Uprchlická krize hýbe Evropou. Server Česká justice informoval o uniklém alarmujícím dokumentu německých tajných služeb, kde se varuje, že „integrace tak velké skupiny není možná“ a pokud větší množství lidí přestane dodržovat zákony, upadne Německo kvůli politice Angely Merkelové do chaosu. Přistěhovaleckou politikou se vyrábí extremisté a lidé se radikalizují, uvádí také dokument. Co k tomu říci? Máme se obávat chaosu, růstu extremismu a přibývání „no go“ zón, jak to známe z Francie?

Ano, tato temná perspektiva je velmi pravděpodobná. Koneckonců ostré výroky na toto téma a na adresu současného vedení Evropské unie dnes už veřejně vyhlašují i někteří premiéři postižených zemí, konkrétně například chorvatský. Velmi ostrý začátek měl i nedávný další summit v Bruselu, který svolal předseda Evropské komise Juncker. Přišel na něj s dalším svým absurdním plánem, který mezi hlavami postižených států vyvolal jen znechucení. Evropská komise selhává fatálně a trvá to již dlouho. Přitom islamisté v Belgii, například, už považují tuto zemi za „dobyté území“, kde chtějí zavést Islámský stát, který by v prvé řadě zničil neislámské symboly včetně budov a soch. (viz ZDE)

Dle řady náznaků panují uvnitř Evropské lidové strany konflikty a stále podrážděnější diskuse kvůli uprchlíkům. Na sjezdu ELS kritizoval šéf Evropské rady Donald Tusk evropské lídry za naivitu. Otevřenost se podle něho rovnala bezmocnosti a svoboda chaosu. Do toho vystoupil německý ministr Schäuble s tím, že nálada mezi řadovými členy ve vládnoucí CDU je dramaticky špatná a může se ještě zhoršit. Jak toto všechno číst a vnímat? Lze v tom spatřovat náznaky možné změny politiky?

Situace opravdu připomíná titul jednoho slavného amerického románu „Spolčení hlupců“. Nad tím, co předvádí paní Merkelová a jí podobní, zůstává rozum stát. Pokud by chtěli Merkelová s Hollandem rozložit Evropskou unii a vrátit Evropu do středověku, nemohli by se chovat jinak. Výzvy Merkelové, abychom se k uprchlíkům chovali jako k lidem, jsou odtržené od reality. Vždyť oni sami mezi sebou vytvářejí konflikty a na jedné z lodí se našli tací, co vyhazovali „jinověrce“ přes palubu na jistou smrt. V Německu se začínají objevovat prvé případy znásilnění a kriminálních činů. Mainstreamová média však vytrvale vykreslují obrazy, které v nás mají vyvolávat lítost a zatajují negativní jevy i temnou perspektivu této invaze migrantů. Evropa si takto veřejně zakrývá oči a její vůdcové ji vedou vytrvale do propasti. Je to nepochopitelné! Řešení nabízí odstoupení Merkelové, jako hlavního „zvatele“ uprchlíků, a Junckera, jako zoufale neschopného vůdce Evropské komise. Otázka však je, zda se k tomu stranická základna obou odhodlá.

Na druhé straně nezapomínejme, že migrační invaze je dobrý kšeft. Slovenská vláda nedávno „odklepla“ neznámé „mimovládce“, která existuje asi měsíc, neuvěřitelný příspěvek půl milionu eur, který tito neznámí mají dále rozdělit. Přitom Slovensko migrační vlna obchází, takže využití této obrovské sumy je mimo území a tedy i kontroly Slovenska. Na první pohled šílené gesto dosud racionálně konající Ficovy vlády. Na druhé straně – i nepochopitelné se stává pochopitelným, když si uvědomíme, že je před volbami... a nedostatek kontroly nad takto „vyhozeným“ balíkem peněz vyvolává oprávněné podezření, zda nejde jednoduše o „tunel“ na financování něčí předvolební kampaně.

