec.