Tento měsíc jste zveřejnil založení hnutí Kyber-občané s heslem „Jsme naše svobody“. Cílem je prosadit nejen „nejobčanštější společnost, nejdecentralizovanější vládnutí a nejparticipativnější demokracii“ na úrovni 21. století s Průmyslem 4.0, ale také do patnácti během tří fází a s dosažením deseti milníků aspirovat na Nobelovu cenu míru pro organizaci, „která vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy“ za „průkopnictví konceptů občanské sebe-správy jako úsilí o vytvoření hospodářského, sociálního a ekologického rozvoje zdola“. Je vůbec taková ambice dosažitelná, není to spíše jen marketing?

Každoročně je nominováno řádově na 300 jednotlivců a organizací, které aspirují na Nobelovu cenu míru. Pokud se reálně prokáže úspěšnost a udržitelnost hnutím Kyber-občané prosazovaná organizace společnosti, kdy se nejdůležitějším veřejným „politickým úřadem“ stane „ne-aparátizovaný a sebe-organizující se soukromý občan“ a pokud se tím i dále podaří významně inspirovat i občany ostatních národů, tak by nominace či její obdržení bylo už jen přirozený vedlejší důsledek významnějšího celospolečenského úspěchu a stavu společnosti, ve kterém bych rád už nyní žil.

Předpoklady pro dosažení jsou, protože hnutí Kyber-občané hodnotově vychází a inspiruje se nejen z myšlenek českého národního odkazu Masarykovy humanitní demokracie, Komenského imperativu vzdělanosti a Husova hledání pravdy, ale i mezinárodních organizací s Nobelovou cenou míru, tzn. za „humanitární úsilí“ Mezinárodního výboru Červeného kříže, „za prosazování důstojné práce a spravedlnosti pracovníků pomocí tripartitně řízené sociální spravedlnosti“ Mezinárodní organizace práce a „za průkopnictví konceptů mikro-úvěrů a mikro-financování jako úsilí o vytvoření hospodářského a sociálního rozvoje zdola“ Banky Grameen.

Co vás přivedlo k tomu, že se tak důkladně zabýváte politikou a snažíte se o změnu politického prostředí?

Osobně mě k detailnějšímu sledování politického dění přivedl už na střední škole pořad Gumáci v 90. letech z důvodu snahy o pochopení daného satirického humoru. Poprvé mě pak tato myšlenka napadla začátkem roku 2011, když jsem finalizoval disertaci o degradačním procesu součástí v železniční infrastruktuře a kdy jsem vstupoval do Strany svobodných občanů z důvodu nespokojenosti s partokracií ODS a ČSSD. V dubnu 2014 pak tato myšlenka dostala na základě praktických zkušeností konkretizovanější obrysy, což mě také vedlo k mému neprodloužení členství, ačkoli jsem byl olomouckým krajským předsedou a i když Svobodní byli tehdy na svém vrcholu a ve výborném trendu. Takže už moje dosavadní desetiletá činnost v první přípravně-analytické fázi teoretického „Kybernetického občanského humanismu“ byla celkem náročná.

V čem přesně tato přípravná fáze spočívala?

Nejvýznamnější finalizace probíhala od září 2017 do prosince 2020 a vycházela i ze sice úspěšně přijatého, nicméně finálně nepodpořeného 35ti stránkového návrhu „Občanství 4.0: Datově řízená správa občanských a veřejných služeb“ pro projekt Technologické agentury ČR ÉTA. Přijato bylo 289 z 306 návrhů projektů a podpořena byla jen třetina z nich. Takže proplacením řádově 150 sobot mě tedy spoluobčané skrze stát nepodpořili. Potom z požadavků pro LCC, PLM (Řešení životního cyklu výrobku), BIM (Informační model budovy), RAM(S) a podobně pro komerční firmy podle standardizovaných i nastupujících podmínek běžných na světovém trhu, a to nejen drážní infrastruktury, které jsem na podzim 2017 zpracovával a publikoval ve Vědeckotechnickém Sborníku ČD. Nejrůzněji jsem tedy analyzoval data, procesy a snažil se vytvářet, jejich hospodářsko-sociálně-ekologické modely či koncipovat i tzv. digitální dvojčata s vhodnými návrhy dashboardů občana i polis podle různých etik před závěrečnou gamifikací.