Pane Žitný, jaké reálné změny provádí v dennodenní politice vláda Roberta Fica? Podle českých liberálních médií se zdá, že je to něco strašlivého. Ale co se z dennodenního hlediska v oblasti ekonomiky, sociální sféry, státní správy, zdravotnictví a všech věcí, které Ficova vláda provádí, na Slovensku děje?
Tato vláda jde cestou, která vzbuzuje značnou nevoli v prostředí opozice, bruselských politiků, byrokratů a jejich poskoků na národní úrovni, takzvaná liberální média nevyjímaje. Takzvaná proto, že obsahově to žádná liberální média nejsou. Vláda premiéra Roberta Fica představuje pro ně vnitřního nepřítele a zklamání, že premiér nebyl loni při pokusu o atentát zabit, lze vycítit v téměř každém projevu těchto orgánů propagandy netolerance. Vláda zatím z programového prohlášení realizovala změny v trestněprávním kodexu, v sociální sféře třinácté důchody a mnohé změny v daňových sazbách.
Není zde prostor pro detailní výčet a popis změn, lze říct, že je jich poměrně hodně. Jednou oblastí, kterou si vzal premiér Fico osobně pod svá křídla, je výstavba nájemních bytů, kterou předchozí vládní koalice slibovala, leč nezačala. Nyní se již v Košicích rozběhl ambiciózní projekt výstavby několika tisíc bytů. Na celém Slovensku je vysoká poptávka po tomto typu nájemního bydlení, odhady hovoří o chybějících dvou stech až čtyř stech tisících bytových jednotek.
Ve zdravotnictví vládne napětí, odbory ve státních zdravotnických zařízeních vydírají vládu požadováním vyšších platů, v porovnání s privátním sektorem neodpovídajících kvalitě poskytovaných služeb. Vláda ustupuje požadavkům, jelikož se nechce pouštět do dalšího konfliktu. Snad stačí rebelie v kultuře, kde protestují takřka všechny struktury od herců přes mimovládky kvůli osekávání dotací na různé diskutabilní projekty, až po státní galerie v důsledku personálních změn, jež provádí ministryně.
Atmosféra ve společnosti je od začátku napjatá a nepřátelská, což lze nejnověji ilustrovat na různých výzvách a otevřených dopisech vládě a zejména premiérovi, aby zvážil další působení v politice. Psychiatři, psychologové, pedagogové opouštějí půdu profesionální neutrality a přecházejí do politicky aktivistické útočnosti. Vůči tomu se zatím postavila jen část akademické obce.
Pokud jde o rozruch, který způsobuje Fico slovy o „státním převratu“, který mají připravovat síly účastné na Majdanu či v událostech na Ukrajině – z vaší zkušenosti, jde o reálné podklady Slovenské informační služby, či o účelové záležitosti? Vím, že jste tyto struktury označil v rozhovoru u nás za „aktivistickou chátru“, nicméně zajímá mě váš profesionální úsudek.
Nejde o účelovou záležitost. Podíváme-li se do Gruzie, kde pokus o Majdan probíhal v režii zahraničních aktivistů neboli agentů cizích států, totožné postavy se objevily i na Slovensku. To nebyla náhoda a je zřejmé, že Slovenská informační služba získala relevantní informace od některých přátel v zahraničí a po nasazení příslušných informačně-technických prostředků mohla tato podezření potvrdit – ano, na Slovensku připravovaly zahraniční struktury ve spolupráci se slovenskou opozicí a mimovládními organizacemi demonstrace, jež měly vést k pádu vlády.
Pokud jde o to, co bylo na začátku Ficova rozkolu se Zelenským, tedy dodávky plynu, tak premiér tvrdí, že žádné „náhradní řešení“ v podobě dodávek ázerbájdžánského plynu není na stole. Fico odmítá i „západní cesty“, které by prý prodražily cenu pro spotřebitele. Jak v tomto kontextu vnímat jeho cestu do Moskvy za Putinem? Jel tam „políbit prsten“, jak tvrdí opozice?
„Políbit prsten“ je záměrně formulovaný výraz jako propagandisticky účinný pendrek na mlácení předsedy vlády. Má to symboliku, dobře se to pamatuje a prostoduchá liberálně progresivistická pospolitost si ho snadno vryje do hlav.
Premiér Fico nic takového nemusel udělat. Nešel škemrat o dodávky plynu, hledal možnosti cenově výhodné přepravy ruského plynu na Slovensko. Jak aktuálně informoval britský The Guardian, Západ nakupuje ruský plyn v objemech jako nikdy předtím – státy jako Španělsko, Francie a Belgie nakupují zkapalněný ruský plyn a se ziskem ho prodávají dál na východ. Pro Slovensko jsou to příliš vysoké ceny a s tím možná i někdo počítal. Buď s vědomím, nebo spíše přímo na pokyn z Evropské komise bylo Slovensko odstřiženo od dodávek plynu přes tradiční plynovod vedoucí územím Ukrajiny sem. Stát přišel o dodávky plynu a rovněž o poplatky za transfer, což ročně představuje nezanedbatelné sumy, jež budou chybět v rozpočtu, a vláda je bude muset něčím nahradit. Řekněme, že i zvýšením daní například.
