Václavské náměstí se nám naplnilo demonstranty. Atmosféra houstne s návrhem auditu Evropské unie. Co pro vás znamená stodvacetitisícový dav na Václavském náměstí?

Nic.

Někdo tvrdí, že jde o pouhá dvě procenta voličů, někdo, že by se tak velký počet měl už brát vážně.

V roce 1999 byl Václavák také plný. Děkujeme, odejděte! Odejít měli Klaus a Zeman. A výsledek? Oba se posléze stali prezidenty. Aby se dnešní demonstranti, kteří volají po odchodu Babiše, ještě nedivili.

Když jsme demonstrovali v roce 1989, jedno z hlavních hesel bylo „svobodné volby“. Demonstrace vzor 2019 spíše protestují proti výsledkům svobodných voleb, čímž neříkám, že lidé nemají právo kdykoliv, kdekoliv se sejít a říkat, co si myslí. Ale přeci jenom bych těm lidem, kteří chtějí změnit politické poměry, vzkázal, že lepší je angažovat se přímo v politice než hulákat na náměstích.

Shodou okolností právě tento týden měl jeden šikovný politik tiskovou konferenci, na které představil úplně nové politické hnutí. To je podle mě ta správná cesta ke změně poměrů.

K Václavu Klausovi mladšímu se v rozhovoru dostaneme...

Dovolím si můj oblíbený fotbalový příměr. Prostě když chci vyhrát fotbalovou ligu, tak si navléknu nějaký dres a nastoupím na hřiště. V ochozech se liga nevyhrává.

Abych reagovala na tuhle metaforu, tak přece i ve fotbale se fauluje, a podle toho se mění zápas nebo obsazení týmu. Znamená to snad, že ať se o politikovi objeví jakékoliv informace, musíme počkat do dalších voleb?

Určitě nemusíme, ale výsledek zápasu se určuje na hřišti, a nikoliv v hledišti. V ochozech se může fandit a může se tam křičet, ale to je asi tak všechno. Takže bez toho politického angažmá, bez onoho aktivního navléknutí dresu, je to trochu na nic. Výsledek zápasu se stanovuje na hřišti. Pokud chce někdo změnit výsledek, tak musí na hřiště nastoupit. Současní demonstranti se vlastně dožadují, aby jejich podměrečná mužstva vyhrála způsobem, že Babišův tým opustí hřiště. Ale tak prostě politický svět nefunguje.

Ono je totiž úplně jedno, jestli vám v hledišti fandí deset tisíc anebo sto tisíc fanoušků, když za váš názor hraje mizerné fotbalové mužstvo. Já když ve Sněmovně za kecpultem vidím ty legrační politické šmouly z takzvaného demobloku, jejichž jediným viditelným programem je takzvaný Antibabiš, tak se nedivím, že si je problematický oligarcha maže na chleba.

Je podle vás Andrej Babiš ve střetu zájmů?

Samozřejmě, že ano. Na to, abych to věděl, ale nepotřebuju ani bruselský audit, natož zpovykané gaunery a lháře z partičky Milion chvilek pro demagogii. Tak jim říkám na základě osobní zkušenosti: Vzpomínáte, jak i proti mně, zcela bezúhonnému člověku, v souvislosti s mojí nominací do Rady pro vysílání demonstrovali s hubou plnou lží a demagogie? A co těm pseudodemokratům ve skutečnosti vadí? Pouze moje názory.

Ale zpátky k meritu věci. Andrej Babiš je ve střetu zájmů, a to od prvního okamžiku, kdy se stal ministrem financí v Sobotkově vládě. Ponechme pro tuto chvíli stranou právní konotace a zapojme pouze selský rozum. Vrcholový politik, ministr financí a nyní dokonce předseda vlády, se musí rozhodnout, jestli bude velkopodnikatel, natož největší příjemce dotací, nebo bude vrcholový politik. Není sporu, že z tohoto banálního pohledu je Andrej Babiš ve střetu zájmů, protože kumulovat moc politickou, ekonomickou a ještě k tomu mediální je vždy problematické a k ničemu dobrému to nevede. A jestliže se scházejí desetitisíce lidí na demonstracích, tak jde pouze o reakci lidí na stav, který se jim nelíbí. V tomto slova smyslu jsou protesty lidí oprávněné.

Zároveň ale říkám, že ten rozhodující střet se musí odehrávat jinde, nevede se na náměstích, ale na pomyslném fotbalovém hřišti, a je potřeba si na to navléknout dres a vyhrát. Proto tu dávám do protikladu, že například Václav Klaus mladší nehuláká na náměstí, nýbrž si organizuje svůj vlastní tým a chce s ním změnit poměry. Nehraje za Babiše, hraje za sebe, nabízí alternativní program. Takhle se to má dělat. To jen někteří komentátoři se nám snaží vnutit myšlenku, že svět je pouze bipolární, pročež naši politickou scénu dělí na babišovskou a antibabišovskou. Ale tak to není. Svět je pestřejší a barevnější.

Jak tedy vnímáte zprávu auditorů Evropské komise o střetu zájmů premiéra?

Žádný člověk s mozkem v hlavě nemůže nevidět, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů už od roku 2013, kdy se stal ministrem financí. Jestliže to bruselským papalášům najednou vadí až v roce 2019, tak jsou buď úplně impotentní, nebo je jejich motivace jiná, neboť samotný střet zájmů jim byl šest let šumafuk. Spíš asi půjde o něco jiného.