Papež František před časem rozvířil, ostatně ne poprvé, mediální vlny, když řekl „Někteří lidé si myslí, že − omluvte teď tento můj výraz − musí být jako králíci, aby byli dobrými katolíky. Ne. Rodičovství je záležitost odpovědnosti. To je jasné.“ Co si o tom myslíte?

Ani nevím proč, ale když jsem tento papežův výrok zaznamenal poprvé, vybavila se mi básnička, kterou mne, ještě jako předškoláka, naučili rodiče:

Já mám doma samičku,

ta má devět králíčků,

dávám já jim dobré listí,

všichni budou komunisti!

Mnoho žen, které jsem během svého života zatím potkal, tuto samičku nepřetrumflo. Ale i takto, v našem chápání, velice plodné ženy, nejsou biologicky schopné dosáhnout na metu nastavenou králičí samičkou, o které je přeci známo, že oněch devět králíčků může mít vícekrát než jednou ročně a mnohokrát za život. Takže papež František může být klidný, sebelepší katolička neporodí dost dětí na to, aby překonala králíky.

Pravdu v otázce odpovědnosti určitě má. Ovšem odpovědnost vnímá každý jedinec jinak, ale dá se předpokládat, že měl na mysli onu odpovědnost, ke které vede katolická morálka ohledně rodičovství a manželství, ke které také vybízeli jeho předchůdci v úřadě. Nutno dodat, že za to byli notně peskováni médii, těmi samými, která nyní papeže Františka velebí. Inu, pořekadlo: panská láska po zajících skáče, platí i o velmoci, která si říká média.
 
Jak vnímáte jeho roli kolem synodu, který se týkal postavení rodiny v dnešní společnosti a svatého přijímání rozvedených či jeho vstřícnost k aktivním homosexuálům? Není ohrožena snadnější rozlukou manželství a případným svatým přijímáním rozvedených svátost manželství a svátost eucharistie?

Jeho role snad byla ohledně synodu jasná, byl přeci svolavatelem. To, co jsme si mohli zatím přečíst, byli zatím, alespoň tak bych to vnímal já, jakési „úniky“, a ty bývají často značně útržkovité. Já osobně bych si počkal až na vydání oficiální zprávy. Zatím to byla spíše jen jakási oznámení o tom, kdo je s kým a proti čemu/komu…

Jak vnímáte, že je nakloněn ke svatému přijímání u luteránů na katolické mši?

Kodex církevního práva jasně definuje, za jakých okolností lze nekatolíkovi umožnit přístup k eucharistii. Ale já bych se pokusil na tuto otázku odpovědět poněkud jiným způsobem:

Od soudného luterána bych nikdy nečekal, že na katolické mši bude chtít přijímat eucharistii. Pokud by byl navíc „pravověrný luterán“ a věrný tradicím, nebyl by to snad pro něj „krok zpět“ a přiznání, že Luther něco pokazil? A pokud věří v reálnou přítomnost Ježíše Krista v eucharistii, k jejímuž proměnění došlo při katolické mši, tak už vlastně není luteránem a nikdo a nic mu přece nebrání v konverzi na katolickou víru a tak užívat všech dober, která svým ovečkám katolická církev nabízí.
Jinak to jen beru jako pózu účastníka na mši, který tomu sice nevěří, ale když všichni, tak i on si stoupne do fronty na „sušenku“.
 
Někteří tradiční katolíci papeže kritizují, že vyhledává falešnou popularitu tohoto světa a dává na odiv svou skromnost. Sklízí tak obdiv u nepřátel církve, libertinů a tak dále. Co o tom soudíte?

 „Kdo jsem já, abych soudil?“

Jakémukoli lidskému jednání lze podsunout jakýkoli úmysl. Je jen otázkou, zda se ono podsunutí trefilo do černého. Vzhledem k tomu, že papež je hlavou nejen církve ale i státu, tak je vlastně jen na něm, v jaké státní budově bude bydlet, zda na ubytovně nebo v paláci, jakým autem se nechá vozit, zda mercedesem nebo fiátkem… To, co s těmito skutečnostmi vyvedou média, papežův fanklub, nebo klub jeho odpůrců a jaký guláš z toho navaří je jen jejich problém.

