Je pro vás vítězství DonaldaTrumpa velkým překvapením? A jakým způsobem se může tato událost dotknout ČR? Co od něho lze po nástupu do úřadu vlastně očekávat?  V čem se jeho forma výkonu funkce bude nejmarkantněji lišit od toho, kdyby vyhrála Hillary Clintonová?

Šance byly vyrovnané, takže lišit se zas až tak mnoho nebudou. Hillary Clintonová by byla podstatně čitelnější, a to i ve vztahu k evropským zemím. Pokud víme, tak Donald Trump věnuje Evropě pozornost pouze jako místu, odkud pocházejí jeho manželky. Hillary je v americké zahraniční politice jestřáb, ale Donald Trump se zahraniční politikou, stejně jako s veřejnými funkcemi, nemá zkušenosti naprosto žádné. Ptáte se mě tedy, kam dopadne neřízená střela, a to bohužel opravdu nevím. Pozitivem však může být, že TTIP je pravděpodobně skutečně mrtvá. Negativem je, že Trump bude chtít, aby členské státy NATO, zejména evropské, navýšily svoje rozpočty na obranu.

Někteří komentátoři prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“, či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Lze to tímto způsobem popsat? Co jeho úspěchu nejvíce pomohlo?

Tušila jsem, že pokud bude Trump zvolen, sousloví „vzpoura bílého muže“ se bude často omílat, protože takový je jeho typický volič. Opomene se však, že jeho zvolení je důsledek dlouhodobě neřešených amerických vnitřních problémů – například se v Americe zvyšují ekonomické rozdíly mezi lidmi a už neplatí, že i přestože se narodíte chudý, máte možnost dostat se nahoru. Na krizi vydělali bohatí a zaplatili ji lidé dole. Američané proto slyšeli na Trumpův hněv a na pohrdání současným stavem společnosti. Předložil některá jednoduchá hesla, ale vlastní program mu de facto chybí. Trump získal hodně tím, že byl všemi zatracovaný a vysmívaný. Nikdo ho dlouho nebral vážně, a to americkým voličům připomínalo často je samé.

V moderní historii se občas stávalo, že úspěšní prezidenti USA  následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V šedesátých letech to byl J. F. Kennedy, v osmdesátých letech pak Ronald Reagan… Může se něco podobného očekávat i od Donalda Trumpa?

Doufám, že reakce přijde spíše na druhé straně barikády. Čím dál silněji se ozývají hlasy, že Bernie Sanders by Trumpa porazil, protože oba představovali kritické pohledy na americkou politiku. Doufám, že zvolení Trumpa bude velký apel pro celý svět, aby všichni začali brát pravicový populismus vážně a začali předkládat vlastní řešení. Vysmívali jsme se Faragovi a on referendum vyhrál a podpořil Trumpa. Musíme přijmout toto nastavené zrcadlo a reagovat. Pokračovat v zavedené politice, jakože se nic nestalo, by znamenalo posílení populismu. Argumentace Clintonové ve stylu – buďme rádi za to, co máme a co jsme za dobu naší historie získali –, zas tak netáhla. Tohle měly být jednoduché volby mezi šaškem a jasnou královnou a teď se Trump směje.

Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Není to poněkud přehnané prohlášení, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa?

Jsem přesvědčena, že v případě USA to platí zcela. Americký politický systém možná už nikdy nebude stejný. Zvolení Trumpa je vzpourou proti liberalismu, politické korektnosti, establishmentu. Je to o znovunastolení hlasu pro lidi, kteří se cítí být neviditelnými a odstrčenými. Problém je, že za Trumpem zatím nevidím řešení jejich problémů. Trump je establishment. Sanders byl jedinou opravdovou nadějí. Proti Trumpovi stála také většina expertů, herců a zpěváků. Lidé očividně nereagovali na jejich apely a Trumpa přesto volili, což je jistě silná rána pro ty osoby, které se domnívaly, že mají celospolečenský vliv a mohou americkou politiku ovlivňovat jakožto jakési morální autority.