Za scénář filmu Jako v ráji jste, Lucie, dostala jednu z vítězných cen loňské soutěže Filmové nadace. Můžete nejprve popsat, o čem by film měl být?

Lucia: Ano, bylo to milé překvapení. Nevěděla jsem totiž, že mě manžel na tu soutěž přihlásil. Sama bych se nikdy nepřihlásila. Film je o nás, o zemích V4, a o koexistenci dvou kultur, muslimské a té naší. Je o našich zkušenostech, postojích a taky o tom, kde se nacházíme jakožto země s jinou historickou zkušeností než zbytek Evropy.

Petr: Ano, přihlásil jsem Luciu za jejími zády, jsem rád, její scénář je skvělý a výhru si zasloužil. Téma islámu ve střední Evropě je odvážné, sám jsem byl zprvu ostýchavý, ale teď jsem přesvědčen že je namístě tento film natočit.

Vy jste se snažili získat na film peníze od Státního fondu kinematografie. Uvedli jste, že „při grantových řízeních jsme se setkali s hrubým nepochopením“… Můžete to více rozvést?

Lucia: Nevím, jestli bych to formulovala jako nepochopení. Já jsem je pochopila docela jasně. Dvěma pánům, protože jiní nemluvili, se zdálo, že je to napsané nevhodně. Tak, že se obávají fašizace společnosti. Já si spíš myslím, že to, co fašizuje naši společnost, je nemluvení o problému otevřeně. Řekla bych, že se v rámci politické korektnosti téma tabuizuje. Taky jsme se dozvěděli, že lidé jsou hloupí, a je nutno předkládat jim věci tak, aby je pochopili správně. Po sezení jsem byla docela v šoku, a tak jsem se s předsedou rady setkala ještě jednou, to bylo až poté, co jsme dostali vyrozumění, že grant nedostaneme. Chtěla jsem vědět, proč. Měli jsme samé pozitivní expertní posudky a doporučení, ale žádost byla zamítnuta. Žádost o podporu u produkce byla zamítnuta taktéž.

Z rozhovoru s předsedou fondu jsem byla ještě více šokovaná. Cenzura na poli umění v dnešní době se mnou doslova otřásla. Nezůstalo to jen u toho, že jsem to napsala zcela nevhodně, ale dostala jsem taky pár rad. A to, že mám scénář přepsat, zpoetizovat ho, že lidi je potřeba převychovávat, že mám z příběhu zcela vypustit Českou republiku a prý mám jít točit do Maďarska a tak dále... Taky se pán prý radil ve svých kruzích a i kdyby se nám film podařilo natočit, velmi pochybuje, že nás jeho přátelé pustí do kin. Byl to poměrně dlouhý rozhovor a pán odcházel dosti podrážděný, jelikož na druhé straně stolu neseděla submisivní vše přitakávající osoba, na jaké je asi ve své funkci zvyklý.

Petr: Mě to celé velmi překvapilo. Upřímně jsem se domníval že když přicházíme s tak aktuálním tématem a s oceněným scénářem, tak že budeme vřele přijati. Ale studená sprcha je prý zdravá. 

Kde vídíte důvod takového jednání? Je to politická korektnost? Jsou ti lidé ideologicky zmasírovaní, nebo se bojí, aby nebyli za rasisty?

Lucia: Těžko říct, jestli je to nedostatek vzdělání v otázce islámu, nebo jsou to jednoduše pionýři hlásající ty správné názory. Možná to vychází z naší historie, kde se osvědčilo nemyslet kriticky vůči vládnoucí garnituře. Takže ano, politická korektnost je velmi aktuální téma. Víte, já bych předpokládala, že když jdu na Státní fond kinematografie, tak tam budou sedět lidé, kteří se budou odborně zaobírat filmem, jeho kvalitou – a ne jeho ideologicky správným nebo nesprávným zaměřením. Já jsem se ve formuláři SFK nedočetla a nenašla jsem žádnou kolonku, že tohle není vhodné téma, a popřípadě jak by mělo být zpracováno, aby to vyhovovalo.

Samozřejmě jsem si nemohla nevšimnout, že každý, kdo se nějakým způsobem vyhraní proti islamizaci Evropy, nebo si vůbec dovolí klást otázky a možná se na to dívat jakkoli kriticky – je automaticky onálepkován jako rasista, fašista, nacionalista a podobně. Těch nálepek je hodně, zneužili skoro všechny. Jen multikulti nadšenec to vlastně myslí správně.

Petr: Celý svět zajímá vývoj v našich zemích. Všichni si všímají toho, že my se politicky vyhraňujeme. Naše vlastní politické ovzduší, reálný výsledek voleb, byly ovlivněny otázkou migrace. Proto mi přijde Luciin námět tak naprosto skvělý, totiž natočit film o islámu z našeho prostředí, které je tak specifické a kterému lidé vně našich hranic evidentně nerozumějí. Bylo by fajn posunout to téma do hlavního proudu, a dokud je čas, možná si z něj udělat i trochu legraci... nebo už jsme tak v loji, že se smát nemůžeme?

Víme, že v Německu byl novinář odsouzen za to, že poukázal na prokazatelnou splupráci muslimů s nacisty – konkrétně velký muftí jeruzalémský a Adolf Hitler plus muslimské divize SS či obdiv Hitlera k islámu. Bojíte se o svobodu slova u nás?

Lucia: Ano, bohužel se mě to už týká, ale stále věřím, že to není všeobecný jev, ale odvíjí se to od jednotlivce. V Německu už, zdá se, zatýkání a zavírání problémových lidí začíná být zcela běžný jev. V některých ohledech EU začíná vykazovat znaky totalitního režimu. Jak vím, v Německu můžou lidi kvůli kritice islamizace přijít například o práci. Stále se bavíme, že u nás to tak není, ale já se často potýkám s reakcemi u podnikatelů a představitelů státních firem, že i když se jim ten projekt velmi líbí, bojí se do něj veřejně vstoupit. Bojí se zaprvé islámských fanatiků, a taky postihů na poli byznysu. Většina firem je propojená s německým trhem a tak nechtějí riskovat, protože ani oni nejsou hluší či slepí.

Petr: Toho novináře neznám, ani neznám přesné okolnosti. Pokud poukázal na nějaká historická fakta, patří do redakce, ne do vězení.