V roce 2008 jste byl do Senátu zvolen jako nezávislý na kandidátce ODS. Nyní kandidujete za Hnutí pro Prahu. Proč ta změna?

Celý život si zakládám na tom, že jsem nezávislý, že nejsem spjat se žádnou politickou stranou. Že se mohu svobodně rozhodovat a nemusím zastávat nějaké politické názory a hlasovat pro nějaké stranické požadavky. Hnutí pro Prahu nabízí metropolitní témata pro Pražany a skutečně chce pracovat na tématech metropole. Ostatní politické strany jsou spíše pro celostátní politická témata a na běžné problémy lidí zapomínají. Hnutí má osm starostů městských částí, kteří jsou v přímém kontaktu s lidmi a jejich problémy, které musejí neprodleně řešit. Politické strany politikaří a prosazují spíše zájmy svých členů nebo vedení strany. Kam strany dovedly Prahu, vidíme na každém kroku. V Senátu chci prosadit „klub“ pražských senátorů, kteří se budou věnovat především pražským problémům a tématům, která Pražany nejvíce trápí. Také budu chtít vytvořit platformu nezávislých senátorů, aby se skutečně projevila jejich nezávislost. Doposud se to nepodařilo, což dokládá, že většina nezávislých senátorů vlastně nezávislá není a musí poslouchat stranické kluby. Hnutí pro Prahu mně tuto možnost nabízí a podporuje mě, protože chce maximum práce pro metropoli a Pražany.

Ačkoliv jste se v roce 2014 probojoval do druhého kola, mandát jste neuhájil. Jak nyní vidíte své šance?

To je předčasné hodnotit. Před dvěma roky mě výrazně oslabila nálepka ODS, odboráři vymyšlená kauza pražské záchranky a odborářské tažení proti mně, které bylo jasnou šikanou mé osoby. Tehdy uváděné argumenty se buď nepotvrdily, nebo neexistovaly, anebo přetrvávají, ale už nikdo teď nestávkuje a nekřičí na demonstracích v zastupitelstvu. Výrazně mě poškodila i kauza ředitelů pražských nemocnic, kteří nejenže neuznali své chyby a závažné nedostatky v návaznosti péče, ale ještě mě veřejně dehonestovali. Nyní je situace jiná. Ničeho jsem se nedopustil, nikdo nemůže zpochybnit, že jsem za 18 let ředitelování pražskou záchranku vytáhl na světovou špičku, že za mého řízení záchranka jede setrvačností a těží stále, přestože ji někteří docela slušně kazí. Jinými slovy je za mnou kus dobré práce. V senátu jsem již pracoval a mám na co hned navázat. Mám zkušenosti v politice jak na komunální, tak na celostátní úrovni, protože jsem se v ní pohyboval více než 18 let. S negativy nejsem nijak spjat. Nabízím lidem metropolitní senátorskou práci pro Pražany. Chci zužitkovat vše, co jsem se naučil a co umím. Moje témata trápí i zajímají každého, tj. zdravotnictví, sociální oblast, školství, bezpečnost, doprava, ale i další metropolitní problémy. Oproti ostatním kandidátům nabízím své zkušenosti i pracovní výsledky, tzn., že se mohou snadno přesvědčit o mé práci a sami posoudí, zda má vyjádření jsou jen prázdnými slovy nebo naplněnými skutky. Nenabízím pouze lokální problémy, ale celopražské a společenské, které trápí téměř každého Pražana. Senát není komunální politika a řešení marginálních problémů. Senátor musí také reprezentovat metropoli a ČR. Už v minulosti jsem se jako místopředseda komise intenzivně věnoval práci Senátu jako takového, na což chci navázat. Současný levicový Senát musí projít změnou a začít opět fungovat jako skutečná pojistka demokracie.

Co očekáváte od následujících voleb, s čím do nich jdete?

Předpokládám, že lidé už mají zejména ve volebním obvodě politiků plné zuby. Neustále jim lhali a skutečnost byla odlišná od předvolebních slibů. Standardní politické strany většinu lidi nejen zklamaly, ale i přímo otrávily. Lidé by měli především k volbám do senátu (jiné nebudou) přijít a volit. Svého kandidáta by si měli vybírat s rozmyslem zodpovědně a podle toho, jaký je a co udělal. Neměli by volit pouze strany, za kterými se schovává mnohé neznámé nebo právě to špatné, co na Praze 10 už jejich političtí představitelé předvedli. Já nabízím zkušenosti, nezávislost, pracovitost, férovost, odpovědnost a pomoc. Chci skutečně být metropolitním senátorem, protože v Senátu jsem viděl, jak pražští senátoři pro Prahu a Pražany toho ve skutečnosti moc nedělají. Sám jsem byl mnohými zklamán, jak nehájili Prahu při svém hlasování. Chci iniciovat vytvoření skupiny pražských senátorů, kteří by se věnovali výhradně pražským tématům a problémům. Stejně tak bych chtěl, aby vzniklo uskupení nezávislých senátorů, kteří by pracovali skutečně nezávisle. V Senátu bylo patrné, že mnozí nezávislí senátoři ve skutečnosti jsou závislí na svých politických stranách a hlasují nebo konají ve prospěch politické strany, za kterou kandidovali. Já nejsem opět nijak závislý na žádné politické straně. Chci opět pomáhat lidem, kteří se na mne obrátí, a to i jen radou nebo konkrétní pomocí, bude-li to v mých silách. Veškerou svou aktivitu ve volebním obvodě chci věnovat účasti na jednáních zastupitelstev ke klíčovým tématům, a to jak ve volebním obvodě, tak na zastupitelstvu Prahy.

