Naše země se už rok potácí v krizi a velmi omezeném způsobu života, kdy kromě 25 tisíc mrtvých je kvůli covidu likvidována ekonomika a mnozí upadli do existenčních problémů. Jak to celé vnímáte? Podnikala něco vláda výrazně špatně, jak někteří míní?

Kdo tohle může kvalifikovaně vědět? Jsou různé teorie podložené (různě zpracovávanými) statistikami. Vládní přístup ke zvládání epidemie působí jako metoda pokusu a omylu. Ale je fakt, že trpělivost lidí, kteří se dlouho chovali disciplinovaně, už narazila na své meze. Zvlášť když některé země, které měly rozvolněno, teď mají „promořeno“ a mají lepší čísla. 

Téměř od počátku epidemie je veřejnost rozdělená. Jeden silný tábor podporuje nejtvrdší opatření a nošení ochrany dýchacích cest všude a druhá skupina pak naopak vyzdvihuje osobní odpovědnost každého, varuje před škodami, které to vše způsobí, a prosazuje liberálnější podobu opatření. Kam se řadíte vy? 

Nouzový stav (vyvolaný epidemií) omezuje občanské svobody jedince takříkajíc ve prospěch bezpečnosti celku (tedy společenství). Ale i při omezení vnějších svobod by dospělý člověk měl mít možnost zachovat si svobodu vnitřní. To ovšem předpokládá, že má přístup k informacím a schopnost vyhodnotit je rozumem. Již dlouhá léta považuji péči o vlastní imunitu za osobní zodpovědnost a vedla jsem k tomu i děti. Nikdo z nás tedy neměl v první vlně, kdy informací bylo pomálu, strach o sebe. Když nemáte strach, tuto velmi silnou emoci, neomezuje to vaši schopnost vnímat věci s nadhledem.

Po celou dobu pandemie dodržujeme všechna opatření týkající se ochrany zdraví ostatních občanů, ale některá opatření, která se snaží chránit občana proti jeho vůli, považujeme za nesmyslná. Proč by například neměl mít senior v domově důchodců možnost vidět svá vnoučata, pokud při tom všichni zúčastnění dodrží hygienické předpisy? Proč jsou zavřené malé obchůdky a firmy, kde nikdy nehrozilo hromadění zákazníků? A tak dále.

V současné době nicméně dokončujete domácí samoléčbu covidu. Změnila u vás přímá zkušenost některé pohledy na tuto nemoc a řešení epidemie, jaká stát zvolil?

Nikoli. Od počátku postrádám osvětu týkající se prevence. Média hlásají především nové aktivní případy a žádné z nich nevěnuje náležitý prostor pro informace, jaké vitamíny, minerály a další látky vám pomohou připravit tělo na případný střet s virem. Mnoho lidí tak žije v pocitu, že covid je něco fatálního, před čím je třeba se schovávat, protože nic jiného se nedá dělat. Kromě toho, že novinami proběhlo několik článečků o vlivu vitamínu D na imunitu proti covidu, není nikde přehledně sepsáno, co a v jakých dávkách by měli lidé brát. Já jsem svým dětem kupovala vitamíny už za totality a v současnosti se jedna z mých dcer zabývá problematikou suplementace na plný úvazek, takže už roky doplňujeme celou řadu prvků pro podporu imunity.

Smířila jsem se s tím, že pravděpodobně všichni časem přijdeme do kontaktu s virem, a snažila jsem se na ten den připravit své tělo co nejlépe. K pravidelným dávkám vitamínů D, C, E, B a K2 jsem přidala zinek, selen, hořčík a probiotika. Když jsem chytla covid, bezpečně jsem to rozpoznala do 48 hodin, tělo okamžitě nastartovalo imunitní reakci. Přišla horečka, zimnice, bolesti svalů, kloubů i hlavy. Léčila jsem se isoprinosinem, bromhexinem, ibalginem a zvýšila dávky vitamínu D, C a zinku. Také jsem brala kvercetin a melatonin na podporu spánku, protože právě nespavost je v prvních dnech nemoci velmi nepříjemná a oslabující. Během čtyř dnů jsem se z toho nejhoršího vypotila a za deset dní jsem začala znovu dělat domácí práce a psát. Nyní jsem už negativní a dnes jsem byla na dlouhé rekonvalescenční procházce ve Stromovce.

Co se týče vládních restrikcí, část veřejnosti vedla dlouho debatu o tom, že opatření tvrdě zasáhla celou zemi, všechny generace, přestože covid v největších důsledcích postihl především nejvyšší věkové skupiny, což dokládají vládní statistiky. Co říci na místy až vyhrocené argumenty, že nelze omezovat produktivní občany kvůli ochraně starých? Nevytrácí se ze společnosti mezigenerační solidarita? 

Ohroženou komunitu, do které samozřejmě patří i ti nejstarší, lze chránit ohleduplností. Zavírání živností s tím moc nesouvisí. Takže jde spíš o sílící nenávist vůči vládě, která používá starostlivost o ohrožené skupiny jako alibi pro nadbytečné a mnohdy absurdní restrikce. Jen primitiv hledá viníka v seniorech, oni jsou rukojmí.