Odešel jste z Birminghamu do Bavorska kvůli situaci s přistěhovalci, která se zhoršuje, jak jste popsal v minulém rozhovoru. Tehdy jste tvrdil, že na soudy zde nežijete ještě dost dlouho. Jakou změnu cítíte po dalším čtvrt roce? 

Odešel jsem do Bavorska, protože zde na horách je situace s nelegálními přistěhovalci poněkud odlišná, než je jinde v Německu. Ano, jsem zde již o nějaký ten pátek déle, a mohu tedy snad poskytnout svůj pohled na daný stav.

Asi začnu trochu ze široka, ale protože si s lidmi žijícími v Německu občas povídám, tak mám určité informace. Lidé přijedou k nám do Penzionu Šumaváček na dovolenou, na víkend, na lyžování, odpočinout si. Jsme v Německu, tak samozřejmě sem jezdí i Němci. Někteří se osmělí po pár dnech, a když vidí slušný přístup, například moji komunikaci s hosty, také si začnou povídat. Někteří. Někteří z nich. V tom případě mohu říci, že změna je celkem výrazná. Ono totiž poslouchat od hostů, že jsou rádi, že jsou u nás opravdu potěší.

Nicméně mnohdy je důvod, proč odjíždějí na hory nebo jinam, kde se cítí bezpečněji než doma, dost smutný. Když vám poví starý pán, že se bojí jít mnohdy i jen pro mléko. Nebo chlap v nejlepších letech vám řekne, že se situace zhoršuje až dramaticky. Že doopravdy by byl blázen, kdyby nechal svoji dceru venku večer někde běhat. Tak to není úplně příjemné poslouchání. A když se dozvíte, že lidé již zvažují, anebo dokonce jsou rozhodnuti odejít, emigrovat, opustit Německo, protože ona „láska k bližnímu“ ze strany „vděčných“ nelegálních migrantů je skutečně neúnosná, tak k tomu nemáte co říct.

„Wir schaffen das!“ je ta nejhorší možná věta, kterou mohla říci ta, která to doopravdy nezvládá vůbec. A plácat nesmysly o tom, že země může být hrdá, že zvládá tuto dramatickou humanitární krizi tak dobře – to svědčí pouze o tom, že je ta paní naprosto odtržena od reality. Jenže dle Die Welt je stále 32 % Němců spokojeno s tím, co kancléřka provádí ve vztahu k přílivu nelegálních migrantů.