Hitem tohoto týdne se staly výroky představitelů tří vládních stran, že tzv. windfall tax bude firmami odváděna už za letošek. Po úterním jednání špiček pětikoalice to veřejně oznamovali pirátská místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová, předseda lidovců Marian Jurečka a šéf poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob. Během středy šly dolů cenné papíry ČEZ, investoři se zbavovali i akcií bank. Po jednání vlády však ministr financí Zbyněk Stanjura oznámil, že mimořádná daň bude platit až od příštího roku. Akcie firem, kterých se to mělo týkat, ovšem ztratily na burze cca 30 miliard korun. Jaké jsou dopady této kauzy?

Na tom je pro mě nejvíc hrůzostrašné, že ve vládě jsou lidé, kteří nechápou nezákonnost, doslovně protiústavnost, nehledě na nemorálnost retroaktivity. Ústavní soud již pokusy o retroaktivní zákony v minulosti shodil ze stolu – šlo třeba o pokus retroaktivně změnit a pro klienty znevýhodnit stavební spoření. Pamatuji si okolnosti té kauzy velmi dobře, protože tehdy u toho stála má společnost Next Finance, která vypracovala na stavební spoření a na retroaktivitu zákona studii a Ústavní soud k ní přihlížel při svém rozhodnutí.

A nyní bylo nakročeno na něco podobného, a ještě v horší podobě. Protože vedle retroaktivity je windfall tax unikátní ještě tím, že selektivně si vybírá jen některé banky, ne všechny. Třeba od Pirátů mě takový amatérismus nepřekvapuje, piráti nikdy neoplývali úctou k majetkovým právům a ke konzistenci práva, ale u těch ostatních vládních politiků je to na pováženou. Tím nejhorším signálem pro mě tedy je průkaz toho, jak amatérská vláda je a jakou amorální a protiústavní věc by byla ochotná podepsat.

Premiér Petr Fiala připsal zmatky špatné komunikaci. Zbyněk Stanjura část odpovědnosti shodil na novináře, kteří se ministrů příliš úporně ptají a ti pak tlaku podlehnou a sdělují své „individuální pozice“. Přitom jako první o změně termínu psala na Twitteru Olga Richterová, a to ji asi žádný novinář ke zdi netlačil. Jak na vás komunikace pětikoaličních elit s veřejností působí? Byla to jen chybička, která se může vloudit, jak o výrocích koaličních politiků hovořil Stanjura? Nebo to mohl být záměr? Nebo naprostá absence ekonomického či právního myšlení a uvažování?  

Není to záměr – blbost se neděje podle plánu, nýbrž živelně. Nebyla to však ani chybička v komunikaci – je totiž úplně jedno, jestli paní Richterová tlumočí názor vlády, či svou „individuální pozici“, ona individuální pozice totiž byla tak děsivá, že pořád beze zbytku platí, že je na pováženou, jak může zemi řídit osoba s takovými názory. Je to tedy to poslední – naprostá absence ekonomického i právního myšlení i prosté logiky.