Jen mi je líto jeho ochranky, protože jim tedy rozhodně práci neusnadňuje a myslím si, že jim chystá více stresových okamžiků než jeho předchůdci…

 
Co říkáte na jeho „desatero“, kde fakticky vyzval („Neobracejte na víru.“), že katolíci se nemají snažit své bližní přesvědčit, aby se obrátili ke katolické víře? Také řekl: „Jdeš přesvědčit druhého, aby se stal katolíkem? O to mi nejde! Jdi se s ním setkat, protože je to tvůj bratr! To stačí. Jdi mu pomoci, zbytek udělá za tebe Ježíš a Duch svatý.“... 

Být urýpaný, pardon investigativní, novinář bych se asi papeže zeptal, proč si tedy nevzal do Vatikánu „na byt“ muslimské imigranty, svoje bratry, ale přijal dvě velice dobře prolustrované křesťanské rodiny. Jenže novinář nejsem a je mi také jasné, že do toho, kdo bude a nebude bydlet ve Vatikáně, mají co mluvit bezpečnostní složky.

Že by ovšem papež hlásal „nehlásání víry“, se mi moc nezdá. Většina známých misionářů začínala obracení na víru pomocí, lékařskou péčí, vzděláváním, popřípadě jinou službou, ale katechezi nikdy neopomíjeli… Přistupovat k misijní činnosti způsobem za „křest jídlo, vzdělání, pomoc“, je počátkem neúspěchu. Možná právě toto měl papež na mysli.

A důvěra v Boží pomoc při takovéto práci jen k užitku. Bez toho by nešlo být ani venkovským farářem v Horní Dolní…
 
Médiá zveřejnila, že František řekl zástupci Světové evangelikální aliance WEA: „Nemám zájem na konverzi evangelikálů ke katolicismu. Chci, aby lidi hledali Ježíše ve své komunitě. Je tolik doktrinálních věcí, na kterých se nikdy neshodneme. Neplýtvejme na to časem. Radši ukazujme Ježíšovu lásku.“ Pravdivost této zprávy nepopřel ani papež ani Vatikán.

Tak tedy doufejme, že tam Ježíše mají a že ho najdou. Pokud bych měl hovořit sám za sebe, tak já si osobně přeji, aby Ježíše nalezli nejen evangelikálové a aby všichni byli jednou katolíky, protože jsem přesvědčen, že církev katolická je ta jediná a pravá, kterou sám Ježíš založil na apoštolech.
 
Papež František prohlásil, že by uvítal mimozemské formy života v náručí Katolické církve, pokud by k ní byly ochotny konvertovat. Co míníte o tomto?

Že by inspirace Paroubkem a jeho marťany?
 
„Jednoho dne se se svými zvířaty znovu setkáme na věčnosti Krista. Ráj je otevřen pro všechna boží stvoření," ujistil prý papež smutného hocha, jak informovala například ČT. Co o této věci říká učení Církve?

Církev řeší spásu lidí a sám Ježíš nás upozorňuje, že člověk má větší cenu než zvířata: Mt 10,28-31: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“
Spíše je mi smutno z toho, kam až dospěla lidská společnost, pokud je třeba utěšovat někoho, komu pošlo zvíře, když smrt lidí už často nikým nepohne…
Jinak bych řekl, že to papež asi moc „nedomyslel“. To, co může být pro rozmazleného „produkta“ moderní „odlidštěné“ civilizace falešnou útěchou, takovému děcku z nějakého slumu trápeného vnitřními i vnějšími parazity představa nebe jako setkání se všemi „jeho zvířátky“ asi moc na radosti nepřidá.