V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Severoatlantické aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Já nevím, v jakém ohledu je Rusko agresivní. Pokud za agresora označujeme toho, kdo brání své národní zájmy a bezpečnost, tak je to velice smutné. Chápu, že se to některým našim politikům nelíbí, neboť mnohem raději prosazují zájmy rozdílné od těch, které mají občané naší země. 

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA, na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Já i celá KSČM zásadně odmítáme jakékoli cizí vojenské základny na území ČR. Věřím, že si listopadoví protagonisé ještě vzpomínají na slova tehdejšího prezidenta Havla, že již nikdy do žádného paktu nevstoupíme. O pár let se tak stalo – dokonce proti vůli většiny obyvatel České republiky. Nerad bych, aby se podobný scénář opakoval s umístěním cizí vojenské základy na území svrchovaného státu. 

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?

Již v počátcích, kdy se o uvalení sankcí na Ruskou federaci hovořilo, zástupci KSČM poukazovali na nesmyslnost tohoto kroku a čas nám dal za pravdu. Sankce nejenže jsou neúčinné, ale hlavně je chybná jejich podstata. Co se týká hospodářských problémů, je důležité podívat se na to, který stát je nejzadluženější na světě. Rusko to není! I přes určité ekonomické problémy (ty ovšem nejsou vyvolány zmíněnými sankcemi) je podpora prezidenta Putina mezi obyvateli Ruské federace velmi vysoká, což ukazuje na to, že občané stojí za politikou svého prezidenta. 

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na Ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Toto je pro mě velmi úsměvná záležitost. Vznik jakéhosi „oddělení pravdy“ na Ministerstvu vnitra. Znalcům Orwella jistě tímto vyvstane na mysli jeho dílo „1984“, které je v dnešní době aktuálnější než kdy dříve. Nicméně zpět k otázce. Zdá se mi, že tady platí pro každého jiný metr. Informace z Ruska, ale i dalších zemí – například Číny – jsou automaticky považovány za propagandu a polopravdy či rovnou lži. Na druhé straně to, co vyplodí Washington a jeho ideologové, je etalonem pravdy. Kdo si tento „etalon“ dovolí zpochybnit, je ihned označen málem jako nepřítel státu. 

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdy by nastal vojenský konflikt?

Hloupými prohlášeními se nehodlám zabývat. Čtenáři Parlamentních listů jsou inteligentní a udělají si o těchto slovech obrázek sami. Stále častěji mi připadá, že na svobodu slova má právo pouze ten, kdo má ten „správný“ názor.