V neděli proběhly parlamentní volby v Německu, což je nejvlivnější člen EU a náš velký soused, jehož rozhodnutí se nás zásadně dotýkají. Co říkáte na výsledky voleb, zejména na silnou pozici tamních Zelených, bez nichž nepůjde sestavit vládu? Nemáte obavy, že teď ještě více posílí tendence k budování „zeleného údělu“?

Já se domnívám, že úspěch německých Zelených nehraje příliš velkou roli. Prakticky všechny politické strany, a to se netýká zdaleka jen Německa, zelenou politiku přijaly za svou a liší se pouze v dílčích parametrech. Zelení už nemají monopol na ekologistický radikalismus. To koneckonců vidíme i u nás, kde tuhle agendu velmi zručně převzali Piráti. Ať bude německá vláda se Zelenými, nebo bez nich, Green Deal je pro nás obrovské nebezpečí a my musíme nasadit veškeré síly, abychom se mu nějakým způsobem postavili.

Zda budeme čelit jen zeleným byrokratům z Bruselu, nebo zda na nás budou křičet i němečtí politici? Možná snad jen, že křik Němců může zase určitou část naší veřejnosti probudit a udělat z nich příznivce našeho vystoupení z EU. Protože s Němci máme svoji historickou zkušenost – a pokud zelený diktát z Bruselu bude zároveň německým diktátem, věřím, že to česká veřejnost neskousne.

Petr Fiala minulý týden ve velkém rozhovoru pro Lidové noviny uvedl, že česká zahraniční politika by se měla zaměřit mnohem více právě na dobré vztahy s Německem, které by podle něj měly být ještě výrazně bližší, než dnes. Je to právě v dnešní době, kdy Německo razí takto radikální politiku, dobrý nápad?

Petr Fiala je naivní, pokud takto skutečně přemýšlí. V zahraniční politice první, co musíme mít na paměti, jsou naše vlastní národní zájmy. A ty se nemohou odvíjet od ničeho jiného, než od zájmu jednotlivců. Základním zájmem jednotlivce musí být svoboda. Takže i naše zahraniční politika se musí především orientovat na to, aby byla svoboda našich občanů maximalizována a nebyla ohrožována zvenčí, a zároveň abychom si uhájili maximální suverenitu.

Je samozřejmě výhodné mít se všemi sousedy dobré vztahy. Ale to neznamená být za každou cenu servilní a ponížený. Zvláště k zemím jako je Německo nebo Rusko se poníženost nevyplácí. S Německem musíme mít dobré vztahy, ale zároveň musíme vystupovat sebevědomě, nikoliv jako říšský leník. Říkám zcela jasně, že je naším zájmem ubránit se zelené politice. A tedy i Německu musíme dávat najevo, že s takovou politikou nesouhlasíme a nenecháme si ji vnutit.

Obávám se ale, že takto sebevědomě není valná většina našich politiků schopna vystupovat. Mají mentalitu vazalů. Mít dobré zahraniční vztahy podle nich znamená mlčet, neozývat se, a hlavně nebýt za potížisty. To je nepřijatelné.

Už teď se ale začíná hovořit o dramatickém nárůstu cen energií a ministr Havlíček začíná mluvit o kompenzacích pro nejchudší rodiny, pro které výrazně vyšší účet za elektřinu může být velký problém. Jaké řešení byste navrhoval vy jako místopředseda Svobodných?

O tom, že se budou politici pokoušet řešit růst cen energií právě takto, se mluví už dlouho. Je jasné, že politici jako Babiš či Havlíček se pokusí uplatit svoje voliče, hlavně aby nepoznali, jak jim klesla životní úroveň. Problém to samozřejmě nevyřeší, tato země bude chudnout, pouze někteří to ve svých peněženkách poznají dříve a jiní později.

První otázka je, zda můžeme jako stát ovlivnit ceny energií, které se odvíjejí od situace na energetické burze. Tam jsou státní páky omezené, a vlastně pokud by ceny byly skutečně přirozené a tržní, nebyl by to problém. Tržní samozřejmě nejsou, všemožné regulace vychylují ceny z přirozené rovnováhy a zelená politika bude tento chaos dále prohlubovat.

Já se domnívám, že znakem prosperující ekonomiky je pozvolný pokles cen běžných statků a zboží, včetně energie. Jak ekonomika roste a zvyšuje svoji produktivitu, koupíte si za své vydělané peníze víc. Každý státní zásah někde ceny vychyluje, takže i za předpokladu, že nelze ovlivnit cenu odvíjející se od energetické burzy, masivní deregulace v celé ekonomice se zákonitě musí v peněženkách občanů projevit.

Takže řešení Svobodných v této věci je vlastně stejné, jak chceme řešit jakékoliv ekonomické otázky: nechat fungovat trh v celém systému a snažit se do něj nezasahovat.