„Napřed zdravím čtenáře PL v tento hezký čas. Včetně ‚čističeskvrn‘, ‚mb45‘ a ostatních, co mi píší roztomilé urážky a ponižování, (smích) téměř vždy mě pobaví. Těm, co mi píší hezky, moc touto cestou děkuji. Tito čtenáři mě zase velmi potěší. Děkuju,“ začíná s úsměvem dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil a hned pokračuje.

Kvůli mně se na fotbale nekleká… A co je to ten „podkást“?

„Už minule jsem psal, jak se cítím se svým jediným pohlavím vyřazen z této nové společnosti. Ještě k tomu nejsem ani v žádné menšině, a navíc jsem bílý! Takže kvůli mně se na fotbale nekleká. Nejsem ani LGBT, ani členem žádné ‚pokrokové‘ neziskovky. A ještě s hrůzou zjišťuji, že ani některým slovům svého mateřského jazyka nerozumím. Nebo už to není mateřský jazyk?“ žasne herec.

„Ve snaze to napravit a trochu se vzdělat, zavolal jsem jedné známé, pracovnici Českého rozhlasu, abych se zeptal, co to vlastně je, to stále skloňované slovo ‚podkást‘? (Možná ‚podcást‘?, asi to bude z angličtiny.) Musím říci, že jsem se nic nedozvěděl. Odpověď byla ve známém školním stylu… To je když… Prý, když je to na internetu, kam lidé dávají různé podkásty, anebo to, co každé dopoledne dělá Terezka Kostková a Adélka Gondíková s různými lidmi, tedy ‚rozhovor‘, je také podkást Českého rozhlasu,“ kroutí hlavou Ivan Vyskočil.

Zaraženi hluboko v americké prd*li

„Tak jsem z toho úplně pitomej, a vůbec nevím, proč se to teď jmenuje jakýmsi slovem, které ve mne evokuje pouze obrat, že si děvče podkasalo sukni a přešlo potok. Proč se vytratilo české rozhovor, možná reportáž, a musíme to nazývat nějak jinak?“ ptá se herec a podotýká: „Patrně proto, abychom byli dostatečně IN. Ano, jsme IN, jsme COOL a FREE, dokonce jsem slyšel, že jdou odpoledne ‚šopovat‘. Se svojí základní angličtinou vím, že jdou nakupovat, od anglického shopping. Ale tento výraz mě už zcela uzemnil. Něco je šit (shit) a něco je fejk a já jsem z toho stupid, a nejsem vůbec a ani trochu clever a in! Jak krásně se mi poslouchal rozhovor (…asi podkást) s nějakým panem profesorem, českým jazykovědcem. V tomto rozhovoru vedeném v duchu …ó ano, a ó nikoliv... řekl pan vědec hezky jadrně: ‚V češtině máme tři zápory. NE, NIKOLIV a HOVNO‘! I přes mikrofon jsem slyšel, jak moderátorce spadla čelist, ale mé srdce zaplesalo nad čistou a jadrnou češtinou,“ směje se Ivan Vyskočil a vzkazuje:

„S těmi výrazy, kterým často nerozumějí ani ti, kteří je užívají, jděte někam, a vraťte se k rodnému jazyku. Ale asi to už nepůjde. Jsme zaraženi tak hluboko v té americké prdeli, že nám z ní nekoukají ani nožičky. Ani my jsme dříve, v té sovětské, tak hluboko zalezlí nebyli!“