Vy sám vnímáte politiku jako zajímavou oblast, čímž se dosti odlišujete od názoru většiny obyvatel, kteří politiku vnímají jako něco špinavého. Rozumíte lidem, kteří si to myslí?

Ale ano. Myslím si ovšem, že než se začalo tolik mluvit o korupci, lidem na politicích nejvíc vadilo, že něco slibovali, ale pak to nesplnili. Což je ovšem způsobeno naším systémem, kdy vždycky vládne nějaká koalice, jejíž členové šli do voleb s různými sliby, často protichůdnými. A když pak spolu chtějí vládnout, musí to či ono obětovat, dohodnout kompromis, aby mohli splnit aspoň to, na čem se shodnou.

A dá se podle vás nějak pověst české politiky zachránit?

Asi ano. Koneckonců nám nic jiného nezbývá, protože nespokojenost s politiky politiku nezruší. Někdo ty veřejné služby musí řídit, vybírat daně, stavět dálnice, kontrolovat pasy na letišti. To se celostátním referendem opravdu zařídit nedá.

Jak jste se nechal slyšet pro ParlamentníListy.cz, rád byste do politiky vnesl uklidnění. Jak toho budete chtít docílit? Zmůže vůbec v tomto směru něco jedinec?

Kdo jiný než jedinec? Strany na nikoho nehulákají, hulákají vždycky jen jedinci. Vy víte, že kandiduji za Soukromníky, a to není náhoda. Jsem soukromníkem půl století. Vím, jak moc jsou všichni tito samostatní lidé pro tuto zemi důležití, a líbí se mi, že se speciálně o ně Strana soukromníků stará. I kdybych svou kampaní přispěl jen k tomu, že se o straně bude víc vědět a zvýší se tak její šance na úspěch ve volbách do Poslanecké sněmovny v příštím roce, budu spokojený.

Rád byste se jako senátor ucházel o členství ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. O co konkrétně byste se v něm chtěl zasadit?

Mluvil jsem o něm, protože je blízký mé profesi. Jinak nemám nějaké zásadní a převratné téma, se kterým bych do Senátu šel. Nebo že bych si předsevzal každý rok přeložit návrh nějakého zákona. Ty mají psát legislativci a je to tak dobře. A Sněmovna a hlavně Senát jsou pak od toho, aby řekly, že to a ono už je přes čáru, že si úředníci chtějí přihrát víc pravomocí, než potřebují a než jim občané chtějí dát. A já v tomto budu stát na straně aktivních lidí, budu proti buzeraci a šmírování lidí, proti nárůstu regulací a administrativy v podnikání i v běžném životě.

O významu Senátu se vedou již dlouhodobě debaty. V čem podle vás spočívá jeho hlavní význam a smysl?

Zase míříme k první otázce – politika je kompromis. Dvoukomorový parlament je další ponouknutí k tomu, aby se poslanci a senátoři dohodli, aby učesali extrémní návrhy. U nás je Senát asi o něco slabší než Sněmovna, která ho poměrně snadno přehlasuje, ale až dojde na nějakou úpravu Ústavy, tak se to dá změnit. Tedy když se na tom politici shodnou, když udělají nějaký kompromis.

Co považujete za největší problém regionu? Máte jasno v tom, jak je řešit?

Už jsem někde nedávno odpovídal, že senátor by se podle mě neměl plést hejtmanům – v Praze paní primátorce – a starostům do jejich řemesla, a nic jiného neřeknu ani vám. I když hlavní problém vlastně pojmenovat mohu, protože jeho řešení je odpovědností vlády, a ne magistrátu nebo radnic. Praha 10 a okolní městské části ze všeho nejvíc potřebují dostavbu části Pražského okruhu spojující brněnskou a hradeckou dálnici.

Jaké je podle vás hlavní téma podzimních senátních voleb?

Myslím, že žádné hlavní téma není. Protože jsou současně se senátními volbami i ty krajské, budou se největší myšlenkové souboje odehrávat tam – školství, zdravotnictví, možná bezpečnost, a určitě doprava, o které jsem se už zmínil před chvílí. V Praze, kde krajské volby nejsou, to bude trochu jiné, ale přesto si nemyslím, že by některý pražský senátní obvod vytvořil nějaké obrovské nečekané téma.

Proč by k nim lidé měli přijít?

Protože když už Senát máme, měl by být obsazený dobře. Svět je velmi nejistý a nikdo nevíme, jestli třeba za rok nebudeme rádi, že Senát máme.