Ke stému výročí vzniku Československa byly občas slyšet hlasy, že není co slavit, když tehdy založená republika už stejně neexistuje, a ta zbylá je – dle hlasu lidu – rozkradená a rozprodaná. Byly oprávněné?
Pokusím se to pojmout celé vážně, ale i s trochou nadsázky. Vždy je co oslavovat. Jak narozeniny, tak úmrtí. Česká republika existuje, a protože nespadla z nebe, je na místě zavzpomínat na minulost, na kořeny, ze kterých vyrostla. Oslavujeme přece i výročí mrtvých lidí, kteří sice už neexistují, ale stopa po nich zůstala.
Skeptické pohledy na stav naší země už byly zmíněny v první otázce. Ale je i dost těch, co tvrdí, že se máme nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. Dá se to vůbec porovnávat?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník