V reakci na to, že při vyjednávání o podpoře druhé vládě Andreje Babiše se schyluje ke shodě na uzákonění referenda, zazněly hodně dramatické výroky ohledně zpochybňování členství Česka v EU. Naše případné vystoupení by se prý dalo přirovnat k dobrovolné amputaci ruky, šlo by také o ekonomickou sebevraždu, Česko by se ocitlo v pozici Běloruska a nikdo rozumně uvažující prý nemůže chtít českou ekonomiku závislou na exportu uvrhnout do doby temna. Měli by si politici tato aktuální vyjádření a varování ekonomů vzít k srdci a přestat si hrát s ohněm, tedy s myšlenkou na referendum o našem setrvání v Evropské unii?

Když lid mohl rozhodovat v referendu o vstupu do Evropské unie, má taky právo rozhodnout o vystoupení z EU. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, sotva nacházím jiné téma, pro které by se referendum hodilo, všechno ostatní jsou prkotiny. Bylo by koncem demokracie „dovolit“ lidem odhlasovat vstup do EU, ale „zakázat“ jim odhlasovat vystoupení, nota bene když podmínky EU se po Lisabonské smlouvě zásadně změnily. Takže jedna věc je ligitimita referenda – ta je v této otázce nezpochybnitelná.

Jiná věc je, zda je „šikovné“ o členství v EU hlasovat právě teď, když ještě nevíme, jak přesně dopadne Brexit, ani když nevíme, jak dopadnou francouzské úvahy o případné vícerychlostní EU. Umím si totiž představit, že znalost odpovědí na tyto dvě otázky by mohly u mnoha lidí změnit jejich názor na to, jak hlasovat, zkrátka nehlasovali bychom natolik naslepo. Asi by tedy bylo mnohem strategičtější referendum vypsat s dostatečným časovým předstihem a uskutečnit jej třeba za tři-čtyři roky. Ostatně i referendum v Británii se plánovalo roky.

Poslanec Václav Klaus mladší v rozhovoru pro TV Echo prohlásil, že pokud projde proti vůli České republiky reforma azylové politiky Dublin IV, která počítá s permanentním přerozdělováním azylantů v krizových situacích, tak by bylo na čase uvažovat o referendu o členství v Evropské unii. Ve světle nejrůznějších socializačních opatření, kontrol, buzerace toho, jak lidi mají, nebo nemají žít, ekologických doložek, mu Dublin IV připadá jako něco, s čím už bychom se smířit neměli. Odpůrci referenda o EU ale tvrdí, že běžný volič nemůže mít dostatek informací, a proto by o něčem tak závažném rozhodovat neměl. Nebyla by ta volba nakonec mnohem jednodušší, tedy mezi prosperitou v EU a bezpečím mimo ni, na což by si lidé názor asi uměli udělat?

Opět se vracíme k vaší první otázce. Jak může někdo být tak drze samolibý, že si může troufnout říct, že voliči jsou dobří leda tak k tomu, aby odhlasovali vstup do Evropské unie, ale už nejsou hodni toho hlasovat o setrvání?

A mimochodem – já mám stejný názor na Dublin IV. I já jej považuji za mimořádně nebezpečný politický experiment. I pro mě je za hranou únosnosti.

A nenechte se mýlit, já případné opuštění EU vůbec nezlehčuji. Nikdy jsem neřekla, že by to bylo snadné. Ono by to snadné být mohlo, kdyby „tvrdé jádro“ Evropské unie v čele s Francií, Německem, Lucemburskem a spol. nebylo mstivé, ale bylo racionální. Proto také jsem pro vypsání referenda až poté, co budeme v některých otázkách moudřejší, a předesílám, že rozhodně to není černobílá věc. Bohužel jsem toho názoru, že jakkoliv je opuštění Evropské unie náročnou operací, případný Dublin IV je nejspíš ještě mnohem větším problémem.