Není agrární strana takový přežitek – spíše retro z první republiky?

To je velmi dobrá otázka. Pokud se podíváme na aktuální stav českého zemědělství, životního prostředí a vůbec celou faunu a floru v Česku, tak si spíš myslím, že agrárníci jsou pro naši krajinu něco jako blaničtí rytíři. Už z historie moc dobře víme, že za první republiky jsme byli v zemědělství a v potravinářství na špičce nejen v Evropě, ale i na celém světě. Je velká škoda, že tyto zkušenosti, které jsme z minulosti měli, dnes už moc nepoužíváme. Voda, sucho, potravinová bezpečnost a soběstačnost, nedostatek organické hmoty na poli, dvoutřetinový úbytek zvířat, a tedy téměř likvidace živočišné výroby, to jsou tak rozsáhlé dopady na hospodaření a život v krajině, které v České republice nikdy za její historie nebyly. Moc rád budu retro agrárníkem, který pomáhá naší krajině a inspiruje se Antonínem Švehlou.

Váš otec je prvním místopředsedou. Nejde tak trochu o rodinný podnik?

Můj otec je především lídr kandidátky do Evropských voleb. V naší straně máme přes 500 členů a je v ní spousta synů a otců, to není ojedinělé, ale naopak velmi přínosné z mnoha důvodů. Naše strana se prolíná generačně, od mladých až po starší agrárníky. Zajímá nás nejen osud naší krajiny, ale také když se menší zemědělské hospodářství převádí z otce na syna. My mladí máme ty toužebné vize měnit svět a starší generace nám zase ze svých zkušeností ukazují, jak moc reálné naše vize jsou a pomáhají nám s nimi.

Co vy jako student ekonomie můžete nabídnout svým voličům v Evropském parlamentu?

Mám zkušenosti ze zemědělství a na naší farmě mám na starosti zpracování a prodej výrobků. Úspěšně jsem dokončil bakalářské studium na fakultě mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze a teď dokončuji magisterské studium. Evropskou unii povinně studujeme na velmi vysoké úrovni, a mám k ní proto velmi blízko. Zároveň jsem strávil rok na stážích v Parlamentu České republiky i na Ministerstvu financí, což mi dodalo dostatek zkušeností o vrcholné politice. Domnívám se, že o budoucnosti Evropy by měli rozhodovat především mladí lidé a politika by se měla více otevřít mladým lidem. Podívejte se, kolik let je premiérovi Rakouska! Je mu 32 let, a myslím, že je daleko schopnější než někteří jeho kolegové v jiných zemích o generaci starší.

Zákaz dvojí kvality potravin v Evropském parlamentu nakonec neprošel. Co na to říkáte?

Určitě s tím nesouhlasíme a nehodláme se s tím smířit. Dvojí kvalita potravin je nekalou praktikou globálních potravinářských firem, a pokud byla Evropská unie založena na principu rovnosti, nemůžeme to stanovisko podpořit. Jsme jeden trh, máme i společnou zemědělskou politiku, aby produkt s vyšší kvalitou směřoval na západ a produkt s nižší kvalitou na východ, to není jednotný trh, to je odpadkový koš jménem Česká republika. Pokud se dostaneme do Evropského parlamentu, tak nekalé praktiky nebudeme podporovat a budeme hlasitě proti nim bojovat.

Také jsme dostali vyhubováno od Evropské komise za to, že stále děláme kontroly na polské maso. Je to podle vás v pořádku? 

Myslím, že je to naprosto v pořádku.  Podívejte se, kam všude se to jídlo po České republice dostalo. Je přece naprosto absurdní, aby se sem dováželo jídlo, které může člověka ohrozit na jeho zdraví. Nemůžeme přeci mávnout rukou nad něčím, co je tak naprosto zásadní pro naše občany. A pokud si jen spočítám, kolik inspekcí a kontrol u nás na farmě máme za rok, tak bych kontroly na polské potraviny klidně ztrojnásobil. Pokud se podíváte na Německo, tak kontroly potravin vyvážených do Německa jsou pod velmi přísným dohledem vždycky, stejně tak by to mělo být u nás.

Český stát přece nemůže nést odpovědnost za jídlo vyrobené v Polsku, musí ale nést odpovědnost za to, jakou bezpečnou potravinu na český trh pustí. Podle nás aktuálně vláda nedělá dostatek akcí k tomu, aby ochránila českého spotřebitele od látek, které občany ohrožují na jejich zdraví. Státní orgány raději doslova „buzerují“ malé české regionální producenty, místo aby střežily dovoz na hranicích. Naše řešení je jednoduché, potraviny si vyrábět sami a nebýt závislý na jejich dovozech, protože nejde jen o bezpečí potravin, ale i ochranu naší krajiny a o rozvoj zemědělství, obchodu a zpracovatelského průmyslu v regionech České republiky.