Stránky médií stále plní komentáře k summitu Evropské unie s Tureckem. „Nebyla to žádná pěkná podívaná, co vrcholní politici EU předvedli. Byli nejednotní a váhaví ve všem, co se týkalo Turecka v Evropě, Turecka, jež vystupovalo jako pán a které si je jisté svou beztrestností,“ uvedl například italský deník. Naopak předseda Evropské rady Donald Tusk vítězoslavně oznámil, že jsou u konce dny nijak neřízené migrace, protože byla uzavřena takzvaná balkánská migrační trasa. Jak výsledek summitu hodnotíte vy? 

Začal bych tou balkánskou migrační trasou. Opravdu byla uzavřena, a to středeční půlnocí. Slovinsko začíná vyžadovat víza. Každý, ať přijde ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu, nebude vpuštěn do Schengenu a podobné opatření udělaly Chorvatsko a Srbsko. Dominovým efektem se dostáváme na řecko-tureckou hranici. Co je důležité, uprchlíci jak v Turecku, tak v dalších zemích dostali tuto jasnou zprávu, že balkánská cesta je uzavřená.

Teď se vrátím k summitu. Evropa musí zajistit, aby z Turecka přišlo nelegálních migrantů co nejméně. Turecko si uvědomuje svou pozici, protože dlouhé roky a desetiletí evropské státy dávaly najevo: „My vás vezmeme do Evropské unie, ale počkáte si.“ Turci se dlouhou dobu snažili obejít bezvízový styk a teď využívají situaci, takže chtějí urychlit jednání o vstupu do Evropské unie, bezvízový styk a více peněz. Takže to byly nové podmínky, které představitelé osmadvacítky slyšeli poprvé. Proto došlo pouze k částečné dohodě, ale detaily budou upřesněny, aby na příštím summitu mohlo být vše stvrzeno.

My jako Evropané, nejen Češi, ale i Němci, Francouzi a další, se samozřejmě nesmíme nechat vydírat. Chceme mít stabilního souseda, ale musíme také jasně říci, jak si řešení krize představujeme a jaké jsou naše hodnoty. Turecko například nemůže chtít urychlit vstup do EU, pokud bude zavírat nezávislé novináře, noviny a tiskové agentury, jako se to dělo v uplynulých dnech. Jednou ze základních podmínek členství v Evropské unii je dodržování základních lidských a občanských práv a politických svobod a mezi ně samozřejmě patří svoboda projevu, svoboda pro novináře. Pokud to nebude dodržovat, nemůže očekávat, že bude Evropská unie ustupovat.

Jak vás poslouchám, vidíte summit pozitivně, jako posun dopředu…

Ano, vidím to jako krok ve správném směru. Neříkám, že summit vyřešil všechny problémy, ale jsme na dobré cestě včetně omezení přílivu uprchlíků.

Přesto, jak už jste v podstatě zmínil, Ankara mimo jiné žádá další tři miliardy eur na pomoc syrským uprchlíkům, rychlejší zjednodušení vízové povinnosti a otevření nových kapitol v jednání o vstupu Turecka do EU. Naopak Turecko je připraveno převzít zpět všechny, jež se do Řecka dostanou nelegálně. Těch podmínek, které si ovšem kladou Turci, je snad 72 a už teď se hovoří o tom, že je nemůže a ani nebude schopná Unie splnit. Co může následovat, pokud nesplníme všechna přání Turecka?

Přesně tak, nemyslím si, že splníme všechna přání Turecka, ale Evropská unie potřebuje Turecko a Turecko nás. Takže budeme nadále vyjednávat a krok za krokem omezovat množství uprchlíků. Pokud jde o peníze, my se nemůžeme nechat vydírat, ale také musíme vidět, že v Turecku jsou cca tři miliony uprchlíků a Turci vše financují ze svých peněz, a je pak nejen morální povinností jim pomoci.

Jak moc je v daném kontextu reálný vstup Turecka do Unie?

