Objevují se názory, že přijímání imigrantů pomůže ekonomice, protože imigranti zaplní volná pracovní místa a současně prý pomohou udržet důchodový systém. Nejsou ale naopak větším nákladem pro sociální systémy než přínosem pro ekonomiku? Plus započtěme náklady na bezpečnost a následky kriminality...

Imigrace skutečně bývala i ternem. Jen ale jinde – a za odlišných okolností. Třeba už ve Francii 60. let. I dělník ze státní automobilky tu míval ženu v domácnosti – a k tomu si platil i služku. Naše automobilky jsou stejně produktivní jako ty ve Francii či Německu. České montérky však berou čtyřikrát méně než v „matkách“ těch samých holdingů. Jsme polokolonií. Zlaté cihly tu zvenčí nekončí. To od nás tečou stovky miliard do zahraničí. Poptávka po práci, jakou si platíval i francouzský dělník, je tu nepoměrně  hubenější.  

Ta z frankofonních kolonií jazyk metropole zná. Kolik migrantů mluví česky? Kolik těch s kvalifikací, která nám opravdu chybí, tu chce i natrvalo zakotvit? Tlampače „výnosu“ imigrace plácají do větru. Ty, co vědí, o čem je řeč, nás tahají za nos. V zemi, vyrabované privatizací, nemá práci ani spousta těch, koho vyvlastnila. Pro nás je imigrace nadílkou konkurence, která umí jen komplikace. Jak v tlačenici o práci, tak ve frontě o pomoc v nouzi.

Jedinou výraznější výjimkou je právě syrská imigrace. Ve vlně, proudící přes Turecko a Řecko, tvoří jen menšinu. Vzdělání má však v průměru markantně vyšší. „Asadův režim“ je ovšem třeba „potrestat“ už za to. Jak brutální válkou, tak „drenáží mozků“. Pro migrační režii je to jedna z klíčových priorit.         

Co říkáte silvestrovským událostem v Kolíně nad Rýnem a dalších německých i evropských městech?

Koho neprobral z mrákot ani tento šok, měl by mít doživotní zákaz  povolání. Jak těch, kteří rozhodují i o každém z nás, tak těch, jež pro to  „vyrábějí souhlas“ („manufacturing consent“). Šel byste pod kudlu, která místo nemocných nohou amputuje zdravé? Slepota, v níž si hoví „elita“, plodí o celé řády větší škody.   

Co říkáte reakcím německých politiků?

Bere to rejd do kolejí „Výmarské republiky“. Ta ovšem měla i alibi. Porodila ji prohraná válka. A versailleský diktát zvenčí. Dnes se hrne do pasti Německo, které má vůči okolí navrch. Tehdejší hrozny hněvu rostly z domácích kořenů. Teď si je „politická třída“ importuje. Z týpků, kterým tím plní náměstí, vane vztek 30. let.

Je to comeback blázince. Asistuje mu i „levice“. Místo aby se vzpouře zdravého rozumu postavila do čela – a navigovala ji proti žábě na prameni –  sepisuje „zvací dopisy“ i vlastním jménem. Ty, komu to nejde do hlavy, častuje školením o xenofobii. Obavy z rizik, jež nevidí jen bílá hůl, tak odevzdává bez boje. Právě verbířům temných vášní, nad nimiž lamentuje.