Fotogalerie: - Slovenské pohledy
Je to nůž na krku – nebude-li plyn k dispozici v dostatečném množství a v přijatelných cenách, slovenské hospodářství se nedokáže dlouho udržet a nejpozději v horizontu jednoho roka zkolabuje. To není politické strašení, to říkají samotní kormidelníci slovenského průmyslu. Cesta do Moskvy byla proto hledáním řešení. Plyn je zde k dispozici jen jeden, a to ruský, a jak vidíme, je všude v každé rouře, jedno, zda v západní Evropě nebo na lodích. Západní politici se tváří, že jich se problém netýká. Ale v konečném důsledku se bude týkat každého.
Ekonomika Unie je propojená a nikdo nebude z kruhu jednoho profitovat, to je velmi krátkozraká politika. Dnes všichni plyn mají, jen Slovensko ne. Proč? Je to trest za neochotu slovenské vlády pokračovat v nesmyslném krmení ukrajinské hydry, kde peníze i zbraně mizí v černé díře korupce a objevují se na černých trzích nebo na účtech tamních funkcionářů a různých vysokých úředníků. Evropská komise a její temné pozadí usilují o zničení premiéra Fica s výhledem na předčasné volby a změnu u kormidla ve prospěch Bruselu v podobě vstřícnější sestavy, než jaká je dnes v Bratislavě.
Ptám se teď čistě na emoce, ale kde se v Bratislavě bere ještě větší vyhrocenost než v Praze ve smyslu „nebudeme-li ze 100 % dělat to, co chce Zelenskyj, už nejsme Západ a sežere nás Putin“? Moji přátelé se tomu skutečně diví.
Když dlouhodobě a systematicky působí mediální propaganda na smysly obyvatel, přičemž alternativní média nejsou dostatečně silná, aby vyvážila tyto kobercové nálety, tak nejen mladí lidé bez zkušeností podléhají dojmu, že co nevidět je sežere ruský medvěd, aniž kdy živého Rusa viděli. No a Robert Fico je v tomto výkladu sluhou Moskvy. Hloupý, ničím nepodložený výklad, leč na neinformované a intelektuálně podvyživené bytosti, byť i s diplomem, to funguje. V České republice v mediálním prostředí vidím silné a kvalifikované osobnosti, jež jsou schopny kriticky a výrazně vyvažovat onen propagandistický proud, na Slovensku tomu tak není.
Mezi slovenskými novináři a v progresivním táboře navíc žije silná antipatie vůči premiéru Ficovi nejen kvůli Moskvě – jsou přesvědčeni, že za vraždou novináře Jána Kuciaka byl on, byť nemají ani smítku důkazů, stačí jim dojem a permanentní živení této fámy. Je to pohodlné, jednoduché vysvětlení věcí příliš složitých, kde mozkové kapacity slovenských pseudo elit nestíhají, leč je to samozřejmě nesmysl. Nemá to žádný racionální základ a ten, kdo studoval alespoň zčásti obsah vyšetřovacího spisu, vidí zcela jiný okruh podezřelých.
Myslí si voliči PS, Sas, KDH a dalších opozičních stran, že Putin přijde na Slovensko a sebere jim jejich domy, byty, auta, akciové podíly atd.? Pardon za hloupý dotaz, jen se snažím přijít na to, kde se to bere.
Jistě že si to nemyslí, byť, jak je znám, jejich intelekt bych nepřeceňoval. Je to účelové strašení, které přináší semknutí ve víře i ve zbrani a samozřejmě i v různých kšeftech, jež z toho koukají.
Slovenská média jistě nechválíte, předpokládám. Jak se díváte na ingerence českých médií do situace na Slovensku? A nejen médií, ale i umělců typu Bolek Polívka či Ivan Trojan?
Vnímám to jako projev mimořádně silného strachu, iracionálního projevu u lidí, kteří prakticky nikdy nic skutečného, co by smrdělo pušným prachem, nezažili. Oni tomu, že je ten Rus sežere a že Slováci mu již otevírají dveře, skutečně věří. Tam je ovšem každá věcná rada zbytečná. Přitom pro strom nevidí les – jak se taková Čína krok za krokem zabydluje v Evropě.
Z racionálního hlediska je nutné ptát se, proč Robert Fico připustil rozkol mezi poslanci strany Hlas a (ačkoliv to je pytel blech) v klubu SNS? On sice tvrdí, že Smer je jednotný a bez problémů, nicméně on je premiér čili bordel v koaličních stranách je i jeho bordel.