I podle toho, co jsem naznačil, vstup je minimálně ze střednědobého hlediska nereálný, mám na mysli tak osm deset let. Evropská unie je postavená na určitých zásadách, vzpomeňme si, jak dlouho například trvalo vyjednávání, než jsme byli přijati my. Nové země jako Maďarsko, Slovensko, Polsko musely splnit určité podmínky. Turci tyto podmínky zatím nesplňují, takže nemohou vstoupit do EU. Budeme jim pomáhat, ale pokud nebude v Turecku svoboda slova, bude vedena válka vůči menšinám, například Kurdům, pak nelze očekávat, že mají naději na vstup.

I přestože se ukazuje, jak říkáte „dobrá cesta“, zaznívají názory, že krize může mít živelné řešení a možná i s použitím zbraní. Může dojít k nějakému rozsáhlejšímu konfliktu?

Jsem přesvědčen o tom, že k žádnému velkému konfliktu nedojde. Tím samozřejmě nechci říci, že když je 30 tisíc uprchlíků v Řecku a snaží se jít dál, že několika desítkám lidí nerupnou nervy a pak se mohou snažit hranici prorazit. Nedojde ale k nějakým ozbrojeným střetům, myslím si, že v žádném případě ne. Neviděli jsme to v lednu nebo v únoru, ale časem zjistíme, že počet uprchlíků se bude rapidně snižovat. Všichni si už rozmyslí, aby platili převaděčům obrovské peníze, když jim nebudou moci zajistit, že se dostanou do vysněného Hamburku nebo Kolína.

Možná zlom ve středoevropské politice znamenaly volby na Slovensku. Premiér Robert Fico nemůže sestavit jednobarevnou vládu a těžko říci, zda má nějakou šanci na sestavení koalice. Druhá ve hře je Sulíkova Svoboda a Solidarita, kde jsou ale jasně cítit protievropské tendence, navíc vstup neonacistů do parlamentu. Mohlo Slovensko spustit lavinu? Když si představíme, že ve Francii by posílila Marine Le Pen nebo Británie vystoupila z EU… Objevují se názory, že dojde ke změně liberálního řádu. Může se to stát? 

Ano, volby na Slovensku znamenají určitý předěl. Moc se o tom nemluví a ani novináři na to moc nepoukazují, že zmizely polistopadové středopravicové strany, které právě byly na straně liberální demokracie a slovenské orientace na EU a NATO. To předěl je, protože teď máme jednu stranu, která má 28 procent, a sedm malých stran, a to není dobrá situace pro stabilitu země. Více než ohrožení stability Evropské unie vidím postupné ohrožení Slovenska. V posledních letech se Slovákům dařilo dobře, ekonomika rostla, nezaměstnanost šla dolů, vidíme to na platech, minimální mzdě, která je vyšší na Slovensku než v České republice. Slovensko si vydobilo určité postavení i v rámci EU. Ne nadarmo mají místopředsedu Evropské komise. My ho nemáme. Mají určitou pozici a teď hrozí, že o stabilitu a stupeň prosperity, ke kterým se dopracovali, a také o postavení v Evropě, mohou přijít.

Slovenský politolog Michal Horský vidí vývoj situace asi takto: pokus Fica, pak bude testovat sestavení vlády Svoboda a Solidarita, možná bude chvíli vládnout, a zmiňuje i možnost úřednické vlády a předčasné volby. Co vy na to?

Samozřejmě scénář předčasných voleb je nejpravděpodobnější. Ať už budou vládu sestavovat Smer, Solidarita nebo nastoupí úřednická vláda, je nutné připomenout, že na podzim bude Slovensko předsedat Evropské unii, a to je obrovská zodpovědnost. Slovensko by mělo mít politickou stabilitu, aby to nedopadlo tak jako my, když vláda v polovině předsednictví skončila. Bude záležet na zodpovědnosti slovenských politických stran, aby se tohoto úkolu zhostily a vytvořily alespoň po období předsednictví stabilní vládu. Když to nepůjde na stranické úrovni, nechť je to vláda úřednická. Zatím prezident pověřil předsedu nejsilnější politické strany, aby se pokusil sestavit vládu, uvidíme, jak pokus dopadne. 

