Tisíce Ukrajinců se vydaly do ulic, protestovaly proti současnému vedení země a žádaly změnu. Jak se na tyto protesty díváte v souvislosti s událostmi, které se na Ukrajině v posledních letech děly?

Domnívám se, že představitelé nacionalistického hnutí, které se znovuzrodilo na Ukrajině během Majdanu a instalovalo spolu se Západem svého představitele Porošenka, jsou nespokojeni s jeho politikou, která byť je nacionalistická a protiruská, snaží se být alespoň minimálně realistická a bere na vědomí některé ekonomické aspekty nutnosti spolupráce s Ruskem. Nacionalistickým elementům se to samozřejmě nelíbí. Opakovaně se projevuje boj mezi dvěma částmi, ze kterých je Ukrajina složena – té západní, řekněme nacionalistické, a té druhé na východě, která je více proruská. Jde tedy o nespokojenost s dosavadními výsledky nacionalistického Majdanu. 

Protesty organizovaly pravicové skupiny, kterým se nelíbí přílišné ústupky Rusku a obviňují vládu ze slabosti. Jsou jejich výtky oprávněné?

To je dobrá otázka. Částečně jsem na to již odpověděl. Východ Ukrajiny je historicky proruský, což se jim nelíbí. Jeho obyvatelé se donedávna cítili být Ukrajinci, chtěli ale hovořit svým rodným jazykem, ruštinou, spolupracovat s Ruskem, se kterým jsou si jazykově i etnicky blízcí. Současná vláda v Kyjevě, která je pod vlivem nacionalistů, tomu brání. Nicméně já si myslím, že požadavky nacionalistů jsou zcela nereálné. Ukrajina je historicky a geograficky nucena spolupracovat s Ruskem a brát na vědomí také jeho zájmy. Představa prozápadní části ukrajinských politiků, že se Ukrajina zcela odstřihne od Ruska a obrátí se na Západ, je nereálná. Rusko by to nikdy nedopustilo.

Poslanec Milan Šarapatka. (FOTO: Hans Štembera)

Proč by to bylo nereálné? Právě jste zmínil, že Rusko by to nikdy nedopustilo. Proč ještě?

Ekonomické, politické, geostrategické důvody – to všechno nutí Rusko, aby prosazovalo své zájmy v této části Evropy. Co se týká ekonomiky, Ukrajina byla součástí Sovětského svazu, kde Rusko dominovalo, byla odbytištěm ruského zboží a současně zde byla vybudována velká část průmyslových základů Sovětského svazu. Jednotlivé podniky byly úzce provázány, a to jak na ukrajinské, tak na ruské straně.

Co se týká geostrategického pohledu, Ukrajina je zcela klíčovým územím na mapě Evropy. V podstatě kdyby se podařilo Ukrajinu skutečně oddělit od Ruska, Rusko nebude mít žádnou možnost ovlivňovat dění v Evropě. A myslím si, že to bylo hlavním zájmem Západu na Ukrajině, tedy oddělit Rusko od zbytku Evropy, aby zde přestalo mít možnost ovlivňovat jakékoliv dění, přestalo tak být velmocí a stalo se pouhou regionální asijskou mocností. Tím, že ovlivňuje Ukrajinu a jejím prostřednictvím hraničí se zbytkem Evropy,  zůstává globálním hráčem. Z politického pohledu bylo Rusko v devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu, za vlády prezidenta Jelcina, zatlačeno ekonomicky i politicky do kouta a nyní se snaží vrátit na světovou politickou mapu, do role světové velmoci a k tomu potřebuje zase Ukrajinu.

Pro Ukrajinu by byla asi nejlepší „finlandizace“, kdy by spolupracovala s oběma názorovými bloky a mohla na tom minimálně po ekonomické stránce profitovat.

Prohlásil jste, že Ukrajina se „stala pouhou figurkou na šachovnici geopolitického soupeření Západu s Ruskem“. V poslední odpovědi jste zároveň řekl, co by pro Ukrajinu bylo nejvýhodnější. Mám tomu rozumět tak, že Ukrajina v podstatě nemá šanci svoji budoucnost příliš ovlivnit? Je tedy pouhou figurkou, s níž Rusko a Západ hrají?

Nepochybně. Nemá žádnou šanci o tom sama rozhodnout. Dění na Ukrajině je zřejmým důsledkem střetu zájmů Západu, a to především Spojených států a Ruska, kdy se Západ snaží eliminovat vliv Ruska na Ukrajině a Rusko se vehementně snaží si tento vliv zachovat. Evropská unie tam pak hraje smutnou úlohu, kdy nic neovlivňuje, ale bude muset všechny excesy nakonec zaplatit.

Evropská unie má na pomoc Ukrajině věnovat 600 milionů eur. Je podle vás správné, aby občané Evropské unie platili pomoc státu, který ani není členem?

Není to správné. Aby bylo možné sanovat hospodářství Ukrajiny, byly by potřeba stovky miliard eur.

Zní to, jako by bylo lepší nedávat jim nic…

Bylo by lepší jim nedávat nic. Samozřejmě by ty peníze mohly udělat mnoho dobrého, otázka je, jak by byly využity. V tuto chvíli je Ukrajina ve stavu, kdy státní moc funguje v mnoha částech země pouze formálně a tyto finance skončí stejně jako všechny předchozí dotace v černé díře nebo na kontech oligarchů ve Švýcarsku a dalších bezpečných finančních přístavech. Jednak je tato suma ve srovnání s potřebami země velmi malá a jednak pochybuji, že bude využita ve prospěch obyvatel Ukrajiny.

Jak v celém dění vnímáte roli a chování Vladimira Putina? Jeho záměry a kroky?

Putinovi jde o vliv na Ukrajině. Putin se po období Jelcinovy vlády snaží vrátit Rusko na mezinárodní politickou scénu a jako takový je samozřejmě hybatelem snah Ruska udržet si na Ukrajině vliv. Dělá vše pro to, aby Rusko vrátil na světovou scénu, aby ho vrátil do pozice světové velmoci, a poměrně se mu to daří. Rusko podporuje separatistická území na východě Ukrajiny, a to je nepochybně z rozhodnutí a se souhlasem samotného Putina. Putin tak jde de facto ve šlépějích předchozích vládců Ruska, ať už carů, Stalina nebo jeho dalších komunistických vůdců. Rusko je specifickou zemí, kde podle mého názoru nemůže fungovat standardní model evropské pluralitní demokracie. My bychom se s tím měli nějak smířit. Anebo nesmířit, ale to je všechno, co nám zbývá. Putin vystupuje jako vůdce se všemi formálními atributy, se silnou osobní mocí, a myslím, že se v této roli našel. Samozřejmě není žádným samovládcem, pro prosazování svých zájmů musí spolupracovat s ruskou generalitou, vojenskoprůmyslovým komplexem, oligarchy ovládajícími zpracovatelský a ropný průmysl a tak dále. Chce-li se udržet u moci, musí být představitelem i jejich zájmů.