Česko si 1. května připomnělo 15 let od vstupu do Evropské unie. K tomuto tématu besedoval na Ekonomické fakultě Západočeské univerzity bývalý prezident Václav Klaus. Tvrdil, že se přijímáním evropské ekonomické ideologie vracíme k silné a velmi extenzivní roli státu v ekonomice, že míra intervence státu do chování jednotlivých ekonomických subjektů prodělala evidentní U-křivku, kdy nejdříve doznala poklesu a potom také v souvislosti se vstupem naší republiky do EU se míra zásahů státu do ekonomiky výrazně zvýšila. Prý se dnešní EU začíná velmi blížit komunistické ekonomice založené na nekonečném množství subvencí, dotací či grantů a začíná to být stejná hrůza jako za komunismu. Není tohle srovnání až příliš přitažené za vlasy?

Není to přitažené za vlasy, je to naprosto pregnantní popsání současného stavu. Centrálně plánovaná ekonomika za socialismu byla založena na vysoké míře přerozdělování, maximalizaci veřejného a minimalizaci soukromého sektoru, ekonomickém rovnostářství, centrálním plánování a vyvyšování ideologických principů nad princip ekonomické neefektivity. A teď mi řekněte, co z toho dnes neplatí?

Vysokou míru přerozdělování vidíme v evropské dotační politice.

Maximalizaci veřejného a minimalizaci soukromého sektoru vidíme v rostoucím počtu státních zaměstnanců na úkor soukromých a v rostoucím zdanění pro soukromý sektor.

Rovnostářství vidíme ve všech těch tragikomických genderových naukách a v mizení střední třídy, jak vyplynulo i z nedávné analýzy OECD.

Centrální plánování jako takové sice nemáme, nicméně náběh k němu je patrný v tom, jak rostou státní zásahy do ekonomiky.

A vyvyšování ideologických principů nad princip ekonomické neefektivity je naprosto markantní třeba v novém náboženství ekoterorismu, které ničí ekonomickou efektivitu. Tudíž na poli nepěstujeme jídlo, nýbrž paliva… A to vše v naivním domnění ekologických aktivistů, že je to zelené a že tím pomáháme planetě, což patrně vůbec není pravda.

My se v rámci EU prostě pomalu dostáváme tam, kde jsme byli před rokem 1989. A dalším tragikomickým faktem na tom je, že když na to upozorníte, začnou vás ostrakizovat lidé, kteří jsou ohromně podobní tehdejším udavačským svazákům! U nás tenhle proces postupuje pomaleji než v západní Evropě, ale je u nás taky. A lidé se pořád nechtějí probudit a pochopit to.