Do Senátu kandidujete s cílem podporovat zákony, kterým budou lidé rozumět. Není ale zásadní problém v jejich častých novelizacích, které vnášejí do našeho právního řádu chaos? A co s tím?

Jako zkušený advokát nejsem příznivcem častých změn zákonů. Někdy je samozřejmě novelizace právních předpisů nezbytná, může např. reagovat na společenské změny, na direktivu z EU nebo může jít o opravu chyb, které právní praxe odhalila. Samotná novelizace zákonů tak podle mne chaos do právního řádu nevnáší.

Osobně vidím problém v tom, že je mnoho zákonů připravováno narychlo, pod tlakem a na poslední chvíli, např. abychom nepřišli o dotace z EU, nebo je prostě třeba nějaký zákon „protlačit“ než skončí funkční období. Příprava zákonů tak není na takové úrovni, na jaké by měla být. Dalším problémem je také tvůrčí činnost Parlamentu, zejména Poslanecké sněmovny, která v některých případech udělá z kvalitního zákona „kočkopsa“. Jednotliví politici mají snahu se zviditelnit, aby před voliči vykázali nějakou činnost. Krásným případem je tzv. protikuřácký zákon, k němuž bylo podáno přes 200 pozměňovacích návrhů. Nechci samozřejmě zákonodárcům upírat jejich ústavou zaručenou zákonodárnou iniciativu, ale každý člen Parlamentu by měl vážit, proč nějaký pozměňovací návrh podává a zda je to skutečně v zájmu kvality zákona.

Co je jisté, časté změny zákonů nepřispívají k právní jistotě, protože lidé nejsou schopni stále se měnící právní úpravu vstřebat. Přesto jsou povinni zákony dodržovat, neboť neznalost práva neomlouvá.

Ke zlepšení situace je třeba zákony připravovat včas, aby bylo možné je dostatečně projednat s odbornou veřejností a aby tak do zákonodárného procesu vstupovaly z vlády jen kvalitně zpracované návrhy zákonů, které by měly větší šanci na to, aby tímto procesem hladce prošly. Je také třeba vždy vážit, zda ten či onen konkrétní zákon skutečně potřebujeme.

Lze se setkat i s názorem, že naše legislativa zvýhodňuje gaunery na úkor těch poctivých. Jak se na to díváte vy?

Takto paušálně to rozhodně říci nelze. Nemohu samozřejmě vyloučit, že jednotlivé zákony nebo jejich části byly připraveny v pozadí pro nějakou konkrétní osobu nebo skupinu osob a to nikoliv s nezištným záměrem. K takovým domněnkám nás mohou svádět kauzy, kterých bylo v novodobé historii ČR mnoho. Vzpomeňme např. na ušlechtilý a podle mého názoru i dobrý nápad s budováním fotovoltaických elektráren (FVE). Jenže na začátku ušlechtilá a dobrá myšlenka, ale posléze byznys, který financují všichni spotřebitelé. Místo toho, aby byly pouze malé FVE na střechách domů, které by pomohly energetické soběstačnosti, máme zde velká FVE pole. Takových příkladů bychom samozřejmě našli mnohem více.        

Nesmíme ale zapomínat na další věc. Zákon je jen nástroj v rukou těch, kteří zákon aplikují. A právě aplikace zákona je často zásadnějším problémem než zákon samotný. 

Jak s odstupem času hodnotíte, že občanský zákoník prošel po 50 letech zásadními změnami?

Po změně občanského zákoníku se volalo dlouhou dobu a nebyla vůle ho dříve připravit, či dokončit. Samozřejmě změna dřívějším poměrům poplatné právní normy byla již nezbytná, osobně jsem ale přesvědčen, že bylo možné ji etapizovat, tedy rozdělit do více postupných kroků, aby si tuto normu mohli její uživatelé lépe a postupně zažít. Nedovolím si kvalitu normy rozhodně kritizovat, neboť jde o dílo velmi rozsáhlé a u tak rozsáhlého díla dojde vždy k nějakým chybám.  Domnívám se však, že některým institutům, s kterými se dnes v praxi tolik nesetkáme, je věnováno hodně prostoru, naopak některé problematiky, které přináší překotná doba, jsou opomenuty. Také se mi zdá, že terminologie u některých institutů OZ je násilná až archaická. Proč máme např. místo dlužníka vydlužitele?    

