V úterý večer dopadla na farmu na východě Polska raketa, která zabila dva lidi. Český Twitter i další sociální sítě celou noc nabádaly k co nejostřejší reakci proti Rusku, které bylo z útoku obviňováno, jenže ráno přišla z USA oficiální informace, že se nejspíš jednalo o raketu ukrajinskou. Začíná zaznívat kritika přehnané reakce, podle některých se naplno projevila válečnická mentalita některých bublin na sociálních sítích. Máte dojem, že taková válečnická mentalita v českém veřejném prostoru skutečně existuje?

Skutečný válečník bývá sice přísný a nemilosrdný, ale taktéž čestný a spravedlivý. Na českém Twitteru ale žádní takoví lidé nejsou. Jsou tam jen zbabělí křiklouni skrývající za klávesnicemi svůj křivý charakter. Politici mezi nimi jsou v tomto ohledu úplně nejhorší. Využívají jakékoli možnosti, aby se programově zviditelňovali v tom „správném“ světle. A ti hloupější z nich se občas předhánějí v podobně přestřelených reakcích na všechno možné.

Očekáváte nějakou reflexi, že někdo z těch, kteří reagovali takto zbrkle a předčasně, bude do budoucna více vážit svá slova? Nebo bude na sociálních sítích stále převažovat potřeba vyjádřit se co nejrychleji a co nejradikálněji?

Mohli bychom poupravit werichovské „dej blbci funkci a on vymyslí lejstro“ a říct: „Dej blbci přístup na Twitter a on rozpoutá válku.“ Reflexi žádnou neočekávám. Na tomto konkrétním příkladu se ukázalo, kdo je skutečný politik a kdo v žádné zodpovědné funkci nemá co dělat. Někteří zůstali zdrženliví, jiní se úplně zesměšnili. Otázkou je, zda si to ten „blbec s Twitterem“ vůbec uvědomuje. Myslím, že u těch, kteří reflexe schopni jsou, se to už projevilo – tím, že zůstali zdrženliví.

Ministr zahraničí Jan Lipavský večer tweetoval, že se jednalo o ruské rakety, okamžitě to všichni vzali vážně jako prohlášení šéfa diplomacie. Pak ale svůj tweet smazal. Jakou důvěryhodnost může mít diplomacie, jejíž šéf musí svá slova mazat?

Musí-li někdo zpětně mazat své neuvážené, z prstu vycucané „informační“ tweety, jimiž ovšem vyjadřuje oficiální postoj České republiky, je to opravdu velký trapas. Na druhou stranu nevím, jestli to tak moc vadí. Po třech „dětských“ ministrech zahraničí v řadě jsme již všem zahraničním partnerům stejně dali dostatečně najevo, že od nás žádnou skutečnou diplomacii čekat nemohou. Černínský palác si může trochu vylepšit kredit, pouze když třídní učitel okamžitě zabaví panu bakaláři Lipavskému jeho přístup na Twitter a vrátí mu ho až na konci školního roku (nebo volebního období). Stejně bych postupoval na všech ostatních ministerstvech a státních institucích. Nechť tweetuje – informuje – úřad, ale proboha ne ministryně anebo šéfové komor Parlamentu.