Senát již před časem schválil váš návrh zákona o veřejné službě a poslal ho do Poslanecké sněmovny jako senátní návrh. Můžete připomenout ty základní principy, v čem ten zákon spočívá?

Je zde armáda nepřizpůsobivých občanů, Cikánů. Ti se většinou či z velké části válí na dávkách a nechodí dělat, neodvádí vůbec nic pro stát. A základní princip je v tom, že veřejná služba by měla ty lidi motivovat, aby aspoň dvacet či třicet hodin měsíčně šli něco dělat. Vstát z postele či gauče, sebrat koště a třeba aspoň zametat. Je potřeba, aby aspoň něco dělali a jejich malé děti viděly, že jejich rodiče musí vstát, jít do práce, a ne že se válí doma na sociálních dávkách. Takhle to povalečství a žití na sociálních dávkách akorát přechází z generace na generaci a stalo se z toho jakési jejich „řemeslo“, které se dědí z otce na syna a z matky na dceru.

Za tu práci by dostávali odměnu. Musíme si uvědomit, že oni neplatí sociální a zdravotní, ale služby od státu ve zdravotnictví a podobně čerpají. Dále dostávají další doplatky, příspěvky na bydlení, na děti a tak dále. Podle odhadů nás jeden nezaměstnaný v průměru stojí deset až 15 tisíc korun měsíčně. Někdo z těch, kteří toto nevědí, namítají, proč by neměli dostat za veřejnou službu daleko víc, ale oni už teď dostávají dost peněz a nedělají vůbec nic. A pracovat dvacet či třicet hodin měsíčně je nezabije. Normální lidi dělají 160 či 170 hodin za měsíc.

V čem je změna?

Původně veřejná služba byla nastavena tak, že ten, kdo vykonával veřejnou službu, navýšily se mu sociální dávky. V době, kdy byl ministrem práce Jaromír Drábek, tak se veřejná služba změnila tím způsobem, že po dvou nebo třech měsících ten, kdo nezačal vykonávat veřejnou službu, byl vyřazen ze systému poskytování dávek, takže vůbec nedostával dávky v hmotné nouzi. Bylo to sankční opatření. Ústavní soud toto shodil, protože říkal, že jde o donucování k tomu, že lidé musí pracovat.