Robert Fico je předsedou strany Smer-SSD. Není šéfem ani SNS, ani Hlasu, tudíž na jejich personální sestavy kandidátek neměl žádný dosah a to, co se tam děje dnes, jde jen a jen na vrub šéfů SNS a Hlasu. Bordel v koaličních stranách není jeho bordel. Předseda Smeru-SSD je v politice od roku 1992, je nejdéle sloužícím a jediným politikem s tak dlouhou historií. Je premiérem již čtvrté vlády, přičemž každá jeho vláda dokončila funkční období v plné legislativní periodě, s čímž se nemůže pochlubit nikdo jiný.
S výjimkou jediné jednobarevné vlády musel opakovaně kooperovat s různě kontroverzními partnery. Kvůli SNS ve vládě v letech 2006 až 2010 bylo Smeru-SSD pozastaveno členství v sdružení evropských socialistů PES. Měl současně ve vládě i HZDS někdejšího premiéra Vladimíra Mečiara, známého z devadesátých let divokými až gangsterskými metodami vládnutí, a Fico je zvládl všechny – SNS, HZDS, i PES, jež mu členství obnovilo.
Pro ilustraci – když Mečiar chtěl svého člověka prosadit do Bezpečnostní rady státu a premiér Fico s tím nesouhlasil, Mečiar pohrozil, že podpoří opozici a nebude hlasovat pro státní rozpočet. Fico odpověděl, že v té chvíli on podpoří opozici a nechá zrušit amnestie, jež Mečiar v roce 1998 jako zastupující prezident udělil pachatelům zavlečení prezidentova syna Michala Kováče do Rakouska, v čemž měla prsty v roce 1995 Mečiarovi podřízená tajná služba SIS. K tomu Fico dodal, že Smer podpoří i zákon o prokazování nabytí majetku, čímž by mohl způsobit Mečiarovi komplikace s vysvětlováním, jak získal jisté nemovitosti nebo i jiné další majetky. A bylo po vzpouře, sám velký obávaný Mečiar kapituloval.
Jako pozorovatel těch let zblízka si dovolím tvrdit, že i nyní si premiér Fico poradí s rebely v Hlasu a v SNS i proto, že to nejsou žádní borci těžkého kalibru, nýbrž vesničtí balíci s politickou zkušeností mloka skvrnitého. O moc horší je ovšem problém s plynem, tam skutečně hrozí dramatický vývoj a jeho konec nevidím v této chvíli optimisticky.
Co je pro Fica teď vlastně lepší? Po případných předčasných volbách by měl slušnou šanci sestavit vládu v tomto složení plus strana Republika. Teoreticky, samozřejmě. Anebo se za každou cenu premiér pokusí konsolidovat situaci své současné vlády?
Šedivá je každá teorie, jen praxe je pestrobarevná a ještě není všem úskalím konec. Premiér Fico prokázal ještě jednu důležitou vlastnost v průběhu politické kariéry – na rozdíl od jiných politiků v kritických chvílích dokáže velmi tvrdě a vytrvale bojovat. Za předchozí vlády šílence z Trnavy Igora Matoviče se jej pokusili opakovaně obvinit a zavřít, nedokázali ale předložit žádné relevantní důkazy. Vloni se jej pokusili zabít a se čtyřmi průstřely střev a důležitých orgánů přežil, byť mu lékaři nedávali naději. Podle svědectví lékařů vzchopil se nečekaně z jedné noci na ráno a vrátil se mezi živé.
Tak já bych si počkal, co se bude dít dále, a spekulace nechal bokem. Jen on rozhodne o tom, zda budou předčasné volby, nebo ne a jen on bude vědět, kdy tak bude muset učinit. Ale do toho momentu udělá vše pro to, aby vláda dokončila celé legislativní období. Bude to napínavé, vždyť žijeme nebývale dramatickou dobu, která může skončit katastrofou.
Jsou poslední týdny něčím, díky čemu jste si musel poopravit názor na některé jednotlivce, skupiny, nebo dokonce na slovenskou společnost jako celek?
Po témeř čtyřech dekádách zkušeností se slovenským politickým panoptikem se mi již nestává, že by mne něco dokázalo mimořádně překvapit. Naposledy to byl atentát na premiéra, co mne vyvedlo z míry: to byla červená čára, za kterou evropská, snad i kulturně vyspělá země přece nikdy nepůjde. Ale jetě víc mne zaskočily některé reakce typu „koledoval si o to“, což přeloženo do srozumitelné řeči pro mne znamená, že nositelé těchto názorů jsou osoby deviantní, psychicky nevyrovnané, nízké kulturní úrovně a zejména zbabělé.
Po této zkušenosti mne události posledních týdnů nijak nepřekvapují. To ovšem neznamená, že jsme již zažili vše, co si lze představit. Ještě stále je spousta možností, zatím však ani jedna nevybízí k přílišnému optimismu. Skeptický realismus je protentokrát namístě víc než jindy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Chystal se podle vás na Slovensku Majdan?
autor: Jaroslav Polanský
