Při návštěvě Adreje Babiše v Brně dostal lídr ANO od vás na místě návrh, že mu „opláchnete mozek" - jak informovaly též ParlamentníListy.cz. Co to bylo vlastně za akci?

Reklamní průmysl vstupuje do veřejného prostoru a bez našeho souhlasu nám denně zaneřáďuje reklamami mozek. Proto jsem na brněnském náměstí nabízel bezplatný servis oplachování - nikoli vyplachováni našich mozků od tohoto znečištěni. Při terapii jsem se snažil používat jen slova, která popisovala náš životní prostor po statisíce let před nástupem tržní propagandy, abych rozrušil umělé významy slov bezohledně znásilněných reklamním průmyslem. Pak jsem vybídl daného participanta, aby se snažil zablokovat vstup jakékoliv reklamy do svého mozku až do konce dne. K tomu jsem navrhl použít praktické vykrývací desky, které odbourají reklamy z našeho zorného pole. Jedna z léčených obětí cynického kapitalistického průmyslu byl i sám propagátor kapitalismu a ministr financi Andrej Babiš.

Jaký byl tedy koncept této vskutku podivuhodné, nekonformní akce?

Při nich interaktivně reaguji na formování prostoru pod tlakem tržního privatizovaného kapitalistického systému, který jsme opět jako „nevyhnutelnou“ součást světového trendu přijali. Zde vidím velkou inspiraci ve filozofii Guy Deborda, vůdčí osobnosti hnutí The Situationist International, a v jejich performancích nazývaných „dérive“. Při reaktivních, interaktivních a aktivních performancích vkládám své tělo do kontextu znásilněného veřejného prostoru, který je vykrádán zájmy drobné části populace a tím je zbavován rozměru respektujícího lidskou důstojnost. Snažím se  zjišťovat, jakým způsobem takto definovaný veřejný prostor omezuje základní lidskou důstojnost lidí nucených v něm žít. Pomocí různých performančních situací odhaluji instinktivní a přirozenou lidskou důstojnost, která se rychle z postupně privatizovaného veřejného prostoru vytrácí. Vytvářím různé situace, které by ozřejmovaly a čelily omezování principu lidské důstojnosti, jenž je nám někdy velmi nenápadně a vychytrale odebírán mechanismy soudobého znesvobodňování. To, které je někdy paradoxně s láskou a nadšením částí populace přijímáno.

Můžete být, prosím, konkrétní?

Jako jeden z mnoha příkladů bych uvedl postupné ovládání a diktování vizuálního prostoru úzkými obchodními zájmy. Jestliže by mělo být vizuální ztvárnění prostoru chápáno jako veřejnoprávní entita, tak vizuální privatizace by měla být chápána jako krádež veřejného prostoru. Například jakýkoliv billboard je takovou krádeží svobodné a důstojnost respektující vůle člověka, který by měl mít možnost se bránit proti násilnému vstupu soukromé zájmy propagující zprávy do svého vizuálního pole. Jediná obrana je ohnutí hlavy směrem k zemi, aby se zabránilo vniknutí nevyžádané zprávy do oblasti vizuálního pole lidského oka - asi šedesát stupňů - což je vynucená a nepřirozená pozice lidského těla…  Tato performanční situace je příklad jedné z řady drobných performancí ve veřejném prostoru, při kterých vyzývám kolemjdoucí, aby „sehnuli“ hlavy. Vlastníci plakátových ploch argumentují, že je takový billboard umístěn na soukromě vlastněné ploše. V tom případě je ale stejně logické argumentovat, že by měla ale být zpráva na billboardu otočená směrem k soukromé stěně, na níž je zavěšen. Když „soukromý“ vlastník útočí svojí reklamou na vlastnictví veřejného prostoru, pak má veřejnost plné právo interaktivně zasahovat do významu dané zprávy na billboardu a dle uvážení ji alternovat. Svými performancemi ve veřejném prostoru chci alespoň malým dílem upozornit na nebezpečí, že může být princip přirozené lidské důstojnosti okraden i o veřejné vlastnictví vzduchu, vody a slunečního svitu...

Je podle vás Andrej Babiš ohrožením demokracie nebo pokračováním stavu, ve kterém se naše společnost nachází? Co říkáte úspěchu ANO v komunálních volbách?

Voliči v Česku jsou posedlí bojem proti svým zajmům a právům. Jde o celospolečenskou schizofrenii, která je trochu pochopitelná stále přetrvávajicím odporem, I když veřejnosti již za čtvrtstoletí došlo, že „hromadice" hromadí jen pro úzkou vrstvu lidí a už ji nemá cenu volit. Přesto si vždy najdou nějakou únikovou figuru, než by volili „dělicí". V tomto případě jakéhosi „tatíčka" ultrakapitalistu, který se musí po večerech uchechtat k smrti, jak vypálil rybník svým kapitalistickým konkurentům a jak nyní neomezeně zbohatne.