Jaká témata podle vás budou pro nadcházející volby klíčová?

Dlouhodobě zjišťuji, že na celém území metropole jsou témata, která trápí občany, stejná a výrazně se neliší. Takže se chci věnovat tématům, jaká jsem řešil ve svém senátním obvodě v letech 2008–2014, tj. zdravotnictví, sociální oblast, bezpečnost, doprava, vzdělávání, tzn. řešit problémy, které lidi trápí nejvíce a které budou aktuální. Neopomíjím ani celostátní témata, jako jsou migrace, bezdomovectví, nepřizpůsobiví, bezpečnost – ozbrojování, branná připravenost, sport, volnočasové aktivity, kapacity školských zařízení pro děti, parkování, infrastruktura, kultura atd. Chci, aby se nám v Praze opět dobře žilo. Vraťme Prahu Pražanům!

Jak byste z pohledu zdravotníka ohodnotil kroky současné vlády v oblasti zdravotnictví?

Negativně. Vlastně toho moc nedělá. Nyní jaksi na poslední chvíli hasí požár a přicházejí s návrhy, které jsou spíše populistické, ale zásadně nic zatím neřeší z problémů, které v minulosti sami způsobili. V Praze se na tom ale podepsalo i vedení metropole, a to svou laxností a nečinností či nekoncepčností. Vždyť sám jsem v pozici ředitele pražské záchranky bojoval s těmito větrnými mlýny roky. Chybou představitelů metropole je nekoncepčnost. Neexistují žádné koncepce základních celopražských problémů. Jen na okraj, když jsem nastupoval do funkce ředitele pražské záchranky, tak jsem musel předložit už při výběrovém řízení koncepci záchranky a po nástupu ji předložit k projednání a schválení jak radě, tak následně i zastupitelstvu. V současnosti nikdo nic takového ani nepožadoval. A to samé se děje i v ostatních resortech se vším. Neznáme koncepci zdravotnictví, neznáme koncepci dopravy, neznáme koncepci školství a vzdělávání atd. Vše se tvoří za pochodu podle aktuální situace a lokálně, nikoliv koncepčně. A ještě do toho významně vstupuje tzv. „lidová tvořivost“ s politickým důrazem, tj. že podle toho, která politická partička je u vesla, do toho vnese svůj politický pohled na věc. A co my lidé? Nestačíme se zorientovat a mnohdy ani divit, co nám to páni vymysleli. V mnoha problémech poslední roky slyšíme jen kritiku minulosti, ale nic nového nám sami nepředvedli. A ještě mnohé projekty a plány sami pod tlakem nespokojené veřejnosti nebo na podkladě mnoha problémů stáhli. Praha má zásadní problém, který nikde jinde není. Praha nemá žádné zdravotnické zařízení, pominu-li záchranku a nemocnici následné péče ve Vysočanech. Přesto má zodpovědnost za zdravotní péči pro své Pražany. Jak ji ale může vykonávat, když nemocnice patří státu? Když se ministr s primátorem nikdy nedohodli. No oni si vlastně ani spolu nesedli ke stolu, aby o zdravotnictví jednali. Spíše si házejí klacky pod nohy. Dalším problémem je fakt, že pražské zdravotnictví z velké části a stále častěji využívají lidé z jiných krajů, především ze Středočeského. Peníze ale zůstávají tam. Takže Pražané financují péči i ostatním. A důsledky jsou viditelné na každém kroku ve všech pražských nemocnicích. Dalším problémem je mnoho let nerealizovaná koncepce primární péče, na kterou se máme soustředit především už více než 25 let. V ČR jsme zůstali pouze u slov a sociální demokracie v čele s Rathem zrušila návštěvní službu pohotovosti a ordinace přemístila do nemocnic, takže ji vlastně lidem (pacientům) vzala. Privatizace praktických lékařů způsobila, že v systému chybějí a vlastně jakoby nejsou, když jsou právě potřeba. Proto mnoho nemocných chodí zbytečně do nemocnic, kde zahlcují personál a zvyšují náklady na péči. Praha je skutečně specifická a odlišná od ostatních krajů. Mnoho politiků si toto buď neuvědomilo, nebo nechtělo slyšet. A výsledek známe. Nemáme odborníky, nemáme personál, péče kvalitativně upadá, finance nestačí…