Hluchota vůči argumentům…

„Mluvil jsem s jedním panem divadelníkem, účastníkem demonstrace na Václaváku. A není to žádný blbec, naopak člověk, kterého jsem si vždy vážil pro jeho vzdělanost. Nic proti tomu, že tam šel! Ať si jde, kam chce, když se mu to líbí,“ říká na úvod Nedělního rána Ivan Vyskočil a popisuje, co ho v rozhovoru s tímto pánem zarazilo. „Co mě naprosto vyvedlo z míry, byla ta absolutní hluchota vůči argumentům proti. Ani zbla ochoty alespoň nějaký argument vyslechnout, a hlavně naprostá, až totální absence představy – co potom? Nedokázal mi zodpovědět otázku, jak si představují uspořádání společnosti, kdyby se jim nakrásně podařilo, a to tedy bože nedopusť, vyřvat si svoje požadavky a vládu svrhnout. Kdo by dle nich měl nastoupit, jak po premiérovi Babišovi, tak po prezidentu Zemanovi? Nedokázal mi na to odpovědět a stále se té otázce vyhýbal,“ kroutí hlavou Ivan Vyskočil.

„Nechci paušalizovat, ale jsem si téměř jistý, že takoví tam na těch demonstracích byli všichni, včetně organizátorů! Alespoň jsem jakékoliv nastínění další cesty neslyšel,“ krčí rameny a vysvětluje. „Ale onen selský rozum mi říká, že bourám-li starý dům, už napřed musím vědět, co chci na jeho místě postavit. Tak pokud nám to ti organizátoři záměrně netají, tak jsem přesvědčen, že to nevědí ani oni. Jsou tady jistě tací, co si tzv. ‚strojí hubu do žebřin‘, jak se říká. Těší se, jak si do premiérského, případně prezidentského křesla sednou, až to padne. Nebudu jmenovat, ale každý asi ví, komu se na tyto posty sbíhají sliny. Kdyby se jim tato přání naplnila, tak by na tom Česká republika zase byla tak, že ani sedláci u Chlumce na tom nemohli být hůř!“

Řev kolem žlutých polí