Vy jste emigroval v roce 1962 do Francie. Co vás k tomu vedlo? Jaké máte k této době osobní vzpomínky?

Neemigroval jsem v roce 1962, ale v roce 1964…

Aha…

Předtím to nebylo možné. První rok na Západě jsem pobýval v Rakousku a v Belgii. Od roku 1965 jsem žil ve Francii. Co mě k emigraci vedlo? Nechuť trávit svůj život v komunistickém zřízení!

Pokud to mám trochu upřesnit, tak musím mluvit především o svém otci. Můj tatínek byl advokátem v Kralupech nad Vltavou. Po únoru 1948 už nemohl mít vlastní kancelář. Pozvali ho do státní advokátní poradny, ale pod podmínkou, že vstoupí do komunistické strany. Dali mu i nějakou lhůtu na rozmyšlenou. Můj tatínek byl věřícím a praktikujícím katolíkem. Tehdy dostal volbu: buď si zkazit život a zkazit ho i své rodině, nebo úplně zapřít své svědomí. Maminka mi později vyprávěla, že už uvažoval, že se komunistům podřídí. Tehdy byl ale právě zatčen jeho osobní přítel, páter Nedbal, který vedl kralupskou farnost. Byl odsouzen na šestnáct let vězení za to, že na kazatelně přečetl biskupské prohlášení.