Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Myslíte si, že je válečným veteránům dnes projevována dostatečná úcta jak po stránce veřejného uznání, tak v oblasti případné materiální pomoci?

Po materiální stránce je to celkem v pořádku. Je o ně postaráno. Jen za léčiva musí vydávat dost peněz, takže s těmito zvýšenými náklady se jim snaží pomáhat Nadace Československé obce legionářské. A co se týká veřejné úcty? Uvedu vám jeden čerstvý postřeh z Brna. Při příležitosti výročí osvobození Brna, přímo u pomníku, moderátor akce nedokázal ani válečné veterány slušně přivítat. Nepadla ani zmínka. Dokážete určitě pochopit, že jsou na to citliví. Někteří přišli k těm hrobům, protože věděli, kdo tam leží… 

V souvislosti se 70. výročím konce II. světové války se objevují názory, že vlastně není co slavit, protože okupační správu pouze od Hitlera převzali Sověti. Co si myslíte o těchto postojích a jak to působí právě na lidi, kteří válkou prošli? 

Tyto postoje je bolí! Ponechal jsem si funkci terénního pracovníka, takže v Olomouckém kraji veterány navštěvuji. Jezdím i po celé republice. Každý měsíc uskutečním pár návštěv u veteránů, kteří mají například narozeniny, takže jim přijedu popřát. Pochopitelně u nich vyslechnu celou řadu připomínek. Především slyším výhrady vůči České televizi. Vadí jim, že se tam dnes a denně objevuje Hitler, Wehrmacht, jednotky SS a ptají se, co to má znamenat? Někteří mají dokonce dojem, že Němci snad chtějí s Hitlerem dosáhnout toho, čeho dosáhli Francouzi s Napoleonem, který znamenal podobné neštěstí pro Evropu. Myslí si, že nám snad chtějí vnutit myšlenku, že to „s tím židovstvem sice Hitler přehnal“, teď cituji, ale hlavně že byl bojovníkem proti komunismu, a to je potřeba mít v prvé řadě na paměti. Válečné veterány současnost bolí. Bolí je i výpady proti Rusku. 

Dá se pochopit, že lidé v jejich věku částečně zapomněli na to, co bylo za války špatné. Vzpomínají hlavně na momenty, kdy bylo potřeba někoho zachránit, okamžiky, kdy nešlo o žádné diskuse, ale bylo potřeba jednat. 

Reportéři ČT se aktuálně zabývali sovětským bombardováním českých měst, „k němuž došlo na samém sklonku války 8. a 9. května. Zahynulo při něm přes 1300 lidí. V Československu se ale o náletech muselo mlčet,“ uvádí Česká televize. Jak tohle chápete? 

Není to možné vnímat jinak než jako propagandu. Aby například cíleně vycházely články, že sovětští vojáci znásilňovali…Tyto zvláštní případy se zobecňují, a to pak slouží propagandě. Je potřeba vše, co bylo pozitivní zadupat do země. O tom, že byla zbytečně bombardována města jako je Praha nebo Plzeň Američany a kolik bylo zabito lidí, to se nedozvíte. O tom, že Plzeň byla osvobozena samotnými Plzeňany, kteří pak vítali americké vojáky, o tom se také nedozvíte. O tom, co hrdinného vykonali vlasovci nebo jak byli banderovci dobří vojáci, o tom si můžete dnes a denně přečíst. Samozřejmě, že takové informace na lidi působí, protože většinou historii nestudují. Mozek je nejlínější částí našeho těla, přemýšlení bolí a je energeticky náročné a na to pánové a dámy, kteří zpracovávají takové zprávy, spoléhají.  

Dcera známého odbojáře Zdena Mašínová uvedla pro ParlamentníListy.cz: „Rudá armáda byla tak zdecimována Stalinovými čistkami, že kdyby jí Američané nepomohli, tak by se k nám ani nedostala. Bez pomoci USA by prostě byla situace v Evropě nadmíru kritická.“ Co si o tomto názoru myslíte? 

Samozřejmě ničím nechci snižovat jméno jejího otce. Paní Mašínová je už ale stará dáma a komentovat to, co jí někdo dal do úst, je pro mě obtížné a ani mi to nepřísluší. Není pro mě ale obtížné říct, že její bratři byli obyčejní zločinci, protože zabít někoho, kdo je svázaný, to mi nepřijde jako odboj, ale jako sprostá vražda. 

Co bychom si podle vás měli připomenou v souvislosti s koncem II. světové války a oslavami, které se v mnoha městech teprve budou konat? 

Měli bychom si připomenout slova pana prezidenta Beneše, který znal český národ, a proto už ve své době varoval. Říkal, že čím více času uplyne od konce války, tím více bude pokusů ji vykládat po svém, a že budeme dělat hrdiny z někoho jiného, což právě nastalo. Prezident Beneš viděl až do našich dnů, a proto je dnes tak nenáviděn a dehonestován. 

Uvedu ještě jeden postřeh v souvislosti s debatami o průjezdu motorkářů z Ruska. Do Brna přijela skupina mladých lidí z Ruska, přijeli bez humbuku auty, položili k památníku padlých kytice. Všem válečným veteránům, se kterými jsem tam byl, podali ruce. Žádná okázalá gesta nebo kdovíjaké řeči… 

Měli bychom si vzpomenout na to, že jsme Slované a těmi zůstaneme, i kdyby kdokoli cokoli vykládal. To je nevyvratitelný fakt. Čím víc si budeme vážit toho, že mír je, budeme k němu směřovat. Tady se vesele mluví o válce, ale ti, kdo o ní mluví, vůbec neví, co to vlastně je a co by nám mohla přinést.