Před pár dny jste se „pustil“ do eurokomisařky Věry Jourové, která se nechala slyšet, že by EU měla zablokovat Twitter. Nazval jste to cenzurou. Jaký je váš názor na tzv. dezinformace? Kde je podle vás hranice mezi dezinformací a jiným názorem?

Paní eurokomisařce očividně tato funkce stoupla do hlavy, protože slyšet takto vysoce postaveného politika volat po zákazu sociální sítě, která si pouze dovolila nepřipojit se k rádoby dobrovolné dohodě o potírání dezinformací, je něco, co by mělo být na kontinentě, který byl vždy nositelem svobody, nepřípustné.

Samotná otázka dezinformací má dvě roviny: lidskou a právní. V lidské rovině věřím, že drtivá většina lidí sebou nenechá manipulovat a pozná, když jim někdo lže. Zároveň to ale nemá být stát, kdo určuje lidem, čemu mají a nemají věřit. Svoboda slova je základem svobodné společnosti, a proto by se měli politici vyvarovat jakýchkoliv přehnaných zásahů.

A v právní rovině máme už teď dostatečně trestním zákoníkem postižitelné různé excesy, dosahují-li trestněprávní závažnosti – šíření poplašných zpráv, pomluvy a podobně. Proto si myslím, že žádný nový zákon nebo novou skutkovou podstatu „šíření dezinformací“ nepotřebujeme.

Přesto je faktem, že existují skupiny lidí, kteří věří naprosto obskurním věcem – např. že Země je placatá, svět ovládají ilumináti, Československo existuje apod. Na sociálních sítích se tito lidé těší vysoké popularitě a jsou na veřejnosti dost hlasití (např. Jana Peterková apod.). Měl by se nechat volný prostor i takovýmto extrémům, není to nebezpečné? Jakou roli tito lidé ve společnosti mají?