Do Senátu kandidujete s cílem podporovat zákony, kterým budou lidé rozumět. Není ale zásadní problém v jejich častých novelizacích, které vnášejí do našeho právního řádu chaos? A co s tím?

Jako zkušený advokát nejsem příznivcem častých změn zákonů. Někdy je samozřejmě novelizace právních předpisů nezbytná, může např. reagovat na společenské změny, na direktivu z EU nebo může jít o opravu chyb, které právní praxe odhalila. Samotná novelizace zákonů tak podle mne chaos do právního řádu nevnáší.

Osobně vidím problém v tom, že je mnoho zákonů připravováno narychlo, pod tlakem a na poslední chvíli, např. abychom nepřišli o dotace z EU, nebo je prostě třeba nějaký zákon „protlačit“ než skončí funkční období. Příprava zákonů tak není na takové úrovni, na jaké by měla být. Dalším problémem je také tvůrčí činnost Parlamentu, zejména Poslanecké sněmovny, která v některých případech udělá z kvalitního zákona „kočkopsa“. Jednotliví politici mají snahu se zviditelnit, aby před voliči vykázali nějakou činnost. Krásným případem je tzv. protikuřácký zákon, k němuž bylo podáno přes 200 pozměňovacích návrhů. Nechci samozřejmě zákonodárcům upírat jejich ústavou zaručenou zákonodárnou iniciativu, ale každý člen Parlamentu by měl vážit, proč nějaký pozměňovací návrh podává a zda je to skutečně v zájmu kvality zákona.

Co je jisté, časté změny zákonů nepřispívají k právní jistotě, protože lidé nejsou schopni stále se měnící právní úpravu vstřebat. Přesto jsou povinni zákony dodržovat, neboť neznalost práva neomlouvá.

Ke zlepšení situace je třeba zákony připravovat včas, aby bylo možné je dostatečně projednat s odbornou veřejností a aby tak do zákonodárného procesu vstupovaly z vlády jen kvalitně zpracované návrhy zákonů, které by měly větší šanci na to, aby tímto procesem hladce prošly. Je také třeba vždy vážit, zda ten či onen konkrétní zákon skutečně potřebujeme.