Letos se uskutečnilo mistrovství světa hráčů do 18 let, kde jsme v normální hrací době porazili pouze Německo a získali bod za prohru po nájezdech s Američany. Strašit nás navíc ještě chvíli bude debakl s Ruskem 1 : 11 a s Kanadou 3 : 10. V srpnu se konal pro stejnou věkovou kategorii Hlinka-Gretzky cup, kde jsme skončili šestí. Není to škoda, když ten letošní ročník nabídl některé opravdu dobré hráče, kteří nastupují i v extralize či v první lize?

Tak škoda to samozřejmě je. Ono už se to ukázalo na mistrovství světa, o kterém jste se zmínil, kde jsme měli hned několik hráčů, kteří nastupovali pravidelně v extralize či v první seniorské lize.

Všiml jste si, jak silný ročník mladíků mají Slováci, kteří skončili na Hlinka-Gretzky cupu druzí?

Jistěže všiml. Sám jsem překvapen, protože Slováci mají mnohem menší základnu než my, do toho hokeje se dává méně peněz, je tam nesrovnatelně nižší počet ledových ploch – a přesto vidíte, že to evidentně jde i takto. Takže klobouk dolů, protože u nás to v posledních letech vázne.

V čem tkví ten hlavní problém, proč nevychováváme téměř žádné talenty a rozdílové hráče?

Já už jsem o tom několikrát, dokonce bych řekl, že mnohokrát, mluvil, takže jenom ve stručnosti. Naše nejvyšší juniorská liga zkrátka nemá tu potřebnou kvalitu a úroveň, takže ti mladí hráči se nemají kde zdokonalovat, a pak se divíme, když už tady nějaké nadějné kluky máme, že nám při první možné příležitosti utíkají do zahraničí. Přitom rodiče plodí stejně šikovně děti jako třeba před 50 lety, ale ta chyba je v nás, v nás dospělých a v nastavení toho systému. U těch dětí, tam to ještě jde, tam je ta výchova a ty soutěže relativně v pořádku, ale jak ti hráči přejdou do toho juniorského věku, tak my jim vlastně nemáme co nabídnout. Jenom nekvalitní soutěž, které přitom říkáme elitní – a ze které je do áčka nějakého extraligového týmu neuvěřitelně daleko.

A co přesně vám na práci svazu nekonvenuje? Můžete být konkrétnější? Kde je podle vás ta hlavní chyba, kde jsou příčiny toho neutěšeného stavu?

Chyba je právě v těch, kteří sedí na svazu, organizují ty soutěže a vymýšlejí tréninkový proces. Začnu u toho tréninkového procesu a regionálních trenérů, které chce mít prostřednictvím různých školení a nařízení ČSLH pod kontrolou. Svaz tak jenom vymýšlí způsoby, jak ty trenéry hlídat a úkolovat, a neustále pořádá naprosto zbytečné semináře a podobné akce, kde jde přitom jenom o to se zúčastnit a mít za to čárku, protože ta úroveň je prostě hrozná. A to jsme země několikanásobných mistrů světa!

A lidé z ČSLH pořád dokola dohlížejí na dodržování toho jednotného trenérského systému, ale když se to nevede, tak se to pak dává za vinu těm klubům, i když jim do toho pořád ten svaz zasahuje a určuje, jak to vlastně mají správně dělat. Český hokej potřebuje radikální změnu a ta musí začít od shora, to znamená od ČSLH a jeho výkonného výboru. Ten totiž utrácí státní peníze, které takhle zbytečně přicházejí vniveč a o výsledcích a hlavně nějaké solidní perspektivě si přitom můžeme nechat zdát.

Určitou satisfakcí může být alespoň individuální úspěch – osmnáctiletý obránce Stanislav Svozil podepsal v NHL tříletý nováčkovský kontrakt s Columbusem. Jak to, že v těch podmínkách, které popisujete, u nás vyroste takový talent?

To je velice jednoduché. Svozila si přetáhla z Přerova do Brna Kometa a její trenér a majitel Libor Zábranský mu dal šanci v áčku v seniorské extralize (tak jako předtím třeba Nečasovi, protože je to takový typ trenéra), kde navíc dostal Svozil spoustu ice-timu a hrál pravidelně dva roky. Takže se zkrátka vyhrál, začal si věřit, a výsledkem je tento úspěch. Je to pro něj samozřejmě jen začátek, ale mohl by mít své pevné místo časem i v Columbusu nebo v jiném klubu NHL, určitě na to potenciál má.

Jaromír Jágr nedávno představil kladenský tým pro příští sezónu se šesti borci ze zámoří. Podle jeho slov je trh s hráči u nás vyčerpaný, proto prý musí volit toto řešení. Co o tom soudíte?

Já souhlasím s tím, že ten trh je skutečně vyčerpaný – a to proto, že tu není to podhoubí, že my zkrátka až na úplné výjimky, právě jako byli třeba Nečas a Svozil, nevychováváme hráče, kteří jsou schopni hrát extraligu. Kdybychom měli kvalitní juniorku, tak by si každý ten extraligový tým rád vybral z vlastní líhně tři čtyři pět kluků. Za současné situace má Jarda pravdu, že trh je opravdu vyčerpaný.

Byl byste pro to, aby byl počet cizinců v české extralize omezen?

V extralize bych pro takový zásah nebyl, není to nikde ve světě a nemělo by to být ani tady. Možná bych uvažoval o něčem podobném v první lize, kde by se opravdu měli ti mladí hráči více prosazovat a dostávat více prostoru. Samozřejmě – pokud na to budou mít výkonnost, ale to už se zase dostáváme do toho začarovaného kruhu, který jsem nesčetněkrát popsal a pojmenoval.

Dobrou zprávou pro českou extraligu, a doufejme, že i pro českou reprezentaci, je určitě návrat útočníka světové extratřídy Davida Krejčího z NHL do Olomouce…

To máte nepochybně pravdu. Já Krejčího znám už od roku 2004, kdy jsem trénoval reprezentaci do dvaceti let, je to nejenom výborný hráč, ale taky člověk, který to má v hlavě srovnané, který umí hrát pro tým. A musím říct, že to, jak se rozhodl, že odmítl několikamilionovou nabídku na pokračování v zámoří s tím, že chce, aby ho taky ještě tady viděli hrát jeho rodiče a samozřejmě čeští fanoušci, považuji za velký počin českého hokejisty pro český hokej.

V těchto dnech se rozhoduje o tom, zda se hráči z NHL po osmi letech opět ukážou na zimních olympijských hrách – tentokrát v čínském Pekingu. Vše se točí okolo pojištění proti covidu, které nechce nikdo zaplatit. Co myslíte – bude olympiáda zase s těmi nejlepšími?

Na to je těžké jednoznačně odpovědět, ale domnívám se, že by byla velká chyba i pro samotnou NHL, kdyby zůstala tak tvrdohlavá a neoblomná a hráče pustit nechtěla, protože to by jí udělalo hodně špatnou reklamu po celém světě. Rozhodně by měla být přístupná kompromisu, aby to nedopadlo stejně jako před čtyřmi roky v Jižní Koreji, kde hokejisté z nejlepší ligy světa chyběli.