Do života Evropy určitým způsobem zasáhnou i výsledky prezidentských voleb v USA. Donald Trump vyhrál další primárky v Michiganu. Jak by ovlivnil Trump jako nový prezident Ameriku a také Evropu?

Zatím jsme v primárkách uvnitř politických stran. Pokud jde o Trumpa a republikány, vidíme to každý den na debatách, establishment Republikánské strany je z Donalda Trumpa nešťastný. Strana je rozhádaná, jeden vyčítá druhému. Na rozdíl od České republiky nebo Slovenska jsou Spojené státy, ať se nám to líbí nebo ne, stále světovou velmocí ekonomickou i vojenskou, a když se podíváme na některé výroky Donalda Trumpa, vzbuzují silné reakce v zahraničí. Mexický prezident vysloveně naznačil, že Trump se trošku podobá Adolfu Hitlerovi, což je velmi škodlivé pro Spojené státy a jejich postavení jak hospodářské, tak politické velmoci.

Čím podle vás je, že lidé takového typu, jak hovoříte například o Donaldu Trumpovi, mají úspěch? Vypadá to, že „vůdci“ mají zelenou. Samozřejmě nemůžeme opomenout Mariana Kotlebu na Slovensku. Jaký mají lidé důvod, že těmto lidem dávají svůj hlas? Je to jen dojem, nebo trend?

Dojem to je a není daleko od pravdy. Správně je třeba se ptát, kde je příčina. Samozřejmě na Slovensku nepotřebuje pan Kotleba takové peníze, aby byl zvolen do parlamentu, jako Trump při prezidentské volbě. V každé společnosti, ať je to kdekoli, jsou lidé, kteří jsou se svou situací nespokojení, mají dojem, že dříve bylo lépe, že svět se někam řítí a nikdo neví kam. To je podhoubí pro nejrůznější populisty.

Když se pak najde člověk jako Donald Trump, který jasně a jednoduše říká věci, které lidé rádi slyší… Ve Spojených státech je 11 milionů nelegálních migrantů, naprostá většina jich přejde přes mexicko-americkou hranici, takže Trump populisticky bez jakékoli zodpovědnosti plácá, že postaví zeď a Mexičané za to ještě budou platit. To samozřejmě vyvolá silnou reakci na mexické straně. Mexičané vidí Trumpa jako polofašistu nebo rasistu, a hned tu máme spor, který nepomůže ani Spojeným státům, ani Mexiku. Úlohou politiky by naopak mělo být konflikty řešit, a ne zadělávat na nové, pak se můžeme dostat do situace, kterou už nikdo nevyřeší, tak jako jsme se do ní dostali ve 30. letech, kdy vznikl fašismus a následně začala II. světová válka. 

Pojďme ještě v závěru k případu Nadji Savčenkové. Verdikt vyřkne ruský soud 21. a 22. března. Ukrajinskou pilotku prokuratura viní, že záměrně navedla palbu na skupinu neozbrojených civilistů. Savčenková veškerá obvinění odmítá a od minulého týdne drží protestní hladovku. Ukrajinský prezident Petro Porošenko vyzval Spojené státy a evropské lídry, aby bojovali za její propuštění. Savčenková říká: „Chci, aby celý demokratický civilizovaný svět pochopil, že Rusko je rozvojovou zemí s totalitním režimem a diktátorským samovládcem, který kašle na lidská práva i na mezinárodně platné zákony.“ Také vicepremiér Pavel Bělobrádek se dokonce chystá ruskému prezidentovi napsat dopis. Bude mít její utrpení skutečně význam a jak tohle může dopadnout?

O tom rozhodne soud. Nedělám si iluze, že ruský soud v případě rusko-ukrajinského sporu bude rozhodovat objektivně a neutrálně. Paní Savčenková samozřejmě odsouzená být nechce, takže žádá o pomoc veřejné mínění na Západě, evropské lídry, uvidíme.