Předseda ODS Petr Fiala tvrdí, že je v českém národním zájmu, aby Britové odešli z Unie s dohodou, a doporučuje, aby evropští vyjednavači byli k Britům vstřícní (je otázka, zda se jeho doporučením řídí). Souhlasíte s ním?

Je to samozřejmě pravda, ale spíš pravdismus – můžeme-li si tak přeložit hezké anglické slovo „truism“ znamenající takovou samozřejmou a zjevnou pravdu, že je skoro hloupé ji vyslovit. Něco jako „nebude-li pršet, nezmoknem“. Taky je to mrhání moudrem, které je v české politice nedostatkovým zbožím, a bylo by praktičtější je použít na něco, co český politik ovlivnit může. Britům i EU jsou české zájmy lhostejné. Ale zbabraným a nadále zbabrávaným Brexitem vyvřelo na povrch poznání, že ani Britové, ani EU už nevědí, co je v jejich zájmu, ať už společném, nebo odděleném. Že měli evropští vyjednavači být vstřícnější, by bylo samozřejmé mezi civilizovanými lidmi, jenže těch v nejvyšších místech EU už moc nezbývá. Zvykli si, že jim vše projde, tak co by se obtěžovali být vstřícní.

Profesor Fiala je odchovanec Sira Rogera Scrutona, tak má ještě možná nějaké nadčasové konzervativní ideály pocházející z Edmunda Burkea a starodávných evropských tradic. Jenže o těch už v Bruselu nikdo nic neví, nebo možná ví, ale pokládá je za předpotopní. Jestli tam Fialovu výzvu někdo zaslechl, musí kroutit hlavou, jak ho něco takového mohlo napadnout, a řekne si, že zase nějaký Středoevropan promarnil příležitost mlčet. Jenže vinu na tom nesou i Britové, a to nejen antibrexitáři, ale i brexitáři, že jednání Mayové neodebrali hned na začátku, když svůj návrh přednesla a polovina kabinetu kvůli němu rezignovala. Ti měli okamžitě vypracovat lepší návrh a neudělali to. Čili i oni se chovali nezodpovědně a taky se to projevuje v drasticky se měnících volebních preferencích, v nichž vládní strana padá na páté místo. Není vyloučeno, že Mayová, s pasivní, ale vydatnou pomocí svých stranických stoupenců i konkurentů, vejde do dějin jako ten, kdo zničil Konzervativní stranu.

Před evropskými volbami je tu rozpor u euroskeptiků, či eurorealistů v tom, že někteří tvrdí, že EU je nereformovatelná a podporují Czexit. Druzí si myslí, že při pro ně dobrém volebním výsledku reforma možná je, a chtějí návrat před Lisabon. Co si myslíte vy?

Je nereformovatelná, ale s trochou politické vůle by mohla být zevnitř zbouratelná nebo vykuchatelná a znovu částečně postavitelná nebo vybavitelná. To by potřebovalo zrušit nejen Lisabonskou smlouvu, ale i Maastrichtskou smlouvu, která vytvořila Unii z tehdejšího obchodního společenství svobodných a rovnoprávných národů. Taky by to potřebovalo vyházet ty zazobance, kteří jí dnes vládnou a vysávají. A ještě by to taky potřebovalo hodně přemýšlení, které existující instituce jsou všem členům užitečné a které škodlivé, a podle toho bourat a stavět. Desetitisíce přeplácených úředníků se tomu samozřejmě budou bránit zuby nehty, většina z nich by se už možná ničím jiným nedokázala uživit.

Czexit – pro nějž ostatně současné české voličstvo nemá dostatečný apetit – bych odsunul na zadní hořák, než se ukáže, co by mohlo udělat nové složení europarlamentu a volba nové Komise. Musí nám jít primárně o záchranu celé Evropy, protože bez bezpečnosti celého kontinentu nebude bezpečné ani Česko. A i když se zjistí, že se nic změnit nedá, jednat o přestupu do Evropského sdružení volného obchodu EFTA (Norsko, Lucembursko, Island), každopádně zůstat v EEA (evropská ekonomická zóna, kde je navíc ještě Švýcarsko), které udržují obchodní a jiné dohody s EU, aniž plně podléhají bizarnostem Evropské komise a jejích direktorátů. EFTA bývala kdysi početnější než EU, patřily k ní všechny západoevropské země kromě Německa, Francie, Itálie a Beneluxu. Možná by se mělo uvažovat i o zrušení EU se všemi jejími parazitními institucemi a převedení jejích členů do sdružení EFTA úplně. Ušetřily by se tím obrovské peníze odebírané daňovým poplatníkům, které by se mohly vrátit do soukromého podnikání a rozhýbat Evropu do opětné konkurence se zbytkem světa, za nímž zaostává.