Předseda ODS Petr Fiala tvrdí, že je v českém národním zájmu, aby Britové odešli z Unie s dohodou, a doporučuje, aby evropští vyjednavači byli k Britům vstřícní (je otázka, zda se jeho doporučením řídí). Souhlasíte s ním?

Je to samozřejmě pravda, ale spíš pravdismus – můžeme-li si tak přeložit hezké anglické slovo „truism“ znamenající takovou samozřejmou a zjevnou pravdu, že je skoro hloupé ji vyslovit. Něco jako „nebude-li pršet, nezmoknem“. Taky je to mrhání moudrem, které je v české politice nedostatkovým zbožím, a bylo by praktičtější je použít na něco, co český politik ovlivnit může. Britům i EU jsou české zájmy lhostejné. Ale zbabraným a nadále zbabrávaným Brexitem vyvřelo na povrch poznání, že ani Britové, ani EU už nevědí, co je v jejich zájmu, ať už společném, nebo odděleném. Že měli evropští vyjednavači být vstřícnější, by bylo samozřejmé mezi civilizovanými lidmi, jenže těch v nejvyšších místech EU už moc nezbývá. Zvykli si, že jim vše projde, tak co by se obtěžovali být vstřícní.

Profesor Fiala je odchovanec Sira Rogera Scrutona, tak má ještě možná nějaké nadčasové konzervativní ideály pocházející z Edmunda Burkea a starodávných evropských tradic. Jenže o těch už v Bruselu nikdo nic neví, nebo možná ví, ale pokládá je za předpotopní. Jestli tam Fialovu výzvu někdo zaslechl, musí kroutit hlavou, jak ho něco takového mohlo napadnout, a řekne si, že zase nějaký Středoevropan promarnil příležitost mlčet. Jenže vinu na tom nesou i Britové, a to nejen antibrexitáři, ale i brexitáři, že jednání Mayové neodebrali hned na začátku, když svůj návrh přednesla a polovina kabinetu kvůli němu rezignovala. Ti měli okamžitě vypracovat lepší návrh a neudělali to. Čili i oni se chovali nezodpovědně a taky se to projevuje v drasticky se měnících volebních preferencích, v nichž vládní strana padá na páté místo. Není vyloučeno, že Mayová, s pasivní, ale vydatnou pomocí svých stranických stoupenců i konkurentů, vejde do dějin jako ten, kdo zničil Konzervativní stranu.