Přinesl jsem knihu Islám bez závoje, která sice vypadá jako červená knihovna, ale je těžkou kritikou islámu. Napsal ji jistý Robert Spencer a doslov k ní udělal arabista Zdeněk Müller, uznávaný vědec, bývalý šéf Orientálního ústavu. Je to islamofobní text?

Ta knížka představuje v kontextu islamofobní literatury, která je dostupná v Česku, vyšší třídu. Protože stejně tak jako najdete rozdíly v odborné literatuře o islámu, kde jsou knihy kvalitnější a méně kvalitní, tak totéž platí pro angažovanou literaturu. A toto je bezesporu angažovaná literatura. Takže mezi knížkami, kterými často argumentují odpůrci islámu, Spencer patří k těm, co jsou nejpoučenější. A vést s ním polemiku je mnohem náročnější než vést polemiku s literárními skvosty třeba pana Konvičky či paní Samkové.

Takže u islamofobů lze udělat hranici mezi sofistikovanějšími a dejme tomu bezskrupulózními islamobijci?

Ano. Přesně tak. Na jedné straně máte knížky, které jsou velmi dobře promyšlené, aby čtenáře příliš neobtěžovaly a dokázaly zaujmout. To je dílo Billa Warnera. V Česku má skvělou propagaci a podařilo se mu oslovit mnoho osobností včetně našich politiků. Když se podíváte, kdo z Poslanecké sněmovny používá slovní spojení politický islám, hned zjistíte, kdo ho četl. Takhle naposled před volbami zabodoval Mirek Topolánek. Opravdu není příliš složité poznat, co lidé čtou.

Warner také používá slovní spojení islámská trilogie, tedy Korán, hadísy a síra, což je prorokův životopis. To je velice specifické pro jeho dílo a tento termín „islámská trilogie“ nepoužije žádný orientalista, islamolog či religionista, dokonce ani muslimové to nepoužívají a nezná to ani většina islamofobních a protiislámských autorů včetně třeba zmiňovaného Roberta Spencera. Takže, když to někdo použije, vím přesně, odkud čerpá. Paradoxně těmito pojmy operují týnejdžři, co se hádají na Facebooku, ale jsou slyšet i v televizi z úst Cyrila Höschla, špičkového vědce a kriticky smýšlejícího člověka.