Pane poslanče, jaké máte celkově dojmy z obsahu koaliční smlouvy z hlediska programu a priorit ČSSD?

Převažující dojmy jsou pro mě vesměs pozitivní, protože podobu a dojednaný obsah koaliční smlouvy vnímám jako maximum možného. Samozřejmě se asi najde řada kritiků, kterým v té dohodnuté smlouvě bude chybět to či ono.

Já ale z vlastní zkušenosti z tvorby koalic na krajské úrovni vím, jak náročná je diskuse, když se to týká právě programových priorit. A pochopitelně, že čím více je stran, tím obtížněji se programové průniky hledají.

Máte vy sám nějaké výrazné výhrady k některým bodům?

Ne, já k tomu žádné výrazné výhrady nemám. Samozřejmě mi tam jako člověku seznámenému s programem sociální demokracie chybí některé věci. Ale znovu opakuji své pochopení, že do koaliční smlouvy se nemůže promítnout stoprocentně celý program ČSSD. Mohl by se do ní promítnout v případě, kdybychom žádného koaličního partnera nepotřebovali a tedy kdyby náš volební výsledek byl přes padesát procent. To, jak známo, nebyl, sociální demokracie dostala dvacet a půl procenta.

Proto znovu říkám, že se našemu vyjednávacímu týmu podařilo vyjednat maximum. Možná ale jedna věc, ale to nic kritického. Jde o věci, které se třeba týkají zrušení poplatků ve zdravotnictví, což vnímám jako úspěšné završení našeho dlouholetého odporu proti nim. Koneckonců jsme v roce 2008 na tématu zdravotnických poplatků zvítězili v krajských volbách a slibovali jsme, že je zrušíme. Je proto dobře, že se nám nyní ve spolupráci s Ústavním soudem konečně podařilo od prvního ledna poplatky ve zdravotnictví, s výjimkou toho pohotovostního, zrušit.

Po zrušení poplatků ale vznikne ve financování zdravotnictví mezera. Neměla by se pozornost zaměřit i tam?

Ano, já z druhé strany volám po zásadní diskusi ohledně financování zejména lůžkové, tedy nemocniční, péče. Tam kvůli výpadku poplatků vzniknou obrovské problémy. Lékaři, sestry a obecně zdravotnický personál by opravdu měli vědět, že se jim od nové vlády nedostane odmítnutí jejich oprávněných požadavků, ale že dojde ke slibovanému navýšení peněz. Ať formou zvýšení příplatku státu na své pojištěnce, nebo třeba změnami v úhradové vyhlášce.

Říkám to se vší odpovědností, protože my mnozí hejtmani jsme zřizovatelé krajských nemocnic a víme, co nám už dnes způsobuje obrovské problémy ve financování, a propady v řádu desítek milionů korun v každé nemocnici, které budou, ty se musí něčím zasanovat.

Pokud jde o zdravotnictví, co říkáte na slova šéfa lidovců Bělobrádka, že by Ministerstvo zdravotnictví, ke kterému se nikdo nehlásí, měla obsadit právě sociální demokracie? Jak jste sám zmínil, po dlouhou dobu to bylo vaše výrazné téma.

O tom jsem naprosto přesvědčen. V tomto panu předsedovi lidovců dávám za pravdu. Ani na okamžik podle mě nemůže nikdo uvažovat, že by sociální demokracie „obětovala“ místo ministra zdravotnictví proti například ministru spravedlnosti. Nechci tato dvě ministerstva jakkoli porovnávat, ale prioritou sociální demokracie obecně jsou záležitosti týkající se sociálních věcí, zdravotnictví a školství. Pak tyto resorty by měly zůstat v kompetenci ČSSD zejména proto, abychom dokázali našim pravicovým kolegům, že my umíme spravovat zdravotnictví, umíme se v těchto věcech pohybovat.

A hlavně, my na rozdíl od nich nevnímáme zdravotnictví jako kšeft, ve kterém se může velmi dobře obchodovat, jak to předváděli různí Julínkové a následovníci. Dnes to dokazujeme na krajích a určitě bychom to měli dokázat i na centrální úrovni. Sociální demokracie rozhodně má své odborníky na post ministra zdravotnictví.