Situace se zhoršuje i mezi migranty. Častěji mezi nimi dochází k násilí, rvačkám; a dle jednoho výzkumu pracovního trhu v Německu jsou uprchlíci pro tamní trh nepoužitelní. Do jaké míry dojde i díky tomuto buď ke zpřísnění celkové migrační politiky (především lepší ochraně hranic), anebo naopak k otevření „evropské náruče“ a přijímání migrantů ve stále stejně velké míře? Nakolik je pravděpodobná podpora velkých utečeneckých táborů mimo Evropu a deportace uprchlíků z Evropy tam?

Agresivní projevy a vzpoury migrantů jen v tomto roce zažili Lesbos, Řecko, 15. 6.; Traiskirchen, Rakousko, 23.7.; Bělehrad, Srbsko, 27.7.; Bělá pod Bezdězem, ČR, 1.8.;  Drážďany, Německo, 30.7.; Sečovce, Slovensko, 4.8.; Kiskunhalas, Maďarsko, 30.8.; Röszka-Horgoš, Maďarsko, 20.9.; Hamburg, Německo, 6.10. a jen před pár dny Nagyfa v Maďarsku. Buď se migranti napadají sami mezi sebou, nebo ničí a podpalují zařízení, která jsou jim za nemalé částky určená. Merkelová sice tvrdí, že bude uprchlíky vracet vojenskými letadly, ale to je skutečně naivní plán. Jak je do těch letadel dostane a kam je poveze? A co udělá, když se začnou bránit i tak, jak jeden Etiopan, který před vrácením do země usmrtil německou ženu s dítětem jako pomstu. Co se stane, když se uprchlíci, což jsou zejména mladí muži, začnou seskupovat do zločineckých band? V tu chvíli pomůže jen stanné právo, ale kdo se na něj odhodlá? Myslím, že paní Merkelová už rozlila tolik mléka, že řešení jsou už jen zlá a horší.

Významným tématem je ruské vojenské angažmá v Sýrii. Jak aktuálně vypadá situace? Bašár Asad je ochoten vypsat nové volby, když dojde k poražení IS. Rusko a USA jsou prý ochotni se domluvit na určité míře spolupráce. Co to všechno může naznačovat směrem k budoucímu vývoji?

V prvé řadě si musíme uvědomit, že vojenský vstup Rusů do Sýrie byl geniální „tah koněm“, kterým se Putin dostal z izolace. Tu chystaly USA podle osvědčeného scénáře, když už Putina nepotřebovaly na logistickou pomoc ve válce v Afghánistánu. Klec měla sklapnout kvůli Ukrajině. A on přesunul náhle pozornost světa o stovky kilometrů dál na Blízký východ a ukradl USA jejich vlastní „show“. Ruská bombardovací kampaň se ukázala jako naděje a účinná alternativa nejen pro Syřany. A hegemonie USA s jejich ničivou, nespravedlivou politikou na Blízkém východě končí. To Pentagon a Bílý dům vyvedlo z míry a nyní nevědí, co dělat.Viz ZDE

Hodně je slyšet o Izraeli, jehož prezident byl před týdnem na návštěvě ČR. Premiér Netanjahu jde tvrdě proti Íránu a šokoval výrokem, že k holocaustu Hitlera přesvědčil palestinský muftí Amín al-Husajní. Jeruzalémem také zmítaly násilnosti, k jejichž ukončení vyzval nejen izraelský premiér, ale i americký ministr zahraničí John Kerry. Jde „jen“ o občasný scénář v neklidném regionu nebo se máme připravit na větší problémy?

