Před časem jste ve svém komentáři na serveru Echo 24 na adresu Angely Merkelové napsal, že „když politický blbec udělá chybu, vždycky tvrdí, že to byla jeho povinnost“. Myslíte, že je to s paní Merkelovou tak špatné?

Nepochybně. O povinnosti Německa a Evropy ona pořád mluví. A tváří se u toho jako Matka Tereza.  Paní Merkelová v srpnu peskovala Maďary, kteří se snažili dodržovat Schengenskou smlouvu a tzv. Dublinskou úmluvu, a pozvala přes jejich hlavy migranty do Německa.  Důležité jsou dvě věci: Merkelová se svá elektrizující slova nikdy ani nepokusila upřesnit, natož odvolat, a za druhé, imigranti je pochopili tak, jak potřebovali. Další stovky tisíc se jich s elánem daly do pohybu.

U toho pozvání byla evidentně dojatá. A když imigranti v Budapešti křičeli „Germany, Germany“, tak to i dokonce přiznala – vzhledem k minulosti, jakou Německo má …

Dospělý politik zde není od toho, aby byl dojatý, ale aby hodnotil správně situaci a reprezentoval zájmy lidí, kteří jej zvolili, a samozřejmě celé země, v tomto případě – vzhledem k Schengenu – dokonce Evropy. Paní Merkelová navíc měla čas k nápravě. Politikovi se může stát, že něco řekne a má to nějaké nepředpokládané, nebo nechtěné dopady. Taková chyba se dá vesměs ještě napravit. Jenže Angela Merkelová se nechávala s imigranty fotit a tvrdě kritizovala nejen německou opozici, nýbrž i poučovala různé státy v Evropě. Dokonce se zdálo, že věří tomu, že jde v této krizi primárně o běžence, a nikoli o ekonomické migranty. Ona byla tak dojatá, že Němce má konečně někdo rád, že si vůbec nepřipustila, že imigranti mají rádi německé azylové zákony a peníze, nikoli ji a její voliče.

Myslíte, že si už uvědomuje, že udělala velkou chybu?

Ano, ale zvolila špatnou obranu. Ve snaze zachránit co se dá, a odchýlit rostoucí problém od vlastní osoby, prosadila silové hlasování ministrů vnitra Evropské unie o povinných kvótách pro imigranty. Pokračovala ve své rétorice, internacionalizovala a prohloubila problém. Každý politik v Evropě si samozřejmě řekne: „Pozvala sis je a nyní chceš, abychom my ostatní nesli politické a ekonomické náklady?“

Ale to si zřejmě neřekli, vždyť většina států Evropské unie povinné kvóty podpořila.

To vůbec není tak jednoduché. Za prvé, šlo zatím o jednorázový mechanismus. Tím hlasováním státy ještě neztratily dlouhodobou kontrolu nad svým územím a nad tím, jací lidé do země mohou přijít a kolik jich bude. A za druhé, počítejte se mnou: Velká Británie a Dánsko mají výjimku ze Schengenu. Země Visegradu a Rumunsko jsou proti přerozdělovacímu automatu. Pokud se teď ve Varšavě změní vláda, ztratí nad ní Tusk úplně kontrolu a Poláci ještě přitvrdí. Španělé jsou také proti stálému mechanismu přerozdělování. Francie fakticky mlčí a vidíme, co prakticky dělá: blokuje hraniční přechody s Itálií, a kdyby to šlo, zlikviduje tábor v Calais tím, že vypustí imigranty do Británie. Belgie a Holandsko jsou již natolik muslimské, že ani nemají vnitřní svobodu se o těch věcech doma bavit, natož rozhodovat.  Zbývá Itálie, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko a Řecko, které jsou na cestě a tedy se rády se všemi o to imigrantské nadělení podělí, a pak několik dalších států, které se zatím – z různých příčin – vyloženě bojí proti Německu být … co to je za jednotu?