Co podle vás ukázal výsledek eurovoleb v České republice?

Především bych chtěl poděkovat voličům, kteří dali hlas naší kandidátce Vědci pro Českou republiku. Téměř devatenáct a půl tisíce hlasů považujeme za dobrý výsledek.

Ale k samotné otázce. Výsledek voleb podle mého názoru potvrdil, že lidé ve volbách do Evropského parlamentu volí podle vnitrostátních preferencí. Výsledek voleb není ani protestem proti bruselské mašinerii, ani podporou dosavadního fungování EU. Pro mě z toho vychází potvrzení důležité hypotézy: proti tomu, co se nám na Evropské unii nelíbí, je třeba bojovat především na domácí půdě. Problém je však v tom, že mechanismy fungování EU jsou natolik složité a natolik vzdálené každodennímu životu lidí, že je to velmi obtížné lidem vysvětlit. Představa o reformě Evropské unie z úrovně Evropského parlamentu je iluzí, na které zavedené strany opakovaně a nutno říci, že úspěšně, staví své kampaně. Proreformní obsazení Evropského parlamentu je důležité, ale pokud jde o zásadní reformy, je to pouze podpůrný faktor. Nechci, aby to vyznělo, že Evropský parlament je zcela bezzubý, volby do něj jistě smysl mají, ale klíč k zásadní reformě EU je ukrytý v národních volbách. Dokud lidé neporozumí, jak moc dění v Evropské unii ovlivňuje jejich životy, do té doby se budou dít jen méně významné změny. Jinak řečeno, až se téma reformy EU stane žhavým tématem národních voleb, a to napříč Evropskou unií a zejména ve velkých zemích, teprve potom bude reálná šance na zásadní změnu.

Jsou vítězi voleb Pražané, jichž přišlo k volbám 38,3 procenta oprávněných voličů, zatímco v Ústeckém kraji jen 22, v Karlovarském 23,2 a Moravskoslezském kraji 23,8 procenta? V hlavním městě vyhrála s více než 20 procenty koalice TOP 09 a STAN, když jinak samostatně v domácích volbách hynou oba subjekty na úbytě.

Ty tam jsou časy, kdy volba Pražanů mohla být vzorem. Takový výsledek euroservilní TOP 09 a STAN v hlavním městě, kde je vysoká koncentrace státních institucí, klíčových obchodních společností, univerzit a tak dále, spíše potvrzuje odtrženost nemalé části tzv. elit od reality. Jak jsem už odpověděl, lidé v těchto volbách nevolili proreformně. Možná mírně ano, ale v bláhovém přesvědčení, že reformy EU lze provést z Evropského parlamentu. Jasné ovšem je, že v Praze volili proti reformám. Važme si proto uměřenějšího chování mimopražských voličů.

Sociální demokracie obhajovala čtyři mandáty a nezískala jako jediná z parlamentních stran ani jeden, což je pokračování propadu z voleb do Sněmovny na podzim 2017. Blíží se konec této nejstarší politické strany u nás, nebo ji může někdo zázračně vzkřísit tak jako Miloš Zeman v 90. letech či Jiří Paroubek v roce 2006?

Mé uvažování je na hony vzdáleno levici, tj. i programu sociální demokracie. Nicméně je fakt, že rozumná levicová strana na naší politické scéně chybí. Její elektorát „konzumuje“ ANO Andreje Babiše. Sociální demokracii ničí slabost jejích vůdců a ideologické pokrokářství některých představitelů, typicky Jiřího Dienstbiera ml., Kateřiny Valachové a jiných. Dnešní sociální demokracii zajímá více neomarxistická agenda než starosti obyčejných lidí, kteří nejsou žádnou elitní menšinou, například LGBTXYZ…, kteří denně chodí do práce, aby tak tak uživili své rodiny. Můj recept na takové problémy je pravicový, tj. nižší daně, méně regulací a podobně. Nicméně je faktem, že tito lidé typickými voliči pravice nejsou. Pak je lepší, aby volili normální a ne-neomarxistickou levicovou stranu než ANO, Piráty a podobné excesy. Česká sociální demokracie už vícekrát ukázala, že umí vstát „z mrtvých“. Pokud nějaká silná osobnost dokáže sociální demokracii převzít, šanci na změnu vidím. Mimochodem, toto probuzení sociální demokracie je asi základním předpokladem pro odstavení ANO. A myslím, že prvním krokem bude muset být odchod z vlády vedené Andrejem Babišem. Obávám se, že k tomu se však nynější vedení ČSSD neodhodlá.