Netanjahu je „ďáblův advokát“ a tuto úlohu hraje vědomě a promyšleně. Vzpomeňme si jen, jak se doslova vnutil na pietní manifestaci lídrů Evropy po útoku na francouzský humoristický časopis. Nebo jak se vnutil do amerického Kongresu proti vůli Obamy, se kterým je dlouhodobě v konfliktu i kvůli Íránu. Když americký ministr zahraničí John Kerry, unavený stálými obstrukcemi Netanjahua při mírových jednáních, vyhlásil, že Izraeli hrozí, že se stane zemí „apartheidu“, židovská lobby v USA pohrozila Kerrymu odvoláním z funkce. Vždyť s pomocí dobře zaplacených republikánů drží celý Bílý dům v hrsti. A v takovéto konstelaci se Netanjahu stal prvním světovým státníkem, co zradil plán izolace Putina a ochotně jej osobně navštívil v Kremlu, aby s ním dojednal postup v Sýrii. To byl obrovský průlom v americké politice, na  truc washingtonským jestřábům. Takže pozor, Netanjahu na jedné straně vypouští smradlavé krysy fám, jako v případě nesmyslného očerňování Palestinců jako strůjců holocaustu (což není první pokus) a na druhé straně umí být velmi pragmatický a věcný.

Saúdská Arábie začíná mít kvůli padajícím cenám ropy vážné hospodářské problémy. V království, jemuž dle mnohých analytiků vládne královská rodina ve stylu oligarchické skupiny, holduje kokainu, popravuje jako na běžícím pásu, s lidskými právy si neláme hlavu a zřejmě aktivně podporuje teroristické skupiny na Blízkém východě i Evropě. Jak se s tím vypořádat? A jak nahlížet na uvedené „typické“ jevy fungování království, jehož výrazným spojencem jsou USA?

Toto je zase pragmatická politika určitých washingtonských kruhů, které se neváhají spojovat s diktaturami, když se jim to hodí. Vždyť přítelem Američanů a Západu byl i Saddám v boji proti Íránu, v jisté době Miloševič jako „mírotvůrce“ na Balkáně a ke konci i Kaddáfí; tedy vždy, když je potřebovali – a po použití je hodili přes palubu. Se Saúdy je to komplikovanější, a to hlavně proto, že díky penězům i oni míchají karty ve washingtonské politice. Nezapomeňme, že ve dnech, kdy byla Amerika v šoku po útoku na „Dvojčata“, Saúdy nechali bez problémů odletět z USA, navzdory zákazu letů. No a dokud budou Saúdové platit, či spíše podplácet, bude je vojensko-průmyslový komplex v USA podporovat. Vždyť oni a Izrael oživili zkrachovaný projekt raket z doby hvězdných válek jménem Patriot. Oni též nakoupili mnoho celkem zbytečné americké výzbroje za horentní sumy. Ale – všeho do času!

Na Ukrajině skončily komunální volby. Účast byla nízká, v některých východních oblastech se vůbec nevolilo a ke zmaření hlasování došlo dokonce i v Mariupolu, který má pod kontrolou ukrajinská armáda. Celková situace Ukrajiny je stále tragická, Kyjev pod kontrolou Donbas nemá, blíží se zima, korupci nikdo nelikviduje a lidé jsou naštvaní. Co to naznačuje? A jak hodnotíte, že ukrajinská krize spadla z dohledu a v podstatě to už není mediální téma?

Ukrajina je další zbabraná americká zahraniční intervence po Iráku, Afghánistánu, Libyi a Sýrii. A už jsme si řekli, že právě vojenský vstup Rusů do Sýrie odsunul téma Ukrajiny na okraj pozornosti. A marně někteří politici občas volají, aby se vrátilo zpět – kdeže ty loňské sněhy jsou! Obávám se, že Ukrajina je chronický problém, který potrvá ještě roky, či dokonce desetiletí. Ukrajina je nemocná a lék ještě nevynalezli.

Skončily bedlivě sledované parlamentní volby v Polsku, kde vyhrála opoziční konzervativní strana Právo a spravedlnost, z níž vzešel i nový prezident Andrzej Duda. Co z toho vyvozovat? Co se změní z hlediska řešení migrační krize? Roste šance na odmítnutí stálého povinného mechanismu kvót, který prosazuje Merkelová?

