Máme za sebou vánoční svátky, které se již delší čas smrskly na nakupování, závod v jídle... a duchovno je takovou Popelkou. Nebo je to jen určitá hra médií a reklamních agentur, a skutečnost je poněkud jiná? Do kostela nakonec na svátky přichází podle průzkumů až 40 procent lidí, i když většinou řada bezvěrců, protože jsme velmi ateistický národ. O čem všem to svědčí?

Vánoce jsou archaický, v mnoha směrech předkřesťanský rituál, který byl moderní civilizací transformován do současné silně komerční podoby, jež by byla našim předkům obtížně srozumitelná. Lidé mají přirozený sklon ke kolektivní konformitě, a to silně ovlivňuje jejich prožívání svátečních dní, včetně návštěv bohoslužeb, jejichž liturgie je dnes většině účastníků nesrozumitelná.

Záleží ale na každém, jakou dá vánočním svátkům náplň. Může je ignorovat jako projev zběsilého materialismu, nebo naopak pochopit jejich mnohovrstevnou povahu dotýkající se různých vrstev lidské existence. Setkává se zde touha po pospolitosti, radost z obdarování, nostalgie po ztracené nevinnosti a nevědomosti dětství nebo vědomí souladu mezi životem a přírodními cykly. Na chvíli emocionálně prožíváme alianci mezi archaickým věkem a modernitou, což je posláním tradice.

Není pravděpodobně náhoda, že ze dvou velkých křesťanských rituálů, vánočních a velikonočních svátků, upřednostňuje západní sekulární civilizace inklinující k hédonismu právě Vánoce. Jsou více slučitelné s duchem konzumu a vytěsňují étos utrpení, který je spjat se svátky velikonočními. 

Pojďme od Vánoc k místní politice, ba přímo do jejích bezedných bažin. Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný si vás přidal na svůj pomyslný seznam velkých nepřátel, se kterými by rád zatočil, a to za vaše vyjádření v našem minulém rozhovoru, že při Novotného show v ruské televizi viděli její diváci morální úpadek Západu v přímém přenosu. Co byste mu vzkázal, respektive trváte na svém tvrzení, které se na sociálních sítích velice propíralo?

Pavel Novotný touží po mediální pozornosti a nezdráhá se použít téměř každého prostředku, aby jí dosáhl. To je zcela legitimní snaha. Problém ale nastává, když jeho exhibice poškozují pověst našeho státu v zahraničí či ničí politickou kulturu v zemi. Vedení Občanské demokratické strany by mělo svému členu vysvětlit, že „žertování“ o pověšení ministra zahraničí cizího státu či zveřejňování „listu pomsty“, a to navíc od politika, představují mimořádně nešťastná gesta, která se neslučují s působením ve veřejném prostoru.

Ve společnosti, v níž jsou permanentně rozněcovány negativní emoce studené občanské války, může být otázkou času, kdy některý psychicky nevyrovnaný jedinec vezme exhibicionistické výzvy Pavla Novotného doslova. Občanskému konfliktu vždy předchází agresivně vyhrocená rétorika.

Je zajímavé, že vedení politických stran či mainstreamová média, která se jinak stylizují do úlohy morálních arbitrů a strážců demokracie, tyto zjevné projevy extremismu řeporyjského starosty prakticky přehlížejí. Od doby římského diktátora Lucia Cornelia Sully, který kdysi zavedl proskripce, platí jednoduché pravidlo: Pokud se sami jednou nechcete ocitnout na seznamu „nepohodlných“, nezačínejte jej sestavovat jako první.