Obecně lze říci, že změnu této základní civilní normy vidím jak pozitivní. Uvidíme také, jaké změny nakonec přinese tzv. technická novela, která by snad měla v některých případech přinést i dost zásadní změny.    

A jak jste spokojen s činností soudů u nás?

Podle mého názoru je činnost soudů odvislá od jejich vedení a personálního obsazení. Mezi soudci, stejně tak jako např. mezi advokáty, notáři, exekutory či státními zástupci, najdete právní profesionály, kteří dělají svou práci dobře, ale také soudce, kteří svou práci dobře nedělají. Za velmi kvalitní a moderní považuji např. Nejvyšší správní soud v Brně.

Přijde mi, že kvalita soudů je u nás hodnocena zejména podle toho, jak rychle soudy řeší jim napadlé kauzy, místo toho, aby byl kladen důraz na kvalitu rozhodování soudů a soudců. Samozřejmě posuzovat kvalitu soudních rozhodnutí je velmi složité, nelze totiž zasahovat do soudcovské nezávislosti a lze často jen stěží posuzovat, jestli je správný právní názor soudu první instance, nebo soudu odvolacího, který je nadán pravomocí „vnucení právního názoru“. 

Osobně vidím největší problém v předvídatelnosti soudních rozhodnutí, která jsou nezřídka překvapivá. Často si kladu otázku, jak je možné, že ta či ona věc s obdobným skutkovým základem je řešena po právní stránce u různých soudů různě. Někdy jde o různou rozhodovací praxi mezi soudy různých instancí, někdy dokonce mezi jednotlivými senáty nebo soudci téhož soudu. Ve své advokátní praxi jsem pak nucen řešit nejen aplikaci právní normy jako takové, ale také to, kdo bude věc rozhodovat, a to je špatně.

Ale nelze pouze kritizovat. Osobně se domnívám, že kvalita soudů se postupně zlepšuje.

Když ve volbách uspějete, co považujete za nejdůležitější?

Tak to je velmi složité, témat je mnoho. Bez ohledu na to, jestli ve volbách uspěji nebo ne, považuji za nejdůležitější, aby lidé získali zpět důvěru ve své volené politiky a v politiku jako takovou. Pokud se lidem důvěra v politiky nevrátí, pak nebudou chodit k volbám, a to je podle mne to nejhorší, co mohou udělat. To je ale běh na dlouhou trať a cíl je v nedohlednu, bohužel.

Podle mého názoru je třeba velmi intenzivně začít řešit problematiku ochrany vod, a to jak podzemních, tak nadzemních. Vody je sice na naší planetě hodně, ale té kvalitní a pitné stále ubývá. Dále je to úprava legislativy, která by umožnila rychlejší dobudování dopravní infrastruktury. Samozřejmě je to také problematika migrace, která u nás sice není v denním životě ještě příliš viditelná, ale to se může velmi rychle změnit, vždyť žijeme v schengenském prostoru. Témat, která je třeba řešit, je stále dost a jinak to ani nebude.

Pokud jde o Senát, do kterého kandiduji, jsem přesvědčen, že je třeba zvýšit jeho kompetence v zákonodárném procesu, nebo naopak oživit diskusi o jeho další existenci. Senát má podle mne plnit stabilizační funkci v zákonodárném procesu, k tomu ale dnes nemá dostatek kompetence. U běžného zákona totiž postačí, pokud senátní veto přehlasuje nadpoloviční většina všech poslanců. Takovouto většinou jsou však dnes zcela běžně přijímány zákony již před jejich odesláním do Senátu, proto senátní veto nemá v praxi téměř žádný význam, jen zdrží legislativní proces. Navrhl bych proto, aby senátní veto muselo být přehlasováno výraznější většinou všech poslanců.