Sociální sítě zaplavila informace, že česká armáda do několika domovů důchodců rozvezla místo ochranných pomůcek perníčky z firmy Penam z koncernu Agrofert. Informaci stranického kolegy a starosty Loun Michala Kučery sdíleli Markéta Pekarová Adamová a Miroslav Kalousek z TOP 09, kteří se nad celou věcí také výrazně pohoršili. Generál Opata se ovšem ohradil, že nic takového není pravda, což doložila i ředitelka předmětného domova důchodců. Ti, kteří tak často chtějí bojovat proti dezinformacím, tedy sami šíří nepodloženou informaci. Co na to říci?

Mě to ani v nejmenším nepřekvapuje... Žijeme v době, kdy dochází k velkému zmatení pojmů a slova ztrácejí svůj původní význam. A tak dnes dezinformace fakticky neznamená nepravdivou informaci, ale informaci, která se mi prostě jen nelíbí, či lidově řečeno nehodí se mi do krámu. Cokoli, co nezapadá do mého vidění světa, co se neslučuje s určitou škatulkou, je možné šmahem odmítnout a označit za dezinformaci jen proto, že se mi to nelíbí. Případně se za dezinformaci dá označit i to, na co nemám věcný argument, s čím nedokážu nebo nechci polemizovat. Všechno, co odmítám, co si nechci připouštět, se dnes dá olepit módní nálepkou „dezinformace“. Takové je, bohužel, dnešní vnímání tohoto pojmu.

Z pohledu pana Kalouska a paní Pekarové se tedy v případě kauzy perníčky nejednalo o dezinformaci. Jim se ta informace líbila a hodila proti panu Babišovi, a proto ji prostě použili. To by na jejich místě udělal každý politik a i oni sami to bezpochyby udělají ještě několikrát, dokud je voliči nepošlou do politického důchodu… De facto by se dalo říci, že slovo „dezinformace“ se stalo synonymem pro výraz „účel světí prostředky“.

V souvislosti s kauzou „perníčky“ padl i názor, že jistá část společnosti Babiše nesnáší tak moc, že je schopna věřit čemukoli, co se objeví, hlavně když to potvrdí jejich názor. Je to podle vás tak?

To, že dnes řada lidí posuzuje nějaký výrok primárně podle osoby řečníka, namísto aby se zamýšleli nad věcnou stránkou sdělení, je bohužel holý fakt. Stejně jako je faktem, že máme obecně větší tendenci věřit tomu, co zapadá do našeho vidění světa, a naopak spíše nevěřit tomu, co je s tímto viděním v rozporu. Když k tomu ještě připočtete fakt, že Andrej Babiš je stejně silně milován jako nenáviděn, není divu, že ti, kteří ho milují, apriori odmítají každou negativní informaci o něm. A naopak ti, kdož ho nenávidí, stejně vděčně přijímají všechno, co zapadá do jejich představy Babiše jako největšího a nejhoršího gaunera pod sluncem.

Oba tyhle extrémní přístupy jsou založeny primárně na emocích, a nikoli na rozumu. Ten jde totiž zcela stranou. I proto působí tak humorně, když se druhý tábor rozumu a kritického uvažování tolik dovolává a obviňuje první tábor z toho, že kritického myšlení údajně není schopen… Přitom kritické myšlení se tu neodehrává ani na jedné straně – všechno drtí emoce!