Českou republiku zasáhla v pondělí smutná zpráva, zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. Jak na něj budete vzpomínat? Co ztrácí česká politická scéna jeho odchodem?

Určitě nepřekvapí, že jsme si byli názorově velmi vzdálení a popravdě jsme se ani osobně neznali. Vzpomínat se na něj určitě bude jako na velmi svérázného politika s osobitým humorem, který dokázal vtipně glosovat kdejakou situaci. Naše země přichází o jednoho z posledních politických matadorů s nezaměnitelným cigárem v koutku.

A co ztráta Jaroslava Kubery podle vás znamená pro ODS?

ODS přichází o velmi významnou volební jistotu. Je jen málo politiků obecně, u kterých byl takřka garantován výborný volební výsledek. Taková osobnost by chyběla každé demokratické straně.

Ne všichni jsou ze smrti Jaroslava Kubery smutní. Ozval se například politolog Šádí Shanaáh. „Jaroslava Kuberu budu oplakávat asi stejně jako Miloše Zemana. Oba staří muži, kteří nerozumí modernímu světu, nechápou ho a chápat nechtějí a snaží se to zamaskovat ‚humorem‘, který páchne po cigaretách a vyčpělém alkoholu. Minulost. Jedeme dál,“ napsal na sociální síti. Příspěvek ale raději smazal a omluvil se s tím, že se za výrok stydí. O čem to svědčí?

Předseda Kubera byl dozajisté také kontroverzní osobností. Ale právě takové osobnosti mají jasnou šanci na dobrý volební výsledek, protože minimálně část voličů má pocit, že mluví jejich řečí.

Když jsme zmínili ODS, v sobotu se konal kongres strany. Na něm Alexandr Vondra prohlásil, že v Moravskoslezském kraji by mohla vzniknout základna americké armády, což by pomohlo ekonomické situaci tohoto kraje a bude to také znamenat přípravu na dobu, kdy díky zeleným plánům EU klesne těžba uhlí natolik, že se v tomto odvětví bude propouštět. Vondra v tom navíc vidí další záruku naší bezpečnosti. Souhlasíte s jeho názorem?

Nesouhlasím, a to zásadně. Souhlasím s naším členstvím v NATO. I s naší velkou aktivitou v rámci činnosti Aliance. Chápu, že ne každý si to uvědomuje, ale o naši bezpečnost a svobodu bojujeme v dnešním světě bez hranic i tisíce kilometrů od naší země. A při nedávné návštěvě centrály NATO jsem byl hrdý na to, jak je činnost našich vojáků v misích vysoce hodnocena. Ale naše společnost je velmi citlivá na cizí vojska trvale deponovaná na našem území. Ostatně takových pobytů jsme si v minulém století užili 45 let, tedy skoro půlku století. A řešení ekonomické transformace na severu Moravy (z níž ostatně pocházím) pobytem cizích vojsk snad už ani není směšné, jako spíš absurdní.