Co se začátkem ledna v jinak politicky stabilním Kazachstánu nejspíš stalo? Dá se určit, zda šlo „jen“ o nepokoje vyvolané nespokojeností se zdražením pohonných hmot, jak to bylo původně prezentováno, nebo mohlo jít o připravenou akci, do níž byli podle prezidenta Tokajeva zapojeni teroristé včetně islamistů z dalších středoasijských zemí, z Afghánistánu i Blízkého východu?

Netroufám si tvrdit, že vím, co se nyní v Kazachstánu odehrálo přesně. Důvodů k nepokojům bylo více, některé lokálního charakteru, některé strategického; k tomu je třeba vzít v úvahu časový faktor: Proč právě teď? Logicky vzato, čím více pozorovatel připisuje význam skutečnosti, že k povstání došlo těsně před zcela zásadním jednáním Ruska s USA, které opravdu může tentokrát rozhodovat o válce či míru, tím více tento pozorovatel také přisuzuje převládající příčině nepokojů geostrategickou úroveň.

Kazachstán opravdu byl stabilní zemí, ale pouze relativně, vzhledem k regionu, kde se nachází. Ve skutečnosti zde v posledním desetiletí došlo k několika rebeliím (2011, 2016, 2019), vždy v souvislosti s důsledky „liberalizace trhu“, která měla za následky nerovnoměrné rozdělování zisku plynoucího z těžby a obchodováním s nerostným bohatstvím země. Rozdělování nerovnoměrného jak sociálně, tak teritoriálně. Zlost obyvatel na vysoké ceny LPG tak rozhodně nebyla bezprecedentní.

Na které z dalších důvodů k nepokojům stojí za to se podívat blíž?

Dalším dobrým důvodem k povstání, zejména za situace, kdy předání moci neproběhne na sto procent, je boj mezi různými politickými a finančními skupinami, ve středoasijské zemi jistě vyhrocený jejich klanovým charakterem. Nyní se zdá, prezident Kasym-Žomart Tokajev situace využil a zbavil se exprezidenta Nursultana Nazarbajeva včetně jeho širší rodiny.

Třetí možnou příčinou mohou být rozepře mezi oligarchy, či mezi nimi a státem, v této situaci personifikované počínáním původně jaderného fyzika, později ministra, defraudanta a miliardáře Muchtara Abljazova uprchlého do Velké Británie, následně žijícího ve Francii, nyní údajně v Kyjevě. Na Abljazova bylo v Kazachstánu i na Západě vydáno několik zatykačů, nikdy nerealizovaných. Ve svém boji proti prezidentu Nazarbajevovi si najal několik organizací „majících blízko“ k MI6, CIA a Mosadu. Abljazov se prohlásil za opozičního kazašského politika pronásledovaného režimem, založil opoziční hnutí – již zakázané – Demokratická volba Kazachstánu a spolufinancuje a využívá několik politických nevládních organizací působících hned v několika postsovětských republikách.

To nás přivádí ke čtvrté množině možných příčin krvavého divadla v Kazachstánu. V zemi má působit několik desítek tisíc nevládních organizací. Osobně mi to přijde neuvěřitelné, ale tohle množství udávají nezávislé zdroje. Velký počet z nich financuje USAID, The National Endowment for Democracy, Freedom House a podobně, ovšem včetně omniprezentního Sorose. Nadstandardně aktivní je v Kazachstánu také britské ministerstvo zahraničí a instituce s ním spojené.

Je možné podle toho, jak nepokoje vypadaly, usuzovat víc na jejich pečlivou přípravu než na momentální výbuch lidového hněvu?

Způsob, kterým demonstranti postupují, svědčí o tom, že se jedná o profesionální bojovníky vycvičené a zkušené v guerillovém boji. Byla obsazena letiště, železnice, příjezdové komunikace; v práci bylo bráněno sanitním vozům i hasičům. Byly přepadány a vylupovány márnice, aby byla znemožněna identifikace mrtvých povstalců. Zdá se, že těchto vojensky řízených operací se zúčastňují islámští bojovníci ze Středního východu, kteří prošli šarvátkami v Arabském jaru i v bojích v Libyi, Sýrii, Iráku a jinde. To, že se mezi jednotlivými destinacemi nepohybují na velbloudech, je celkem zřejmé. Situace je o to akutnější, že po převzetí vlády Tálibánem v Afghánistánu byly desítky menších islamistických skupin vytlačeny na sever do prostoru středoasijských republik.

Nedá se vyloučit, že „plamen revoluce“ přeskočí – či bude zažehnut – i v další republice Střední Asie.