Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelila vlně demonstrací a vládní nestability. Kompletní vládu stále nemáme a na podzim se chystají další protesty. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?

Tak, žádný rok není slavnostní nebo méně slavnostní, je pouze takový, jaký si ho uděláme. Všechny ty kravály nejsou o žádné demokracii či dokonce svobodě, o té se demonstrující raději vůbec nezmiňují, protože o to vlastně v tomto případě vůbec nejde, ale je to souboj o moc, vliv a peníze. No a celé je to zabaleno do příslušných emocí, fangliček a hesel.

A co nás trápí? Je to prosté, permanentně vedený třídní boj, založený na závisti vůči těm úspěšnějším a pracovitějším – na tom celém to má zase postaveno Babiš a jeho lidé.

Jestliže cca 60 procent lidí si myslí, že se o ně má nějak starat „stát“, tak je to hodně špatně. A z toho potom plynou další komplikace, které pramení z toho, jak se tito rozhodují ve volbách a jaké „hodnoty“ zastávají.

Co je však potřeba zdůraznit, že rokem 89 začalo historicky nejúspěšnější období naší republiky, jehož základem jsou svobodné volby. Zde bych připomenul, že se zatím nijak jinak k moci po roce 89 nikdo nedostal, a také proč by jinak, například Babiš, vyhazoval miliardy za nákup a provoz médií, které nemá na nic jiného než na ovlivňování svých voličů, protože jinak to je naprosto ztrátová záležitost.

Jednoduše řečeno, máme zde svobodné volby, ještě pořád relativní svobodu slova, na té ovšem právě ti, kteří vyrábějí ty demonstrace, usilovně „pracují“, protože správná je pouze a jenom ta jejich „pravda“ a všichni ostatní jsou fujky, náckové, fašouni, komouši a jiní extremisté, a záleží pouze na lidech, jak s tímto vším naloží.

Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Požadavky demonstrujících se ale rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem, co se to vlastně tím Milionem chvilek ukazuje? A pokud by došlo ke splnění jejich požadavků, pomůže to vlastně něčemu nebo někomu? 

Neříkejme této pouťové taškařici a kýči „krize“, a již vůbec to nespojujme s politikou – jedná se totiž o hokynářské politikaření, které celkem na nic podstatného nemá vliv. Podstatné jsou úplně jiné věci, a ty nikdo neřeší a nedemonstruje proti nim – například proti téměř 70procentnímu zdanění, které nás brzdí a zaviní náš úpadek.

Jak jsem již napsal, je to pouze a jenom boj o moc a z toho plynoucí penězovody nasměrované „správným“ směrem. O nějaké obecné blaho vůbec, ale vůbec nejde.

Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, „vrahy odkazu 17. listopadu“, jak naznačuje část společnosti? Co přinášejí Česku oba dva, a hlavně jejich partnerství, které se letos prohloubilo? Co přinášejí svým voličům?

Vrahy nejsou. Jsou sice poměrně odpudivými týpky, nicméně vzešli ze svobodných voleb, a ty zatím nikdo z nich nechce zrušit, nikdo také není nucen k jejich volbě. Svobodu slova právě tito dva lidé neohrožují, to se musíme podívat do řad Milionu chvilek pro demokracii, na různé „elfy“ a jiné sluníčkářské práskače a cenzory, kteří se tím dokonce chlubí a jsou s nimi v médiích dělány rozhovory jako s hrdiny.

„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová? Až jejich voliči odejdou, nastane vláda stran typu Piráti, kteří vévodí mezi mládeží? Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?

Není pravdou, že výše zmíněné volili pouze a jenom duševně méně čilí lidé z venkova. Ta volba Pirátů v Praze také nesvědčí o nějaké mentální převaze, ale Pražané zase možná najdou zálibu v cyklistice. Kdo ví.

Herci a hééérečky jsou lidé, které živí emoce, tím je mnoho věcí dáno, určeno a nejinak je to i v případě těchto dvou. Ti se nyní tak vehementně a dojemně dožadují té „demokracie“, která zde však je, a vlamují se tak do otevřených dveří. Čeho se zde začíná nedostávat je svoboda, a to i jejich přičiněním, viz výše.

Konzumní společnost, ve které žijeme, a já osobně velice rád, má několik zásadních problémů a jedním z nich je vytváření VIP a tzv „osobností“ právě z lidí jako jsou ti jmenovaní.