V souvislosti s výročím 8. května se objevují dohady o tom, jak se na našem území chovali vojáci té které armády. Koluje mnoho příběhů o tom, jak třeba vojáci Rudé armády znásilňovali české a slovenské ženy. Jak se na tyto hrůzy díváte vy? Jak se u nás v době okupace chovali Němci? A co Američané, kteří Československo osvobozovali ze západu?

Je potřeba si uvědomit několik faktů, Rudá armáda bojovala na našem území téměř osm měsíců, osvobodila převážnou část území tehdejšího Československa a na našem území padlo téměř 140 000 rudoarmějců. To je prostě fakt, i když se dnes někteří lidé snaží tyto fakty bagatelizovat a podíl Rudé armády zlehčovat a používají k tomu právě argumenty o vraždění a znásilňování. Nechci nikoho omlouvat, ale v každé armádě máte jedince, kteří využívají situace a dělají věci, které by se dělat neměly. Také zde hraje roli to, že na tyto události pohlížíme s odstupem 70 let. Němci způsobili obrovské zlo, zavraždili miliony nevinných a nemůžeme se divit, že je vojáci nenáviděli a chovali se k nim tak, jak se oni chovali k jejich blízkým. Pokud byste byl vojákem, kterému upálili ženu a děti v nějaké stodole, bral byste si servítky s nepřítelem? Asi ne. To, že bohužel docházelo k excesům, je neomluvitelný fakt, ale rozhodně by se to nemělo brát jako něco, co zlehčuje podíl Rudé armády na našem osvobození. To, jak se chovali Němci v období okupace, asi nemusíme komentovat a o nějakých excesech na straně Američanů nevím, snad kromě toho, jak se zachovali k vlasovcům, což zrovna nebylo fér.

Jde se omezit na tvrzení, že každou válku vždy zaplatí nejen vojáci, ale i civilisté – ženy a děti?

To, že ve válce trpí i nevinní, je bohužel smutné, ale je to tak. I v dnešní době, kdy se válka vede jiným způsobem a kdy používáme nejmodernější „chytré zbraně“ nedokážeme na 100 % zabránit ztrátám na životech civilistů. Ve válce bohužel umírají i nevinní, tak to bylo, tak to je a obávám se, že i v budoucnosti to tak bude.

Je v české společnosti přijatelné, aby se dnes mluvilo i o této odvrácené straně osvobození?

Historii musíme brát takovou, jaká byla, ne ji přizpůsobovat momentálním poměrům. Takže, jestliže se někteří rudoarmějci chovali násilně, je nutno mluvit; na druhou stranu není možné házet všechny do jednoho pytle a podle skutků několika jedinců ubírat většině jejich podíl na osvobození naší vlasti.

Je adekvátní mluvit o sovětských vojácích tak, že tu kradli a znásilňovali? Bylo tedy zlo nahrazeno jiným zlem?

Myslím, že na tuto otázku jsem již v podstatě odpověděl, je nutné to brát jako fakt, který se stal, ale není možné mluvit pouze o těchto skutcích a nevzpomenout oběti tisíců vojáků, kteří na našem území položili své životy při osvobozování naší vlasti. Měla by se jim vzdát stejná pocta jako Američanům, což se obávám neděje. Když vidím pompézní oslavy osvobození Plzně, tak podobnou poctu padlým rudoarmějcům jsem nezaregistroval. Dělá to na mě dojem, že historie se opakuje. Komunisté bourali pomníky padlých amerických vojáků a my se dnes tváříme, že hlavní podíl na osvobození nesli „amíci“, zatímco Rusové jenom vraždili a znásilňovali. Což není pravda.

Opět je potřeba se na tyto události podívat očima lidí, kteří prožili druhou světovou válku, a ne dnešním pohledem

Historikové uvádějí, že při osvobozování Československa padlo asi 140 tisíc sovětských vojáků, 66 tisíc Rumunů, 12 tisíc Čechoslováků, 1 302 Poláků a 351 Američanů. Lze těmito čísly poměřit oběť, kterou jednotlivé země na našem území podstoupily?

Počet obětí nemůže být jediným měřítkem podílu vojsk na osvobozování Československa. Ruská taktika byla odlišná od spojenecké. Kde spojenci použili techniku a letadla, tam Rusové používali lidi, bez ohledu na ztráty. Dnes se dobře ví, že obrovské ruské ztráty byly zčásti způsobeny i ruským vedením válečných operací, když vojáci plnili úkoly svých velitelů bez ohledu na vlastní ztráty. Maršál Koněv řešil například průchod minovým polem tak, že poslal pěchotu naplno vpřed. Věděl, že ztráty způsobené minami jsou zhruba stejné jako ztráty při útoku a lidé zranění nebo zabití minami ušetří techniku. Takováto taktika by asi v americké armádě neprošla. Jako měřítko podílu na osvobození můžeme vzít například území, které osvobodili Američané a které Rusové. Zde je jasně větší podíl na straně Rudé armády.