To je skvělá otázka, na kterou by mnozí rádi znali odpověď. Nezapomínejme ale, že Západ hraje s polskou kartou především proti Rusům. Donald Tusk není náhodou šéfem Evropské rady. Nadějný pokus o sblížení Rusů a Poláků pochovali společně s oběťmi podivného leteckého neštěstí ve Smolensku. Byla to hyperbola na novou Katyň. A jen velmi odvážný polský politik by tu propast zkusil překročit. Vzhledem k tomu současná polská politika jde na ruku západním pokusům izolovat Rusko a kvůli tomu se podřídí zřejmě jakémukoliv řešení uprchlické krize.

I některé prounijní struktury začínají varovat před rozkolem mezi evropskými elitami a běžnými lidmi a roste podpora radiálních hnutí. Lze od stávajících lídrů a vedení států očekávat vyslyšení nálad a názorů většiny obyvatelstva, které je naladěno proti masivnímu přijímání uprchlíků, anebo bude stávající přístup Merkelová a další lídři tlačit silou?

Současní evropští lídři, včetně Merkelové, začínají ve svých návrzích na zvládnutí uprchlické krize couvat, ale je to – příliš málo a příliš pozdě. Řešením je celá nová garnitura evropských politiků a obávám se, že hlavně těch radikálních. Orbán a Fico jsou pozoruhodnými výjimkami, které ale ti současní lídři nepustí do nejvyšších poschodí evropské politiky.

Podle posledního průzkumu, který byl zveřejněn minulý týden, roste nespokojenost Čechů s členstvím v EU. Historicky je nyní proti členství 62 procent lidí. Kdo za to podle vás nese odpovědnost, kdo těmto náladám pomohl? Co by s tím vedení země mělo dělat?

EU ztrácí sympatie většiny obyvatel ve většině zemí. A jediné, co se s tím dá dělat, je to, co dělá britský premiér Cameron. Položit otázku EU na stůl a nechat ve společnosti vykvasit diskurz, který naznačí, k jakému východisku se přiklání většina. Já jen doufám, že všechny tyto bouřky EU přežije. EU je nejgeniálnější evropský koncept vedený výběrem těch nejneschopnějších v Evropské komisi v čele s Junckerem, bohužel.

Prezident Miloš Zeman čelil kritice vysokého komisaře OSN pro lidská práva ohledně vyjadřování se vůči uprchlíkům a islámu. Někteří analytici soudí, že prezident stupňuje rétoriku vůči islamismu, podle řady komentátorů dělá Zeman Česku ostudu a terč pro kritiku, že jsme k uprchlíkům nepřátelští. Zaslouží si oprávněně prezident takové soudy?

Zeman je známý svou obsesí „perlit“ na veřejnosti. A asi největší hloupost vyslovil už před lety, že „ne všichni Arabové jsou teroristi, ale všichni teroristi jsou Arabové“. To za něho mluvila asi becherovka. Ale na druhé straně Zeman velmi dobře vystihuje nálady veřejnosti ohledně uprchlíků. Takto se pozoruhodně doplní tandem premiér Fico a prezidenta Kiska na Slovensku. Když jeden nasazuje tvrdou linii, druhý to změkčuje. Zahraničí tak nemůže zemi kritizovat jako celek. A nezapomínejme, že funkce prezidenta v našich zemích je „ornamentální“. Výroky prezidenta Zemana zpestřují kolorit politické debaty, zásadně ho ale neovlivňují. A vysoký komisař OSN pro lidská práva by měl i užitečnější terče kritiky, například už vzpomínanou americkou podporu režimu Saúdů, který potlačuje lidská práva. Proč je tam ticho a trefuje se do lehkého terče, jakým je Zeman. Jak říká arabské přísloví: Ať psi štěkají, karavana jde dál...