Politolog Petr Robejšek chce uzdravit „nemocnou politiku“ v Česku a založil novou stranu Realisté. Představil teze o tom, že hodlá prosazovat hodnoty jako rodina, bezpečnost, spravedlnost dostupná pro každého, odpovědnost, ochrana národního bohatství, národní zájmy, ochrana českých lidí. Vaše první reakce?

Tohle jsou strašně obecné formulace. Podstatné je, že on neoznámil vznik nové politické strany, on oznámil, že vypisuje výběrové řízení na členy nové politické strany, které má trvat zhruba šest týdnů do poloviny ledna. Do té doby to bude uzavřené společenství asi čtrnácti lidí, které bude vybírat členy. Teprve až je vybere, stranu otevře veřejnosti a bude ustavující sjezd. Definiční znak politické strany je, že jde o otevřenou strukturu, která nějak přijímá členy. Pan Robejšek vyhlásil nábor na nové členy, kteří by jemu a dalším pomohli stranu zakládat. Takže je i není to vznik nové strany. Nemůžeme mluvit vůbec o ničem, protože to podstatné není. Teprve v polovině ledna můžeme mluvit o tom, kdo stranu zakládá, jací jsou tam lidé, jaký mají program, může se to výrazně změnit k lepšímu nebo k horšímu. Teď jde o deklaraci záměru vytvořit politickou stranu. Navíc neznáme stanovy a budou se registrovat na ministerstvu vnitra v těchto dnech.

Neznáme program, stanovy, je to neznámá struktura, o které vám budu schopen říct více až za šest týdnů. Všechno další, co byste se ptala, je opakování tohoto základního motivu. Říkám, že to není politická strana, nemá její rysy a jen deklarují záměr ji založit. Není se čeho chytit. Opakovat něco jako rodina, bezpečnost a tyhle pitomosti, to udělá každý gymnazista. Má dvanáctiletá dcera dostává ze školy za úkol napsat takovéhle věci. Zatím je nemůžu brát vážně a za šest týdnů, až řeknou, že se otevírají, chtějí to a to, pak je můžeme začít brát vážně.

Přestože bude ve straně působit politolog Petr Robejšek, je jisté...

Právě že není. Vždyť on oznámil, že není zakládajícím předsedou, že je jen mentorem, a jestli bude zakládajícím předsedou, se teprve ukáže. Ani předseda není, takže celé je to hodně virtuální. Na tiskové konferenci řekl, že možná bude předsedou a možná také ne a bude mentorem, který bude formovat nějaké věci. Pokud se strana chytne do dvou měsíců, bude předseda, pokud se nechytne, nebude. To je takové trošku při zdi.

Některá Robejškova slova ale nebyla zrovna při zdi. Když představoval své zaměry, smetl celý politický mainstream. Pravicové strany jsou prý v rozkladu a nenabízejí nic než matoucí frázi liberálně konzervativních hodnot, pod což se schová téměř cokoli. Sociální demokraté dosáhli základních výdobytků pro většinovou společnost, a tak nyní bojují za práva menšin na úkor a účet mlčící většiny. Co vy na to?

Prosím, ale pracovat pro národ? Jaký politik nechce pracovat pro národ? Ale tak chtějí brát hlasy nespokojených voličů pravice a středu. Je tam místo, prostor, ale jestli mohou uspět, potřebuji vědět, jaká struktura přede mnou je. Říkají, že chtějí pracovat pro blaho národa, tak říkám, fajn, a jak chcete pracovat pro blaho národa? Většinou, když není nějaká krize, rozhoduje ekonomika, ale nemáme žádný program. Bavíme se o tom, že tiskovky využili k tomu, aby vyhlásili nábor: hlaste se k nám, máme otevřenou náruč, my si vás prověříme a případně necháme. Vymezili se, řekli: nejsme levicová strana, ale to je asi nejostřejší vyjádření. A že jsou pro rodinu a spravedlnost? Řekl někdo z politiků, že je proti rodině a pro nespravedlnost?

Jistě, tak šanci to určitě má, ale nejdřív musíme vědět, jaké jsou stanovy, kdo je reprezentuje, jestli Robejšek bude předseda, nebo z toho vysublimuje?

Pak se nabízí otázka, proč takhle záměr uvedl?

Vzali si příklad z Miroslava Kalouska, který takto v roce 2009 zakládal TOP 09. Nedělal to standardně, vybíral si, vyzobával lidi a pak měl základní tým. Měl to jednodušší, protože k němu přišly stovky lidovců. Chápu to a neodsuzuji. Je to jeden ze způsobů, jak vyselektovat určité lidi. Pokud by se otevřeli v této fázi, tak se k nim přidají vyhození odéesáci a zdiskreditovali by je. Postup nekritizuji, ale relevantní hodnocení zatím nemohu dát. Záměr je dobrý, ale už jsem dobrých záměrů v politice za 25 let viděl tolik, že by to stačilo na jeden život. Šanci mají, šanci má každý.