„Je zřejmé, že se palestinské ozbrojené frakce dopouštějí zločinů. Ledabylé odpalování raket na izraelská sídliště může být stěží něco jiného. O tom na Západě skoro nikdo nepochybuje. Avšak když se někdo ozve, že se zločinů možná dopouští i izraelská strana, přichází obvykle obvinění, že taková kritika židovského státu je výsledkem antisemitismu," konstatoval v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. 

Všímá si i skrytého nebezpečí budoucího možného vývoje. „Dnes třeba Izrael vydává za největší zlo Hamás, podobně tuto organizaci vnímají západní, vesměs proizraelská média. Mezitím ale nesměle začínají prosakovat analýzy, že pokud by se Izraeli podařilo Hamás svrhnout, Gazu by mohla ovládnout úplně jiná váhová kategorie. Džihádisté podobní těm, kteří dnes ovládají obrovské oblasti Sýrie a Iráku. Těm nejde jen o Palestinu, ti bojují o celý svět. Ti by rozhodně nejezdili do Káhiry na nějaká jednání o příměří jako Hamás," varoval Břetislav Tureček.

V posledních několika dnech probíhají (opět) boje v Gaze. Proč je Hamás vyprovokoval, když pak počet obětí - jako ostatně vždy v podobných případech - je nesrovnatelný v neprospěch Palestinců? Proč to vlastně Hamás dělá?

Především si vůbec nejsem jistý, nakolik to vyprovokoval jen Hamás. Sled událostí na přelomu června a července byl složitější. Nejprve palestinští teroristé na Západním břehu Jordánu zavraždili tři židovské mladíky. Pak přišlo obvinění z úst izraelského premiéra Netanjahua, že zločin má na svědomí Hamás, ačkoli hnutí to popírá a v samotném Izraeli roste v bezpečnostním aparátu přesvědčení, že ti teroristé s Hamásem neměli nic společného. Izrael nicméně podnikl proti Hamásu razie na Západním břehu a poté i nálet na operativce Hamásu v Gaze, šest jich zabil. Do toho židovští teroristé upálili arabského mladíka. A v této chvíli přicházejí salvy desítek palestinských raket na Izrael, vlastně poprvé od příměří z roku 2012. Jinými slovy – „každý si začal“ a každý s něčím jiným a v jinou dobu, což však znemožňuje zcela jednoznačně přisuzovat celkovou odpovědnost té které straně.

Ptal jste se ale, proč to Hamás dělá i za cenu velkých civilních obětí. Především – pokud jsou Palestinci kvůli bombardování škol, nemocnic i dalších civilních objektů na někoho naštvaní, tak daleko více na Izrael než na Hamás. Takže v tomto ohledu Hamás moc neztrácí. Dále nesmíme zapomínat, že Palestinci po generace žijí v pocitu křivdy, nutnosti boje proti bezpráví, ať si o tom my myslíme, co chceme, nemluvě o Izraeli. Faktem je, že skoro tři čtvrtiny obyvatel Gazy tvoří uprchlíci, tedy rodiny lidí, kteří ve strachu odešli nebo byli vyhnáni ze svých domovů židovskými povstalci a teroristy při zakládání Izraele a pak už jim nebyl umožněn návrat, jak to bývá v případě řady jiných konfliktů. Z takto nastavených nálad v palestinské společnosti pak vyplývá, že ztráty na životech jsou brány jako nutná oběť na cestě k odstranění toho domnělého bezpráví. Ano, matky zabitých dětí pláčou, ale pro palestinskou společnost jako celek to není důvod vzdát celý boj.